WWWiditelné prase č.07-2026

Maturiťák
(nejmladšího vňoučka Bobíka)

Začnu fyzikálně, když se přihodí taková věc, jako je maturitní les našeho nejmladšího vnoučka, dojde mi, že čas není relativní, čas je splašená věc pohybující se daleko rychleji, než to umí světlo.
Dostali jsme totiž důležitej rodinnej úkol. Helča nemůže na ples svýho syna, protože jako učitelka má svou maturitní třídu a musí na jejich ples, protože maturitní plesy nejsou žádný jarní prázdniny na etapy. Odehrává se to všecko v jeden den. Bobíkův ples byl v Lidojemu, neboli Pakulu, Paláci kultury... Helčina třída maturantů má ples ve stejnou dobu v Lucerně. Jsme tu tedy nejen za sebe, ale za Helču. A aby to bylo dobře využitý setkání, tak má dorazit i Bobíkův starší brácha Boris, i když se vrátil před 24 hodinama z Ekvádoru. A taky Bibi, jeho nejstarší setřička se svým Davidem. Takové malé rodinné setkání. Bonus, kterej se nedá prachama ocenit.

Ples zahájila malá růžová princezna z Dolních Počernic.

Svět je malej, rodinu princezničky dobře známe.

Bibi s Davidem už taky dorazili. Jsme komplet.

Rodinná rada rozhodla, že to chce flašku červenýho a pivo z pivovaru Zlatá kráva.

Předtančení mají na svědomí mladí profíci. A šlape jim to jako hodinky. Tango.

Bobík s babčou řeší program. My jsme totiž původně chtěli odejít už někdy kolem desáté, abysme nepřišli domů jako nějací sobotní norci, ale bohužel to nejde, protože Bobík prozradil, že jejich třída má umělecký vystoupení až v jedenáct.

Měli jsme i trochu čas vyzpovídat Borise, jak se mu líbilo ty dva měsíce v Ekvádoru.

Rozverná babča obklíčená vnuky.

A ještě foto s vnučkou. Helča totiž trpí rozseknutím osobnosti, protože plesá v Lucerně a my v Pakulu, tak po nás chce fotky, když už je ta doba informačně-technologicky vybavená. Vyměňujeme si navzájem momentky v reálným čase.

Fotka pro Helču.

Fotka od Helči.

Zatímco si vyměňujeme fotky, malá růžová princezna stále tančí.

Není sama, do tance se vrhla i Bibi s Davidem.

Já jsem si naivně myslel, že se schovám za foťák, takže bez tance, ale mýlil jsem se. Dvakrát jsme si s Roušovnou zatančili. A přežili.

Druhé předtančení - waltz.

Pak ještě zatančili quickstep. Ten jsme tančili s Danou na ledě docela rádi. Byla to taková veselá hopsavá hovadina.

Bibi šantánově a černobíle.

To už přichází na taneční parket i Bobík. Zatím jen jako nosič blatníku.

Podepsat se na učitele.

Furt si to nedokážu srovnat v hlavě, že Bobík za pár tejdnů maturuje a má řidičák.

Skupinové foto.

Čekání na maturantskou šerpu.

Bobík přichází.

A ještě jednou, protože to je NÁŠ Bobík a příbuzenstvo by mi spílalo, že je na WWWpraseti málo fotek Bobíka.

Ten vlevo s pivem.

Skupinové foto č. 2.

Boris, Bibi, David.

Začíná další kolo tanců. I nás to potkalo.

Bibi&David.

Blíží se čas prezentací. Nebo jak se to teď moderně jmenuje.

Kankán.

Vzpomněl jsem si na knížku Jakuba Demla - Tanec smrti.

Přichází cirkus.

I s klaunem a dámou v krabici.

Medvěd na kole.

Iluzionista s krysou.

Maturitní pleš je povedenej.

Přichází série muzikálů z Netflixu.

Bobík tančí v muzikálu Mamma Mia!

Tuhle symboliku jsem neprokoukl.

Zatímco sál se topí v reji muzikálových pecek, princezna Isabela počítá konfety.

