PPP-Ploužení Podél Ploučnice
(den pátý)

Středa 15.6.2022
I tento díl byl připravený předem a taky ho aktivuju z Málagy přes mobila. Velkej dík patří Dadě z brněnské sekce, která vzorně ve velkým předstihu dodala brněnské podklady pro tohle číslo:
Opět se probouzíme do krásnýho rána. Slunko už od rána pořádně peče. Snídani plánujeme až na náměstí v pekárně.

Výhled z okna ubytovny na fotbalový hřiště a na místní zámek.

Dneska nás čeká těch křížů docela dost, tak se rozcvičuju na tomhle náhodným kříži.

Kromě veselýho chlapíka v zástěře a nás nebyla na náměstí zase ani noha.

Paní prodavačku z Dobré pekárny nemůžeme počítat, protože je vevnitř. Je hodná a dovolila nám vynosit všechny židličky a stolek, abysme se mohli najíst jako lidi. Ála sice jí koláč a tváří se inertně, ale já vím, že je šťastná, že má svoje teplý voňavý kafe, takže je všecko v cajku.

Objevili jsme zrzavý sluneční hodiny. Myslím, že ukazujou blbě. O hodinu. Může za to letní čas a zatím vědci nevymysleli, jak přemluvit hodiny, aby i ony akceptovaly změnu letního a zimního času. Myslím, že by to vyřešila jednoduchá pomůcka - dát ty hodiny na severní stěnu. Pak by přestala změna času mít na hodiny automaticky jakýkoliv vliv.

Poslední pohled na Morovej sloup.

Foto jako důkaz, že náměstí v Zákupech je vždycky liduprázdný.

Vyrážíme podél zámecké zdi ven ze Zákup.

Zámecká zahrada je ještě zaryglovaná a furt nikdo nikde.

Náš první odpočinek v lese.

Jo, já vím, trochu to tak vypadá, ale tentokrát nejde o kopec Ralsko.

Dnešní den je význačnej především tím, že když jsme vycházeli z ubytovny, tak před námi šla parta děcek s učitelkama ze školky hned vedle ubytovny. Děcka měla na zádech barevný batůžky, my taky, děcka byla pestře oděná, my taky, děcka byla veselá, my taky... a děcka si mnohahlasně volala do pochodu: NA VÝLET! NA VÝLET! NA VÝLET!. Tak jsme hulákali s nimi a to nám už zůstalo až do konce čundru. 6 potrhlejch důchodců si každou chvíli šestihlasně zahulákalo NA VÝLET! NA... dál už to znáte. Asi jsme tím k smrti vyplašili nějakou tu srnku a nasrali kukaččáka - tu převlečenou učitelku v důchodu, protože ani nekukl. Na téhle fotce zrovna nacvičujeme motivační skandování děcek ze školky.

Jakmile se objevila nějaká kytka, tak se naši dva botanici Olina a Honza vrhli do analýzy a nás ostatní poučovali.

V Novém Šídlově Honzu napadlo, že bysme měli udělat společný foto pro Ilonu a Petra, což představovalo nepředstavitelné problémy. Honzovi se nedařilo umístit telefon na batoh ve správné poloze. Sbíral kvůli tomu šutry v okolí a místní měli fakt štěstí, že jim nezačal rozebírat baráky, aby měl ty správný šutry. Nakonec se společné foto podařilo. Tahle fotka není společný foto, tuhle si objednal asi Ladys kvůli žlutejm růžím z Texasu. Ať máš kolťák nízko u pasu, ať jsi třeba zloděj stád, tyhle žlutý růže z Texasu budeš pořád mít už rád!

Šídlovskej krasavec.

Mapy v mobilu slibovaly občerstvení, nějakej bufet či co, ale ani tady jsme neměli štěstí. Musíme jít dál. Slunko správně pere. Tak jsem si na popud Roušovny vyfotil paprsky v kaštaní, když už si nemůžeme dát pivo.

Levandule ve Svojkově.

Na konci vesnice už se ukazujou první pískovcové útvary. Svojkovské skály.

Dle itineráře nás tu čeká několik dolů. Ten první je Modlivý. Vede k němu Křížová cesta, alias Kalvárie. Připomíná 14 událostí, tzv. zastavení, z posledního dne života Ježíše Krista popsanýho v Bibli, která ukazuje ukřižování Ježíše Krista. Zahrnuje dění kolem jeho odsouzení Pilátem Pontským, nesení kříže po Via Dolorosa a ukřižování na hoře Golgota (Kalvárie). Při meditace během křížové cesty si meditující vybavují postupně jednu událost za druhou a snaží se získat poučení pro svůj současnej život. Jistě jste poznali, že to není přímo z mé hlavy.
První zastavení - Ježíš je Pilátem odsouzenej k smrti.

Ježíš přijímá kříž.

