Mekong, Halong a jiné Longy
(druhý vietnamský díl)

Tak nejprve redakční varování: Prase č. 7 spatří světlo internetovýho světa už ze soboty na neděli z 9.2. na 10.2. 2013 protože redakce si jede vozit prdel do Dolomit. To je taky jeden z výdobytků života v normální svobodné společnosti, ač kdejaký kvikal se nechává slyšet, že za zkurvenejch komačů bylo líp. Nebylo. Nebylo! A taky nikdy nebude, to je jedna z mála jistoto v tomhle dynamickým světě. Teda snad jen Severní Korea dotáhla vládu komoušů k dokonalosti.
Dnešní příspěvek je z dílny Honzy K. předávám slovo:

Než přikročíme k druhému vyprávění o výletu do Vietnamu, musím zapravit informační pochybení a deficit z minulého dílu. Týká se několika pouze zdánlivých drobností. Předně trh u Can Cau není nedělní, ale sobotní. Nebyla to zkouška pozornosti čtenáře, vždyť každý ví, že v neděli se vždy trh koná v blízkém Bac Ha. Dále - sever je bohatý na zlato, stříbro a další poklady, údajně je těží zahraniční společnosti. Vliv rozvrtání krajiny jsme na vlastní oči nijak zvlášť nepostřehli, ale to nic neznamená. Na severu se též má stavět přehrada. Výstavba je spojená se stěhováním obyvatel a záborem pozemků. Neuměli jsme si to sami ověřit, ale bylo nám sděleno, že protesty, které jsme viděli v Hanoji, se týkají právě tohoto problému. Nevím, jestli protestující mohou něčeho dosáhnout, nicméně už fakt, že mohou protestovat, nikdo je za to zjevně netrestá a až na výjimky ani zde neasistují policisté (kromě toho jediného na pravé straně fotek, který se na první z nich se zjevným nezájmem popotahuje, řekněme, za pásek u kalhot) považuji v daných podmínkách za pozitivní.



A nakonec - pověst praví, že vdané ženy Red Dzao (ne ty svobodné červené Karkulky, ale ty s větší pokrývkou hlavy) si holí skráně a některé i obočí. Je to následek události z minulých dob, kdy jedna z žen připravovala panovníkovi pokrm tak lajdácky, že jí do jídla spadl vlas či několik vlasů, jemu se zamotaly ve střevech a umřel. Jeden vlas by to asi nezpůsobil, anebo to nebyla náhoda.
Ještě k těm Longům z názvu dnešního povídání. Long je drak a tento tvor se objevuje často v názvech, legendách, pověstech, apod. Například na
 http://www.infoglobe.cz/cestovatelsky-pruvodce/historie-vietnamu-i/
se píše: Podle vietnamských mýtů jsou Vietnamci potomky pána draků Lac Longa Quan a nesmrtelné víly Au Co. Předtím než každý šel svou cestou, měl Lac Long s Au Co sto synů. Polovina z nich šla s jejich matkou do hor a druhá polovina zůstala s otcem u moře. Nejstarší z nich se stal prvním vietnamským králem z dynastie Hung Vuong. Králové rodu Hung pak nazvali zemi, které vládli Van Lang a lidé, kteří tuto zemi obývali, se jmenovali Lac Viet. S ohledem na fakt, že ´nam´ je vietnamským jazykem muž, máme logicky současné jméno celé země.
Ještě dále: Místo, kde leží Hanoj, bylo osídleno od neolitu. Císař Ly Thai To sem přemístil v roce 1010 našeho letopočtu hlavní město a pojmenoval ho Thang Long (Město plachtících draků). To bylo později rozhodnutím císaře Gia Long, zakladatele dynastie Nguyen (1802-1945), přemístěno do Hue a Thang Long přejmenováno na Hanoj (Město v zákrutu řeky). Člověk nicméně nabyde postupně dojmu, že ve všem je Long (a skoro každý se jmenuje Nguyen). O Hanoji bude řeč jindy, ale ti draci se nám samozřejmě motají i do obou dnes popisovaných výletních míst.