V tajemným světle se připravuje malý překvápko pro mě, protože ho jen tuším.

Barbie.

A tady je to překvápko. Bobík si na vystoupení připravil parádní salto. Nikdy nepoužívám při focení blesky a světlo v těchto barvách je pro rychlý časy na hovno, ale hlavně nebyl čas na hrdinství. Rozkaz zněl jasně, nepustit muže s koženou... Vlastně ne, to si pletu. Najednou byl Bobík v luftě a hlavou dolů.

Dopadá na nohy a za zlomek sekundy dorazí i jeho dredy zpět na hlavu.

Předváděčka holčíčí.

Předváděčka klučičí.

Diváci a spolužáci. Rodiče a děti.

Nakonec to, stejně jako před dvěma lety u Borise, byl moc milej maturiťák. Na stejným místě, se stejnou školou.
Je skoro půlnoc a my vyrážíme na dlouhou cestu domů. Překvapivě nám všechno jede včas a navazuje. Do postele se zavrtáváme skoro o půl druhé v neděli. Omlouvám se těm čtenářům, kteří čekali něco z toulek po NYC, ale okolnosti tomu nebyly zrovna nakloněny. Rodinní příslušníci by mi to dali sežrat, že na WWWpraseti, na tom neseriózním rodinným týdeníku, není zaznamenej tak důležitej okamžik života, jako je maturitní ples našeho nejmladšího vňoučka.

UŽ NEJMÍŇ TÝDEN BYL PAN JIŘÍ DOCELA

nervózní, chystal totiž velké natáčení ve studiu.
Realizaci projektu spískal Dalibor - dokončení
nahrávky jedné kapely, které se nepodařilo dotočit
v rozhlasu všechno, co měli původně v plánu. Došel
čas, nebo peníze, nevím, ale Jirka celou věc pojal jako
záchrannou akci. Vyzkouší různá nová zařízení, která
propojí s tím, co už měl dřív. Víc nevysvětlím,
poněvadž technickým záležitostem nerozumím
a mohla bych podat možná mylné informace.
Sledovala jsem, že má co řešit a věnuje
realizaci hodně času. Den D nastal vlastně už
v pátek, kdy se měly navážet různé aparáty a
stalo se, že Jirkovi přestalo startovat auto.
Ve spolupráci s kamarády si naštěstí poradili.
V sobotu už přišli muzikanti a začalo se nahrávat.
Využila jsem pozvání Dalibora a Jirky, že mám něco
vyfotit. Třeba Jiřího Kotaču jako hudebního režiséra.

Atmosféra byla přísná, skoro až chmurná (ke všemu

zrovna hráli smutnou píseň), trošku jsem znervózněla.
Toto je Anička, která je údajně autorkou hudby.

Šikovný kytarista a za sklem kontrabasista.

Natáčení néni žádná sranda!

Jirku a Dalibora známe, ale jména ostatních muzikantů
nevím. Hráli docela krásně!

Z Prahy přijel Lukáš Lukáš a postaral se o zvuk.
Mně prý šustila bunda, čímž jsem zjevně k většímu klidu
nepřispěla a tak jsem raději rychle vyklidila prostor.

VINCENT SLAVIL TOHO DNE NAROZENINY
připadající na stejný datum, jako je má Jan Skácel.
Udělala jsem si proto kolovýlet do Kr. Pole.

Petr s Katkou připravili tatarák, gratulovat přišli
i Zdena s Laďou, prarodiče z Grohové. Mají to blíž...

Oslavenec zmizel z dohledu a nechtěl se fotit, což jsme
respektovali. Dostavil se až na představení dortu.

Ať počítám jak počítám, vychází mně to na 15!
Vincent prozradil, že ty svíčky už jednou sfouknul
a podruhé se mu do toho už moc nechtělo.
Všichni ho přemlouvali, až se naráz rozhodl a fouknul
tak rychle, že jsem ani nestačila zaostřit. Na fotce bylo
černo, ale díky Lightroomu se mně podařilo přece jen
cosi vydolovat.

