Arciť, již jsme zde
(Amerika skončila)

V červenci jsme objevovali Ameriku. Tentokrát Colorado. Honza tu bydlí v Boulderu, ve městě postaveném ve výšce naší nejvyšší hory Sněžka. Pár kilometrů za městem se topoří předhůří Skalistých hor a všude, kam se člověk vrtne, jsou ty hory skalisté vidět. V tomhle praseti zatím nic zásadního z cest neprozradím, protože potřebuju čas pro silážování dojmů a myšlenek. Jinými slovy, píšu-li o něčem hned po zažití, postrádám svobodu vymejšlení a domejšlení a chybějící části se mi radostněji dolhávají. A tak mohu jen slíbit, že postupně uvolním z mysli i fotoarchívu všechny naše výlety zážitky i dojmy z té pro mě nesmírně sympatické země za velkou louží. Teď už jen obrazová přednabídka.

Odlet z Prahy směr Philadelphia.

Ve Filadelfii jsme sice měli asi 4 hodiny čas, ale úspěšně jsme je promrhali ve frontách a šaškováním s kuframa, protože Filadelfie byla první místo americké půdy, takže musím protlačit zavazadla celní kontrolou.

Ale protože jsme letěli na západ, pronásledovali jsme celej den sluníčko. Dopoledne z Prahy a v cíli kolem sedmé večer. Pro nás, co věříme v kulatost země to je pochopitelné, ti druzí na to mají určitě taky nějakou hodně sofistikovanou teorii.


Honza si nás přivezl z Denveru do Boulderu do svýho domečku. Výška 1600 mnm.

Je tu děsný vedro, říká Olina, je tu krásný vedro. A pršet tu umí z ničeho nic.

Selfíčko z auta na nejvyšším místě Colorada, kudy vede silnice.

Skalisté hory jsou velký jako kráva.

Stojíme vysoko, vidíme daleko.

A celou dobu Ameriky jsme se stravovali vegetariánsky. My nejsme fanatici vegetariánství ale ani požírači masa. Jsme umírnění všežravci.

Byli jsme v továrně na čaj.

A u Ztracenýho jezera.

Někdy to vypadá jako u nás.

Některé výlety byly extrémně krátké, protože nás vyhnal déšť. vlastně jen jeden.

Brennen lake.

A možná jednou napíšu o tom, jak jsem ztratil 256GB kartu a o tom, jak Hobza ztrácí všechno a furt.

A o pho polívce ve vietnamské hospodě, která nás zachránila po výstupu na Flatirons.

A o stovkách druhů dobrejch piv. Ale my jsme jich vyzkoušeli jen zlomek.

O výletu na chaloupku strýčka Budyho.


A taky o tom, jak jsme všude a furt četli.

A o krásných západech i východech slunka.


A nedostatku kyslíku

A taky o jezerních dvojčatech a nejvyšším městě v Coloradu a možná v celém USA.


A samozřejmě se budu zabývat i toaletami, mým oblíbeným tématem.

Slavný výstup na FlatIrons.

A o tom, že Roušovna všecky výlety přežila i její achilovky. a že se smířila nakonec i s přídělovým systémem kyslíku.


A taky o výletě "Magnolia loop".

A nebo o tom, jak jsme šli na koncert irské kapely a o tom, jak si to po chodníku před námi šněroval malej zajíc...


A taky o všech dalších výletech po Skalistých horách.

A najednou byl konec a my letíme domů. Je to tu krásný a my to klidně a dobrovolně strčíme do rypáku nenažranýmu Burešovi a vrátíme komouše do hry. Děs běs.

No a taky o gumovejch medvídcích. Ale ne hned. O tom všem tu na praseti postupně asi (v duchu proklamované neserióznosti týdeníku WWWiditelné budu psát.

podpis




To není reklama, ale v neděli umřel můj oblíbenej trumpetista Tomasz Stanko.
Měl jsem tu čest a štěstí, že uvízl v mém fotoarchivu. (Fotoarchiv - Praha, 1982)

prazdninový prázdno


„Pokud budeme platit vyšší platy, tak z toho bude profitovat státní rozpočet, protože to znamená vyšší daňové a sociální příjmy pro státní rozpočet,“ pronesla na téma plánovaného zvyšování mezd ve veřejném sektoru nová ministryně estébáckokomoušské vlády ANO a přílepků.