Mekong


Jen orientačně (lépe je žádné konkrétní údaje neuvádět a na internetu nic nehledat, neboť co zdroj, to odlišnost): 10. nejdelší (nebo také 12.) a 10. nejvodnatější řeka světa. Pramení v Tibetu ve výšce 5000 m nad mořem, je dlouhá 4350 km a protéká 6 státy. Delta se nachází na jihu Vietnamu a má plochu 25.000 nebo také až 79.500 kilometrů čtverečních. Je označována za obilnici Asie. Rýže tady je možné sklízet třikrát do roka. Deltu tvoří 9 ramen, proto je zde Mekong nazýván Řekou devíti draků: Sông Cửu Long "Nine Dragons River". Long je sice vietnamsky drak, ale vzhledem k tomu, že se 9 řekne ´chín´, nedává mi to úplně smysl. Ale budiž. Delta se každoročně posouvá o 80 až 100 metrů do moře díky naplaveninám. Čína má v plánu postavit na Mekongu přehradu druhou největší po Třech soutěskách, proti čemuž ostatní státy protestují. Bude jim to něco platné?
V našich vzpomínkách zřejmě nejvíce utkvěly trhy na vodě a návštěva krokodýlí farmy. Plovoucí trhy probíhají na ustálených místech, kam malé loďky svážejí různé rostlinné zemědělské komodity od pěstitelů, soustřeďují je na větších lodích, odkud si je zase jinými menšími loďkami odvážejí zákazníci k dalšímu prodeji, do restaurací apod. Obchodované zboží je pro snazší orientaci pověšené na klacku nad lodí, aby bylo zdáli viditelné. Trhy jsou rovněž magnetem pro turisty, kteří vyplňují nemnohé mezery již tak přecpaného prostoru na hladině i březích.


Dvakrát loď s neloupanou rýží


Obchodníci na lodích trvale bydlí a na řece se odehrává veškerý život jako na souši – včetně tankování paliva k motorům lodí u plovoucích čerpacích stanic i vyprazdňování veškerých rezervoárů s přebytky syntetického i biologického původu.


 
Benzínová pumpa bez silnice


Nicméně odpad je odpad, ať již přiteče do řeky kanálem nebo tam spadne přímo. Tyto rádoby úvahy jsou jen důsledkem přemýšlení o tom, jestli by se mi chtělo vlézt si do vody a chytat tam ryby tak, jako dva muži na fotce. Jak ale uvidíme dále, jsou i horší zábavy.



A zase na jiných lodičkách vnikáme hlouběji do mangrovových porostů, které jsou jen zdánlivě opuštěné. Známkou civilizace jsou elektroměry zavěšené na stromě. Pořádek a kontrola musí být. To by měli v ČEZu radost.



Zajímavější než pohled z výšky je stav kovové rozhledny, kterého jsme si všimli až ve chvíli, kdy jsme to dobrodružství měli šťastně za sebou.



Jestli ta paní na další fotce loví nebo kutí něco podobného, volím raději tu výše popsanou rybařinu. A to si myslím, že společnost modrých krabů nebo ráčků jednoklepeťáků (nemyslím, že by byl zmrzačený, bylo jich tam stejných víc) asi není ta nejhorší věc.


Gibon žlutolící nebyl úplně z divočiny, měl úkryt v lesíku za vodní plochou, přes kterou vedla jednokládová lávka se zábradlím. Po lávce se vždy přiblížil umnou, leč komickou chůzí jen proto, aby si vyžebral kus melounu nebo banán, které bravůrně chytal do dlouhé opičí ruky jako Vokoun do lapačky. Dvojice opic na druhém snímku žije v lese volně, leč je krotká.



Krokodýlích farem je v deltě velký počet, a to jak řádných, tak ilegálních. Krátce před naším výletem se prý zřítila nějaká stěna v jedné z ilegálních farem, mnoho krokodýlů uteklo a nikomu se pak delší dobu nechtělo do vody. Piplají tady tu krokodýlí droboť od vajec a výsledkem jsou tří až snad pětimetrové kusy, které se kromě jiného využívají k adrenalinové zábavě, kdy turista na fórovém pontónku pluje po hladině a dráždí šelmy kouskem ryby zavěšeným na klacku a silonové niti. Ten lišák (přesněji krokodýlí lišák) na předposlední fotce byl nejsilnější i nejchytřejší, takže většinu ryb od turistů získal právě on.



