prase11/2021

Barcelona díl X
(Horními patry katedrály)

Ale hned předem, i když je prase neseriozní, tak bych nemusel, ale vy věrní, vy si to zasloužíte. Možná budete mít pocit, že to prase je nějaké neučesané, možná trochu popletené, nebo já nevím. Ale zřídili jsme si doma s Roušovnou takové malé domácí kovidárium, protože Olina kdoví odkud přitáhla dom kovida a ochotně se se mnou o něj podělila. Zatím to zvládáme tak nějak v normě. Olina má trochu výhodu, že 1. března byla jako učitelka očkovaná první dávkou Moderny a 11 dní poté na ni ten hajzl skočil. Dobrá zpráva je, že očkování fakt funguje. Nástup nemoci byl akční, cvakala zubama, až mě rozesmála. První 4 dny byla dost na sračky a tak je prospala. Kontroloval jsem ji průběžně, jestli se mění její poloha pod peřinou. A měnila. O tři dny později už jsem se mohl přidat ke koviďákům i já. To fakt není žádná chřipečka. Olina mívá chřipky docela pravidelně, ale já jsem je za ty roky společnýho života skoro nikdy nechytl. Tady se mě nikdo neptal, našrouboval mi teploty 38 a udělal ze mě takovou starou sepranou flanelovou košili. A zatímco Roušovna se v neděli probudila z kovyspánku, všecko hnusný zmizelo. Sláva Moderně! Ty 4 dny ji bolela ukrutně hlava na dotek a k tomu každej jednotlivej vlas. Prej peklo. Mně se tohle vyhnulo, možná proto, že mám málo vlasů. Ale třepku jsem si taky zkusil, je to protivný a nedá se to regulovat. Tolik nových, pro mě neznámých, zážitků. Takže situace nyní taková, že Roušovna se tváří zdravě, no a já se necítím zdravě. Přesto jsem se rozhodl, že to prase dneska dokážu napsat. Prosím tedy o shovívavost. Víc fotek, míň plků v době kovidové.

Abyste se dostali do věžiček, musíte jednak odevzdat všechny batohy (mochilas - čti močilas). Pak si vystát frontu na rychlej výtah nahoru, kde se už všichni nějak někam rozprsknou. A není to zrovna přehledný, jen nehrozí, že byste se tam ztratili napořád.

Sochy, čím jsou výš, tím jsou řezanější a hranatější.

Těch detailů je tu tolik, že vás skoro sere, že to brzo skončí a už nic. A kdoví, kdy se nám poštěstí navštívit ten barák znova. V době kovidové je to úplně v prdeli. Ale mám pro vás velmi dobrou zprávu, takovou lidskou. Přestože se do chrámu na návštěvu v dnešní době nesmí ani omezeně, lidi přesto chodí k pokladně klidně si kupují lístky, protože cena vstupenky jde z 80 % na stavbu Sagrada Familia. Fakt klobouk smekám.

Některý sochy vypadají hranatě a řezaně, ale jsou jen vydrápaný do krásně zbarvenejch kamenů. Je mi tak trochu jasný, že ne úplně všechny prošly deníčkama Antonia Gaudí, ale ti, co pokračujou v jeho šlépějích, to dělají výborně.

V některém z minulých dílů jsem se zmínil o nedokončené Rodinově soše, související s nedokončenou katedrálou. Tady si umělec dovolil maličkou poctu Augustu Rodinovi - Myslitel

Vytuněnej osportovanej Ježíš. Jeho sošnou figuru závistivě sleduje jakási unavená sfinga a nebo lebka člověka.

Kam se kouknete, všude z toho trčí dokonalá preciznost bez kompromisů.

Vrata s písmeny.

A nebo zase jiný vrátka.

Věže jsou různě vysoké a úplně nahoru se nikdo nedostane, a protože jich není málo, je tu důmyslná soustava lávek, balkonků a přechodů a v některých částech zdi jsou vydlabaný vokýnka, abyste se mohli pokochat ptačím pohledem na jedno z nejkrásnějších měst.

Pohled na moderní část Barcelony.

Z vysoko postavených balkonků můžete sledovat, že i tady se dělníci zrovna dvakrát nepřetrhnou

Tam vzadu je slavná Kouzelná hora Montjuïc má výšku 172 metrů nad hladinou moře. Věží má být celkem 18. Rozestavěny jsou tak nějak skoro všecky i ta nejvyšší, jako pocta Ježí Kristu. I s obrovským křížem na vrcholu věže by měla mít 171 metrů. Gaudí ve své závěti psal, že vyšší být nemá, aby se nevyvyšovalo dílo lidské nad dílem Božím. Proto bude o metr nižší než Montjuïc. To mi přijde velkolepý a krásný a věřím, že to pokračovatelé díla dodrží. I tak se stane Sagrada Familia nejvyšší katedrálou v Evropě určitě a někde jsem četl, že na světě. Ale já na superlativ moc nehraju.

Zcela dostavěných je 8 věží.

Záchranou každého zbloudilce je, že nějakým otvorem vás to dycky vevrhne do točitého schodiště. Schodiště nesmírně zajímavýho.

Přestože Gaudí vypadal jako bručoun, dokázal být velmi vtipnej. Říkal, že dílo mají dokončit architekti mnoha generací. Zdůvoňoval to tím, že jeho klient nespěchá.