CELOZÁVODNÍ DOVOLENÁ VYHLÁŠENÁ PÁNÍČKEM
uběhla podezřele rychle, zážitků nám přibylo vrchovatě, ale musím začít Letní sborovou dílnou v Lomnici.
Ta patří už skoro neodmyslitelně k prázdninám a mám pocit, že si začátek prázdnin už ani
nedokážu představit jinak.

LSD 2018 - TEN NÁZEV ZNÍ
sice podezřele, ale je za ním muzika, setkání s krásnými lidmi, práce a zase muzika, pivo, zpěv a tak to jde od zahájení až do konce. Člověk má pocit, že v Lomnici prožil dva týdny a ne jen 5 dnů.

Tentokrát začal zápis účastníků už v úterý, 3. července. Uvítací výbor (to znamená Bára a její team) se činil s óbrovskó siló.


Zdá se, že se Lomnice stává magnetem, který přitahuje některé lidi opakovaně, přibývají ale i noví a nutně vyvstává otázka, do jaké míry se dá taková akce ještě víc rozšiřovat, aniž by se z toho organizátoři zbláznili!


Zatímco v pivovaru Genius noci probíhalo vítání, na zámku se děly velké přípravy, ze kterých měl Jirka už asi měsíc těžkó hlavu.

Lukáš Prchal si vymyslel ateliér, ve kterém bude zpívat 30 ozvučených zpěváků. Opravdu! Co člověk, to jeden mikrofon!


Ačkoliv to vypadalo neuskutečnitelně, nakonec se podařilo neuvěřitelné a 30 mikrofonů v jedné třídě bylo zprovozněno!
Po přípravách následoval večírek v pivovaru, kde bylo milo jako obvykle a někteří šli spát až nad ránem - tak to tam chodí.

Ráno se ale dostavili všichni poctivě na zámek, poněvadž se zjevně na to zpívání těšili!


Probíhalo uvítání a základní pokyny.


Všichni účastníci si dle instrukcí odnesli do svých tříd zapůjčené židličky z výtvarného oddělení místní ZUŠky. O zavlažování na nádvoří pečovala po celou dobu Radka za pomoci Matýska. Kromě skvělého piva bylo po celou dobu k mání kafe, čaj a nealko, dokonce i různé koláčky a buchty, které dodávaly pekařky z Lomnice i okolí.


Dalibor jako člen technického teamu pomáhal řešit problémy s elektřinou a jinými nástrahami.

Toto je Dita Kosmáková, u které jsem doprovázela ty, kteří se rozhodli pro sólový zpěv.

Brian Fentress vede svou skupinu se zájmem o gospel.


Jan Mikušek a jeho sbor tentokrát připravovali klasiku.


Ateliér Lukáše Prchala se rozjel a všichni makali jako diví, aranže dostali složité, ale zjevně je to bavilo!


Alice Bauer si vybrala několik lidí, z nichž sestavila jedno kvinteto a jedno kvarteto.


U Dity Kosmákové probíhala výuka dopoledne pro aktivní a pasívní účastníky zároveň, odpoledne pak pracovali sólisté na svých vybraných písních.
Středeční večer byl ve znamení koncertu v synagoze, ale tam jsem neměla foťák, poněvadž jsem hrála.

Ve čtvrtek přijel Pavel Putna na domluvu kvůli večernímu vystoupení s KR Bandou a svezl Jerku.


Strýc Dalibůrek sklízel velké úspěchy u dam i u mas se zapůjčeným modelem pohřebního automobilu. Měl v něm nejen pojízdný nocleh, ale i vybrané hudební lahůdky a ochutnávku jeho oblíbených rumíčků, ta se ale údajně poměrně brzy vyčerpala.
Díky majitelům zámku (byl jim konečně po právu navrácen zpátky do vlastnictví) se mohlo konat ve čtvrtek večer vystoupení dvou kapel - Lodníků a KR Bandy přímo na nádvoří.


Honza Mikušek si zazpíval s Lodníky dvě písně, čímž dojal nejen svůj ateliér.


O závěrečnou senzaci se postaral Honza Martiš. Přivezl Teslův generátor a oslnil účastníky koncertu blýskáním (možná na lepší časy?).


V příštím týdnu reportáž z LSD dokončím, neboť se tam událo ještě mnoho zajímavého a nerada bych ctěné čtenáře zahltila po tak dlouhé generální pauze příliš komplikovaným povídáním. Je vedro..

Dada a spol.