A jsme zase u jídla, tradiční výroba rýžových placek, do kterých se pak mohou zabalit kousky pečené ryby s ananasem, nudlemi a zeleninou, aby vznikly tradiční spring rolls. Kromě živé hudby v restauraci (dost hrůza) trvali i na tom, že sami si rolky ubalit neumíme, že to musí dělat odbornice. Mimo vcelku běžných pokrmů můžeme narazit i na některé u nás nezvyklé – všudepřítomná rybí omáčka se vyrábí z ryb naložených po několik měsíců v keramických nádobách nebo na kořalky s naloženými hady a jinou havětí. Kuličky na stromě jsou takzvané dračí oči, po odstranění tenké slupky skutečně vyleze cosi jako sklivec. Je to celkem osvěžující, ale uvnitř je ještě velká černá pecka, takže výtěžnost je slabá zvláště u těchto volně rostoucích plodů. Na trzích se prodávají o něco větší. Dále tu máme chlebovník – největší ovoce světa – zajímavá příloha. Ochutnali jsme i vzhledově podobný durian, ten se však hodně liší chutí a vůní/smradem. Připomíná hodně, ale hodně uleželý hermelín s cibulí a údajně se v hotelích a jiných uzavřených místech v indočínské oblasti můžeme setkat s cedulemi, které důrazně zakazují vnášení durianu. Není divu, smrad je to nebývalý, ovšem pro lidi, kteří mají rádi zrající sýry, chuťově špica. Je také relativně drahý. Děti tady byly jako vždy a všude přátelské a milé.


 

Halong nebo také Ha Long (Zátoka zanořujícího se draka)

K zátoce a jejímu názvu se samozřejmě váže legenda o drakovi, který zde mrskajícím se ocasem vytvořil 2000 vápencových ostrovů se strmými břehy na ploše 1500 km čtverečních sahající od pobřeží severního Vietnamu až do Číny. Nezbytným doplňkem ostrovů jsou všemožné lodě, loďky a lodičky. Ty velké byly odjakživa pestře vybarvené až do nedávné doby, kdy vyšlo vládní nařízení o jednotném bílém nátěru pod hrozbou odebrání licence. Být to u nás, bylo by jasné, že blízký nějakého vlivného úředníka obchoduje lodními barvami a bílé je nadbytek. Jak je to ve Vietnamu s korupcí, můžeme jen spekulovat. Podle svědků ale sjednocením barvy ztratily lodě část svého kouzla. Nebílých lodí je opravdu minimum.


Hlavně jsme se stále plavili na lodích různé velikost a na té největší jednu noc i spali. Náš program byl tak nabitý, že na vyhlídku (následující fotka vpravo nad bílou lodí) jsme se dostali až v noci, kdy je rozhled poněkud omezený.



Ve vápencích je plno jeskyní, tohle je Jeskyně zázraků, mezi největší pak patří ještě Jeskyně okovaných kůlů, ve které se prý kdysi skrylo za přílivu nepřátelské mongolské loďstvo. Domácí nepozorovaně napíchali kůly do dna za lodě a při poklesu hladiny za odlivu se těmi kůly lodě propíchaly. Nesedí mi na té legendě zvláště Mongolové na lodích, ty vidím spíš na koních. Legenda se také vypráví v odlišné verzi, ale co na tom záleží, stejně je jako každá legenda podezřelá.


Někdo tyto dvě skály nazývá líbající se, někdo Kohoutek a Slepička. Každopádně se dostaly do oficiálního loga celé oblasti Ha Long. Další objekt se zase dostal na 200.000 dongovou bankovku (o měně a směnných kurzech až jindy).



Některé osoby nebraly fotografování vůbec vážně, ačkoliv tomuto příspěvku několik svých snímků propůjčily.


Příště o Hanoji (Městu plachtících draků) a Saigonu (Ho Či Minově městě) nebo možná úplně o něčem jiném.

bazar


Šunka na Pražský Hrat

  • V den Honzovejch narozenin umřel vzácnej kytarista Rudolf Dašek. Vzpomínám na okamžiky, kdy ještě dávno, dávno z dob Tandemu Stívín Dašek vystoupili v brněnským Semilasu a po koncertě šli s námi na mejdan ke Klementům a tam se oba stali čestnými členy našeho pitomoučkého Klubu brněnských hovadistů. Ach jo, to řídnutí je docela smutný. Fotku z té akce takhle narychlo nejsem schopnej najít. Tahle vzpomínka je někdy z roku 1973 nebo 1974.