Vincent 13, Jan Skácel 104, letí to!
Okolo deváté jsem dojela zpět do studia, kde se atmosféra
už viditelně uvolnila, ani šustící bunda nikomu nevadila.

Zvukař Petr se svou přítelkyní. V klavírním kumbálu
umístili analogovej mišpult za účelem pokusů.
Narvali ho tam taktak.

Byla jsem seznámená s Aničkou a jednou z jejích skladeb,
podstatně optimističtější, než byla ta, do které jsem jim
vletěla dopoledne.

Večírek asi ještě pokračoval, ale mě čekalo vstávání
docela brzo, takže jsme se odebrali domů.

V DIVADLE U BOLKA SE V NEDĚLI KONALA
jediná zkouška na Hamleta!!!
Podařilo se sehnat termín, kdy se sešli všichni,
jenže jeviště měli k dispozici od 9:00 do 12:30!
Dost málo i na pouhé projetí celé hry...

Když jsem přišla, už se svítilo a zkoušeli začátek -
Petra (stráž), Honza (Hamlet) a Marta (Horacio)
na hradbách. Vzhledem k nedostatku času se
pouze aranžovaly jen některý scény a hudební
čísla do prostoru.

Jonáš (Laertes) a Ivanka (Ofelie) v sourozenecké scéně.

Marta (teď zrovna jako Gilderstone).
Hned na to v roli Horacia.

Markéta, naše úžasná manažerka, všechno dává
dohromady, bez ní by nefungovalo asi nic.
Jitka (Gertuda) si roli užívá, kdysi hrála „jen" Corambise.

Tomáš (Claudius) poslouchá trpělivě připomínky
režisérky Jany a trpí. Chytily ho záda...
Scéna Gertrudy a šílené Ofelie:

A teď pozor! Toto je Kristýna Kmentová!
V historii našeho Hamleta dochází k zajímavé proměně.
Kristýna vstupuje do představení v roli Smrti, ztvárňuje
ji tanečně a mě úplně dojímá, jak je dokonalá! Tvoří
„za pochodu"... Sledovat ji, jak improvizuje na hudbu,
nebo třeba jen na situaci (klidně bez hudby...), to je zážitek.
Kromě toho, že její přítomnost obohatí děj a posouvá ho
do jiných sfér, tvoří ještě i choreografie hercům
a představení se mění před očima! Zrovna scéna
Claudiova pokání získala úplně jinou náladu...

Přišli hrobníci – Petra a Jaromír.
Hamletův sonet (66) pojala režisérka Jana jako
tanec smrti. A ono to funguje!

Naštěstí došlo i na souboj Hamleta s Laertem.

Jana vypadá skoro spokojeně! Aby ne, všichni, kdo
se tohoto zázraku účastní, jsou maximálně soustředění,
času je fakt málo, ale využili ho do poslední minutky.
Světelný čaroděj Roman Jajčík kouzlí za pochodu!

I zvukař Josef je ve střehu, všechno funguje a těsně
před půl jednou stihli i závěrečnou píseň.

Pár připomínek před polední pauzou a celá společnost
se odstěhuje do Městského divadla, kde Markéta
domluvila zkušebnu. Mezitím Roman balí světla...

Marta ještě stihne zařídit natočení krátkého klipu
s představitelem Hamleta. Chce salto z prakťáku.
Stihla jsem rozběh a Hamleta ve vzduchu!

A mám důkaz, že plakát není fotomontáž.
Dovolím si ho použít ještě jednou jako potvrzení:

Mám tu i zvukaře Josefa zblízka – konečně víme,
jak vypadá, v kabině ho moc vidět nebylo.

Jana s Romanem a Kristýnou mají co řešit,
je to dynamický proces v přímém přenosu!
Další zkouška bude až 8. března, jenže kdepak
na jevišti! Pouze ve zkušebně MdB...
Na jevišti se všichni sejdou potom až 19. března ve 14:00.
Bude to něco jako generálka, jenže bez Tomáše (Claudia)!
No a večer v 19:30 už naostro.
Vstupenky ještě jsou: - https://bit.ly/4bHUf5t
Opatrně se těšíme a držíme si palce!

Dada a spol.