My nepřijímáme nic, jen krátká porada a taky čůrání.

Mezi stromy se povalujou velký šutráky.

Ježíš padá pod křížem poprvé. Jen poznámka na okraj: Prej některá zastavení nejsou podporovaná biblí, tak to někdy a někde změnili. V té upravené verzi se tohle zastavení jmenuje Ježíš je odsouzen, ale jak sami vidíte, tahle Křížová cesta se drží původní verze.

Ježíš potkává svou Máří Magdalénu. Těch neschválenejch zastavení je prej pět, ale tahle cesta je klasická neupravovaná.

Šimon Kyrenský pomáhá Ježíši nést kříž.

Veronika podává Ježíši roušku, nebo ručník?

Ježíš padá pod křížem podruhé.

Ježíš napomíná plačící ženy.

Ježíš padá pod křížem potřetí.

Ježíš zbaven roucha.

Ježíš přibit na kříž.

Kachna padá. Ne pod tíhou kříže, ale jen tak, protože je nešikovná.

Ježíš umírá na kříži.

Tělo Ježíše sňato z kříže.

Časem provrtanej pískovec.

Tělo Ježíše uloženo do hrobu

Strom před skálou.

Modlivý důl. Původně se jmenoval Smolný. Uhlíři tu pálili dřevěný uhlí a získávali smolu.

Podle pověsti z roku 1680 žil v myslivně na pokraji dolu fořt a měl krásnou dceru. Ta se zamilovala do dvou místních chlápků. Jeden byl žárlivější, tak toho druhýho zabil a hodil do dolu, prej někam poblíž místa, kde dnes stojí kaplička. Zločin prej nebyl nikdy vyšetřenej.

Od roku 1772 se k vybudované kapličce začalo trousit jedno procesí za druhým. Tu si chtěli vymodlit ochranu před zde tolik oblíbeným morem nebo cholerou, jindy za dobrou úrodu a snesitelný počasí. Církev, jak to tak často bejvalo, se snažila procesí zakazovat. Marně.

Koncem 18. století nechala hraběnka Kinská vykutat jedním místním zedníkem jeskyňku pro svatej obrázek. Věřících přibývalo a poutě se staly tradicí.

Sochař Antonín Wagner upravil průčelí do gotické podoby a do výklenku pověsil mariánský obraz od Eugenie Hauptmannové-Sommerové.

Naproti kapličce je symbolickej hřbitov horolezeckých obětí.

Tohle nás čeká.

Každoročně se tu od roku 1996 vždy 1. května v 15 hodin zahajuje mší svatou Mariánský měsíc.

Ať se nám to líbí nebo nelíbí, budeme se muset vydrásat až nahoru.

Poslední pohled na panenku Marii a vyrážíme.

Jedna z několika v lese skrytých vyhlídek.

Trošku jsme se tu zamotali, možná taky proto, že ta správná cesta vede prudce, fakt nechutně prudce dolů. Dokonce přišly k dobru i hůlky. Podělili jsme se s Roušovnou a každej jsme měli jednu. Dobrá pomůcka.

Tam dole, to je obec Sloup. Tam se musíme dostat. Před pár týdny jsme tu byli během naší Jarní cesty, kterou naplánoval Pepa. Proto jsme věděli, že dole ve Sloupu nás čeká příjemná hospoda s dobrým jídlem a skvělou plzní.

Motýlice obecná.

Teď to trochu zkrátím. Aby se i dnešní výlet odehrával v duchu dní předchozích, tak když jsme dorazili do té vysněné hospody U Studničků, nevěřili jsme vlastním očím. Hospoda měla zavřeno. Prostě jenom dnes a schválně, protože tušili, jak moc se těšíme. Normálně regulérně zavřeno. Na partičku padl smutek, velká podpásovka. Tak jsme vypadli ze Sloupu, našli si autobus do České Lípy, protože tu máme zamluvený dnešní nocleh v penzionu Kopeček. Hlad nehlad se pořádným vedrem plazíme k penzionu, kterej je jako na potvoru na druhé straně České Lípy a na Kopečku. Naše rozpoložení dobře popisuje místní autobusová zastávka.

Ale jaká pak byla naše radost, když jsme dorazili v podvečer na správný místo, kde nás čekala dobrá jídla a ta ve Sloupu tak chybějící plzeň.

Dámy se černobíle radujou. Na světě je krásně.

Po večeři a několika pivech se dobelháme o pár set metrů zpět do penzionu. Zítra nás čeká jednak snídaně a pak taky, jak se píše v itineráři, odpočinkovej výlet po okolí. V České Lípě totiž spíme dvě noci. Asi abysme si mohli vyprat fusakle. A jaké to bylo ve čtvrtek vám prozradím v nějakém z dalších vydání WWWiditelnýho prasete.

Ještě mapa dneška.