1982: P. Catherine & T. Blanke & Rudolf Dašek

  • Vědci z univerzity v Taipei se připravují na příchod technologie, která by umožnila zobrazovat informace z iPadu či iPhonu na nehtech u rukou. Využití technologie simulovali pomocí malého displeje, který byl připevněn na malém prstenu. Dveře do budoucnosti jsou podle nich otevřené.
  • Vědci z Mendelovy univerzity v Brně našli způsob, jak transportovat léky do nádorem postižené buňky, aniž by toxické sloučeniny zasáhly zdravé orgány, a to pomocí nanotransportéru léčiv. Za vším stojí objev proteinu apoferitinu, který dokáže ve své dutině vázat molekuly léčiv a cíleně je dopravit k postižené tkáni. V léčbě nádorových onemocnění má výzkum Mendelovy univerzity celosvětový význam.   

  • A zase jsme byli v Brně
  • Honza se Stáňou odletěli v neděli z Irska do Kalifornie pracovat. Takže to k nim budeme mít o hodně dál, než do Dublinu. Začínám šetřit na letenku.

 

australia

foto: Helča a Milan


australia

Surreálný inspektor Zrzek v.p. (vlastní packou)
 

Jedna rozhořčená neposlušná a nasraná paní:
"Kdo poslouchal, sekal latinu a neprovokoval, tak se měl dobře, tak co furt proti těm komunistům všichni mají?"

 

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player



 



Czech Photo Gallery (do 24.02.2013)
Nikon Kalendář 2013
Výstava 50ti semifinálových fotografií ze soutěže Nikon Kalendář 2013 na téma nestárnoucí okamžiky.


Haruki Murakami: 1Q84: Kniha 1 + Kniha 2
Aomame a Tengo jsou někdejší spolužáci. Ona je skvělá fyzioterapeutka, která svých znalostí občas využije k tomu, aby odeslala na jiný svět muže, na které je běžná spravedlnost krátká. On je talentovaný, ale neprůbojný matematik se spisovatelským talentem. Jednoho dne zjistí, že svět, jak ho známe, jednou provždy skončil. A navíc si toho nikdo nevšiml.
Kniha 3 je již v ediční plánu a vyjde 1. 9. 2013.


Kapela Wicked Knee bubeníka Billyho Martina je dle Martinových slov pro lidi, kteří se rádi baví. „To vše v naší hudbě dostanou, jen ji obohacujeme ještě o jistou dávku avantgardy,“ uvádí dál. Výsledkem je jako bychom partičku klubových avantgardistů postavili na roh ulice v New Orleans – vznikne dechovka s ambicemi ostřílených jazzmanů. Na desce, kterou nazvali Heels Over Head kromě Martina hrají Curtis Fowlkes (trombón), Marcus Rojas (tuba) a Steven Bernstein (trubka).


  • „Historie nás učí, že lidé jsou nepoučitelní.“ (Warren Butffet)
  • Kina:
    5.2. – Aero – Co kdybychom žili společně? (režie: Stéphane Robelin, Fr./Něm., 2011, 96 min. Komedie) (Annie, Jean, Claude, Albert a Jeanne jsou nerozlučnými přáteli více než čtyřicet let. Když jim paměť i srdce začínají pomalu vypovídat službu a na obzoru je přízrak domova důchodců, vzepřou se a rozhodnou se žít společně. Nápad je to přinejmenším bláznivý. Avšak i přesto, že občasné neshody probouzí staré a zasuté vzpomínky, začíná se tu nádherné dobrodružství – společný život v komunitě. V sedmdesáti pěti letech!) (10:00)
    6.2. – Aero – Ve stínu (režie: David Ondříček, ČR/SR/Pol., 2012, 106 min. Drama) (V bývalém Československu 50. let se odehrává napínavý kriminální příběh, který ve svém důsledku zasáhne do osobních osudů aktérů i jejich blízkých. Kapitán Hakl (Ivan Trojan) vyšetřuje krádež v klenotnictví. Z běžné vloupačky se ale vlivem zákulisních intrik tajné policie začíná stávat politická kauza. Z nařízení Státní bezpečnosti přebírá Haklovo vyšetřování major Zenke (Sebastian Koch), policejní specialista z NDR, pod jehož vedením se vyšetřování ubírá jiným směrem, než Haklovi napovídá instinkt zkušeného kriminalisty. Na vlastní pěst pokračuje ve vyšetřování. Může jediný spravedlivý obstát v boji s dobře propojenou sítí komunistické policie? Protivník je silný a Hakl se brzy přesvědčuje, že věřit nelze nikomu a ničemu. Každý má svůj stín minulosti, své slabé místo, které dokáže z obětí udělat viníky a z viníků hrdiny.) (18:00)
    6.2. – Aero – Mistr (režie: Paul Thomas Anderson, USA, 2012, 144 min. Drama) (USA, začátek 50. let. Vojáci po návratu z fronty bojují se svými poválečnými traumaty a snaží se začlenit do běžného života. Jedním z nich je i Freddie Quell, který se marně pokouší notnými dávkami vlastnoručně namíchaného alkoholu ovládnout svoje běsy. S každým nervovým výbuchem se propadá stále níž a postupně se stává bezprizorním psancem. Shodou náhod se setkává s charismatickým Lancasterem Doddem, který je právě se svou oddanou ženou a skupinou svých věrných příznivců na cestě do New Yorku, kde hodlá světu představit své nové učení. Lancaster Dodd, svým okolím nazývaný „Mistr“, je Freddieho živelností fascinován a ujímá se jeho „léčby“ podle vlastní teorie, která se má již brzy stát impozantní vírou. Mezi oběma muži vzniká velmi silné a neobyčejné pouto.) (20:30)
    7.2. – Aero – Přehlídky – NDT Live: Večer s Crystal Pite (19:45)
    8.2. – Aero – Hon (režie: Thomas Vinterberg, Dán., 2012, 111 min. Drama) (Čtyřicetiletý Lucas se nedávno rozvedl a začíná žít nový život. Má přátele, novou práci, přítelkyni a pohodový vztah s dospívajícím synem. Tuto porozvodovou idylu záhy naruší jedna nahodilá lež, která se rychle začíná šířit v komunitě jeho přátel. Obavy a nedůvěra se vymknou kontrole a vesnice propadne podivné hysterii. Lukas musí uhájit svou čest a později v kolektivní štvanici i holý život... ) (18:00)
    6.2. – Oko – Polski film (režie: Marek Najbrt, ČR/Pol., 2012, 113 min. Drama) (Čtveřice populárních herců – Tomáš Matonoha, Pavel Liška, Josef Polášek a Marek Daniel – se rozhodla natočit své vzpomínky na bezstarostná léta studií na brněnské JAMU. Dnes už legendární kabaret Komediograf, který s úspěchem hrají hlavní protagonisté téměř dvacet let, vznikal právě v uvolněné atmosféře první poloviny devadesátých let minulého století, kdy „komunismus zkrachoval a kapitalismus ještě nezačal a kdy jsme všichni měli dobrou náladu.“ Originální humor ústředí čtveřice umocňuje osobitý nadhled Jana Budaře, který v téže době studoval na JAMU o několik ročníků níž. Kultovní scénky, sametová euforie, totální svoboda, hudba okamžiku, absurdita mládí či laskavost kamarádství, které pomáhá překonat i to nejtěžší zkouškové období, to vše nabídne Polski film, až přijde do kin.) (18:00)
    8.2. – Oko – Odpad město smrt (režie: Jan Hřebejk, ČR, 2012, 70 min. Drama) (Filmový scénář (Der Müll, die Stadt und der Tod) Reinera Wernera Fassbindera, byl předlohou divadelní inscenace režiséra Dušana Pařízka. Z tohoto scénáře a divadelního zpracování vychází film Jana Hřebejka Odpad město smrt. Prostitutka Romi je ve svém povolání málo úspěšná: na své zákazníky je až příliš jemné povahy. Čím umanutěji ji však její pasák Franz posílá na ulici, tím více se Romi přibližuje úplnému zhroucení. Jednou ji osloví spekulant s realitami, který sám sebe nazývá „bohatým Židem“: nepožaduje po ní sexuální služby. Stačí, aby mu vyprávěla, a za to ji doslova královsky odměňuje. Její tak náhlé štěstí s ní však nikdo nesdílí. Kolegyně i její stávající klienti se od ní odvracejí, a stejně tak i Franz, jehož miluje, říká: kšeftování s Židem smrdí. Celý příběh se odehrává v prostředí rozpadajícího se města, při jehož sanování se politici nepokrytě dělí o zisky se spekulanty a lobbisty, to vše pod ochranou policie.) (18:30)
    4.-6.2. – Evald – Pieta (režie: Ki-duk Kim, Jižní Korea, 2012, 104 min. Drama) (V životě nelítostného lichváře dochází k zásadnímu zvratu v okamžiku, kdy se objeví žena, která tvrdí, že je jeho matka. Z jejich setkání vzklíčí vztah, který ač se pohybuje mezi niternou empatií a vzájemným krutým zraňováním, směřuje k prapodivné harmonii. Kim Ki-duk se po sérii tuctových festivalových titulů a několikaletém útěku z civilizace vrací na výslunní. Jeho v pořadí osmnáctý film opět nabízí nelítostně upřímný i uhrančivě poetický pohled na podstatu lidských vztahů a současně přináší vyhrocenou metaforu kapitalismu. Film byl oceněn Zlatým lvem na filmovém festivalu v Benátkách. ) (21:00)
    8.2. – Evald – Svatba mezi citróny (režie: Susanne Bier, Dán./Švéd./It./Fr., 2012, 112 min. Komedie) (Po filmu Lepší svět oceněném Oscarem přichází režisérka Susanne Bier s mimořádnou romantickou komedií, která splňuje všechny definice tohoto žánru, přestože se nebojí ani vážných témat. Dvě velmi odlišné rodiny se setkávají v nádherné staré italské vile uprostřed citrónového sadu na pobřeží moře. Důvodem setkání je svatba krátce zamilované dvojice. Setkání rodiných příslušníků, starých lásek a kamarádů vynese na povrch spoustu vášní. Susanne Bier ve svém novém filmu Svatba mezi citróny spojila s citem a jistotou téma lásky, absurditu, humor, břitké dialogy, jemně vykreslené charaktery a zdánlivě jednoduché životní pravdy.Všechno, co je opravdu potřeba k šťastnému životu, je láska. I když si myslíme, že je po všem, možná všechno teprve začíná.) (19:00)
    9.2. – Evald – SuperClásico (režie: Ole Christian Madsen, Dán., 2011, 99 min. Komedie) (Chytrá dánská komedie líčí osudy Christiana, majitele upadající vinotéky, kterému se hroutí nejen živnost, ale i manželství s Annou. Ta odjela do Buenos Aires a jako úspěšná manažerka fotbalového klubu žije luxusní život po boku o mnoho let mladší argentinské fotbalové hvězdy. Christian se ale nehodlá tak snadno vzdát. Se svým šestnáctiletým pubertálním synem nasedne do letadla a rozhodne se pod záminkou vyřízení rozvodových papírů získat Annu zpět. Zdánlivě poklidný výlet se promění ve strhující jízdu, ve které nechybí víno, fotbal a tango. Podaří se Christianovi pokořit argentinského hřebce?)  (19:00)
    8.2. – Ponrepo – Pásmo filmů – V NFA hoří! (20:00)
    4.2. – Světozor – Dokumentární pondělí – Agnesiny pláže (režie: Agnes Varda, Fr., 2008, 110 min. Dokument) (Pláže jsou místa režisérčiných odjezdů, pláže si pamatují, a tak autobiografická esej Agnes Vardové nemůže začít jinde, než na břehu moře, aby v různých rovinách spojila události, na které vzpomíná, s těmi, o nichž vypráví, když se vydává vstříc svým filmům, doprovázeným radostí z práce stejně jako osobními ztrátami, a v této celistvosti, v sounáležitosti osobní a veřejné paměti, se její film stává příběhem poválečné francouzské kultury.) (20:45)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    4.2. – Agharta – Cloud nine (21:00)
    5.2. – Agharta – Emil Viklický Trio (21:00)
    6.2. – Agharta – AghaRTA Band (21:00)
    7.2. – Agharta – Petr Kroutil Band (21:00)
    8.2. – Agharta – Limited Edition (21:00)
    9.2. – Agharta – Matej Benko Quintet (21:00)
    9.2. – Balbínova poetická hospůdka – Petra Hapková (20:00))
    4.2. – Jazz Dock – Prague Connection (19:00)
    4.2. – Jazz Dock – Alvik (22:00)
    7.2. – Jazz Dock – Josef Vejvoda Trio (19:00)
    8.2. – Jazz Dock – František Kop Quartet (19:00)
    9.2. – Jazz Dock – Pénte (19:00)
    4.2. – Jazzboat – Marcel Flemr Band (20:30)
    5.2. – Jazzboat – Jazz Revue (20:30)
    6.2. – Jazzboat – Zeurítia (20:30)
    8.2. – Jazzboat – Adéla Zajfartová & Sunny Swing Trio (20:30)
    7.2. – Reduta – Milan Svoboda Quartet (21:30)
    8.2. – Reduta – Big Band Theory (21:30)
    9.2. – Reduta – Metropolitan Jazz Band (21:30)
    5.2. – Stará Pekárna, Brno – E Converso aneb Michal Wroblewski (20:00)
    7.2. – Stará Pekárna, Brno – Di Grine Kuzine (20:00)
    4.2. – U malého Glena  - Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    5.2. – U malého Glena – Justin Lavash (21:30)
    6.2. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
    7.2. – U malého Glena – Rene Trossman Band (21:30)
    8.-9.2. – U malého Glena – Osian Roberts Q (21:30)
  • Kluby - cizina:
    5.-10.2. – Blue Note New York, USA – Ron Carter Quartet (20:00, 22:30)
    10.2. – Twins Jazz, Washington, USA – Buddha Fly (20:00, 22:00)
    6.2. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Ruby Turner (18:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    5.-6.2. – Alfred ve dvoře – Clown´s crumbs (Klaunské etudy na vážná témata aneb kdo si co nadrobí, to si sežere.) (20:00)
    4.-5.2. – Divadlo Ponec – Jezdci (choreografie: Lenka Vagnerová) (Jsme zde; mezi vámi. Jsme rychlí, respektujeme vítr. Jsme silní i zranitelní. Rádi vás pozorujeme, vy nás často nevnímáte. Vaše osudy neměníme, vy naše mnohdy ano. Sdílíme stejný svět, ale díváme se na něj z jiné perspektivy. Znamená to, že dokážeme také sdílet stejné hodnoty?) (20:00)
    7.2. – Divadlo Ponec, hostuje VerTeDance – Kolik váží vaše touha? (Strach obnažit se čistým řezem. Fascinace skrytou krásou. Fascinace silou přetvářky. Snaha dojít naplnění tam, kde chybí dno. Inscenace Kolik váží vaše touha? zkoumá otázku, zda vysvlečením se skutečně odhalujeme sebe sama, svoji podstatu a své tužby a zda je v tomto smyslu nahota vůbec nutná a potřebná. Hranice lidské totožnosti obkružuje vše, co lze nazvat niterným, strachem, tužbou, zranitelností, ale hlavně ukazuje, že nahota se stává tématem i v momentech, kdy je zamlčena. Je bezpečné se této hranici přibližovat za účelem důkladného prozkoumání?) (20:00)
  • Multižánrové festivaly:
    do 19. 2. – Měsíc japonské kultury, Praha (Filmový festival Eigasai, cyklus přednášek, divadelní představení, výstava, koncert…)
    (info: http://www.cz.emb-japan.go.jp/cz/icc_calendar_cz.html)  
  • Divadla:
    4.2. – Činoherní klub – Milan Kundera: Ptákovina – (režie: Ladislav Smoček) (Moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému… Pravda je ukryta tak hluboko, že je úplně neškosná a nemusí nám na ní vůbec záležet…) (19:30)
    5.2. – Činoherní klub – Martin McDonagh: Pan Polštář (režie: Ondřej Sokol) (Děj se odehrává v jakési totalitní zemi, v městečku, které se v originále jmenuje Kamenice Kruté pohádky, krutý policejní výslech, kruté dějství. Krutý příběh pro otrlé.) (19:30)
    6.2. – Činoherní klub – Yasmina Reza: Bůh masakru (režie: Ondřej Sokol) (Dva manželské páry se setkají, aby vyřešily nedávný fyzický konflikt svých dětí. Komedie o živlech v lidském nitru.) (19:30)
    10.2. – Dejvické divadlo – Irvine Welsh: Ucpanej systém (režie: Michal Vajdička) (Inscenace vznikla na základě díla známého skotského spisovatele Irvina Welshe Acid House. V anotaci k českému vydání knihy v roce 2008 se doslova píše: … Jedná se o Welshovu druhou knihou, plnou „obrázků ze společenského života spodiny", v níž autor nezůstává nic dlužen své pověsti; jeho texty opět zkoumají temná zákoutí světa i duše. … Vypravěčem je zástupce edinburské ulice, jehož mluva je děsivá, plná vulgarismů, siláckých výroků, slangových obratů, zkomolenin a patvarů, ale rozhodně není fádní a nudná. To proto, že je v ní obsažen humor, sice hodně černý, cynický a brutální, ale jak jinak pravdivě popsat skutečný život, který se taky s nikým nepáře? A pak pravidlo, že žádná povídka neskončí happy endem a že ještě nikdy nebylo tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř.) (19:30)
    7.2. – Divadlo ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    8.2. – Divadlo ABC – Zdeněk Jirotka: Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Hudební féerie na motivy slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky vypráví o sluhovi, který způsobí v poklidném životě svého zaměstnavatele řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
    9.2. – Divadlo ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (One woman show Simony Stašové. Shirley Valentine je jméno dívky, kterou ta současná, čtyřicetiletá matka rodiny a manželka počestného občana, už dávno není. Odjede na dovolenou do míst, kde se pěstuje vinná réva a tam začíná nový život…) (19:00)
    8.2. – Divadlo na Vinohradech – Oscar Wilde: Ideální manžel (režie: Václav Renč) (Hlavní postavou je Lord Arthr Goring, vtipný a obratný glosátor světa "duchaprázdných krasavců", společenské smetánky, která ho obklopuje a na které je svým společenským postavením víceméně závislý. Přestože on sám je okolím vnímán jako ohromně zábavný a duchaplný společník, velice jasně si uvědomuje přetvářku a omezenost postojů i chování lidí, kteří svět intikánů a intrikaření tvoří.Wilde měl neobyčejný talent a nevšední schopnost obratně rozvíjet komediální situace, které navíc naplňuje osobitým, nezaměnitelným humorem, v případě Ideálního manžela velice ironickým až sarkastickým. Wilde se geniálně dokáže vysmát všemu pokrytectví a dodnes nám tím poskytuje úlevný, léčivý smích.) (19:00)
    6.2. – Divadlo Na zábradlí – Nathanael West / David Jařab: Osamělá srdce (režie: David Jařab) (Někteří lidé jsou příliš křehcí na to, aby svému okolí neubližovali. Někteří lidé mají v sobě tolik dobré vůle a ochoty pomáhat ostatním, až jsou světu přímo nebezpeční. Osamělá srdce, obklopená miliony lidí, touží po troše lidského tepla nebo alespoň vlídném hlase. Touží po slovech utěšitele. Co ovšem dělat, je-li utěšitel sám v bezvýchodném stavu a zcela neschopný každodenní existence. Divadlo Na zábradlí uvádí scénickou adaptaci groteskní novely významné osobnosti americké meziválečné literatury.) (19:00)
    10.2. – Divadlo Na zábradlí – Anne-F.Josephová, T. Kozameli: Nad kávou (Káva není jenom nápoj, káva je kultura; co se stane se dvěma kulturními lidmi, když se mezi nimi ocitne pouze jeden šálek této „černé krve“?) (19:00)
    5.2. – Divadlo Ungelt – William Douglas Home: Ledňáček (režie: Ladislav Smoček) (Stylová anglická komedie o vdově, sirovi a jeho komorníkovi. Po padesáti letech se setkává slavný spisovatel se svou dávnou láskou. Je tu ale ještě jeho komorník...) (19:00)


 

O VÍKENDU VE STUDIU PIVOX

natáčel Jožka Fojta s kolegy muzikanty ze Slováckého divadla v Uherském Hradišti svou hudbu.

Jirka stihnul aspoň informativní foto na mobil.


Taky pan Pavel Zvěřina využil Pivox k natáčení anglického a německého dabingu do filmu o židovské kultuře „Kolín – Jeruzalém na Labi“

Jinak není nic moc nového, naši studenti teď pracují na původním muzikálu Pavly Hoggard "Pokrevní sestry" s hudbou Dana Fikejze. Režie Jana Janěková, choreografie Hana Litterová, hudební nastudování už zase já. Zítra máme první zkoušku s orchestrem, premiéra 17. 2.
Ach jo, jela bych na hory!

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

3. 2. 2013 - Dr + pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš