Tibor a jeho parta
(Brno)

Opět se přiblížila doba návštěvy v Brně u dědy, Jiřinky a ostatních brněnských příbuzných. Kromě toho má zrovna v tu dobu Jiřinka narozky. Její oblíbená historka je, že když ji velebnej pán zapisoval do knihy datum narození, tak byl tak vožralej, že se spletl v roce. Takže má jiřinka buď tolik roků, kolik má, a nebo o rok víc nebo míň. To už asi nikdo neví. Ale asi to je stejně jedno. Jo a ještě si musím trošku zafňukat redakčně. Po mnoha letech jsem udělal zásadní rozhodnutí a posunul vydání z neděle večer na pondělí večer. Přivedl mě k tomu nedostatek sil po víkendových výletech a akcích. Bylo to rozhodnutí výtečné i brněnská sekce to ocenila. Taky už nejsme nejmladší. No a už se blížím k tomu fňuku. Poslední dobou se mi do prasečí práce celkem úspěšně motá pondělní program České televize. Prvně seriál Rapl, pro kterej dělal muziku fejsbůkovej kamarád Tadeáš Věrčák, pak hned následuje krásnej seriál Most a třetí program Reportéři je posledním hřebíčkem do prasečí rakve. Chtěl jsem prase udělat během pondělního dopoledne, ale místo toho jsem šel nezodpovědně běhat do závějí, pak vyzvednout vypranej přehoz do chráněné prádelny... Takže teď se trápím i v pondělí. Vzhledem k tomu, že i Rapl i Most brzo skončí, nebudu posouvat vydání prasat.

Minulej pátek se vrátila Olina ze školy už ráno, neobvyklé, když chodívá až večer, jak moc má práce, a přinesla si domů krásnou chrchlavou chřipku. Trošku jsem se o ni staral, když něco potřebovala a tak a zkoušel jsem, jestli tu chřipku nedostanu taky. Naštěstí ne. Chodíval jsem hodně běhat a po cestě vždycky koupil, co bylo třeba. Olina se do pátku uzdravila. Sice chrchlá jako nosorožec, ale už je schopná jet do Brna.

S lístkama do Brna to bylo trochu složitější, protože když jsem koupil lístky pro nás dva, ozvala se Helča, aby jí taky koupil jeden do stejnýho kupé. A jen jsem ho koupil, volala mi i Bibi, že jede taky, ať jí koupím lístek do stejnýho kupé. Málem jsem si zavařil v mobilu appku Můj vlak, která je mimochodem vynikající. Sraz na hlaváku. To hlavní na hlaváku je, že po vánocích zase vrátili klavír na původní místo. Brambory v řádku.

Vlak jel krásně na čas, bylo trochu přetopeno, ale cesta utekla rychle.

U Dany už na nás čekal Tibor a jeho služky. Tibor od posledka, co jsme ho viděli neuvěřitelně vyrostl. Je z něho pořádnej vepřík.

Lindě sluší jídlo a dědovi vnouček.

No fakt, Linda má jídlo ráda.

Je sobota ráno, čeká nás boj o holý život u Jiřinky. Tuším, že to dneska nebude tak jednoduché, jako minule.

Brno je pro mě srdeční zátiší. Brno jsem se naučil vnímat lehce surreálně.

Olina šlak do zahradnictví pro kytku, aby mohla dostat sprďana od Jiřinky, že moc utrácí a já jsem si zatím vyfotil nový den v Brně. Při hledání vhodného kompozičního místa jsem si prošlápl psí hovno, což je věc, kterou bytostně nesnáším. Táhl jsem pak tu zasranou nohu sněhem a vypadal, že jsem se vrátil z války. I když už byla maratonka úplně čistá, stejně mě to nutilo s ní stále po sněhu šudlat. Obsese si nevybíráš.

Ano, nějak tak vnímám Brno.

Má intuice mě nezklamala. Když jsme dorazili skrz klouzavé namrzlé Lužánky k dědovi, volala na nás Jiřinka radostně: "Mám pro vás překvapení, že se z toho poserete. To ani netušíte, co pro vás mám nachystany." Ale protože to nemohla vydržet, prozradila, že pro nás má tenisáky s brusinkama a černým rybízem. Start šílenej. Vybojoval jsem dva knedlíky, protože jeden by mi neprošel, Olina se vymluvila na nemoc, takže měla jen jeden. Děda čtyři. To prostě nikdy nepochopím.

Děda měl čtyři.

Dědu poslední dobou trápila dna, tak mu Olina koupila nějakej potravinovej přípravek a poslali jsme mu ho Českou poštou před vánoci, jenže balíček ze záhadných důvodů nedorazil. Musel jsem ho reklamovat, pak ho pošta někde našla a vrátila mi ho zase zpátky. Tak jsme poslali krabičku za 74 korun do Brna a zpět.

Přivezli jsme dědovi i Honzíka s Rézou, protože děda vlastně nikdy Rézu neviděl. tak aspoň takhle na fotkách.

A to už tu byl oběd. Porce opět nepřehlídnutelný. Helča dostala kapky, že je vegetariánka i od Jiřinky i od dědy. Děda jí pak vysvětlil, jak je maso strašně důležitý, i když zrovna hodně masa dědovi tu podágru trochu přivolalo.

Bibi se učí španělsky a založila si krásnej slovníček.

Po o bědě se nedá dělat nic jinýho, než jen nafoukle vzdychat a modlit se, aby si Jiřinka nevzpomněla, že už je čas začít nutit zákusky a zmrzku a brambůrky a oříšky...

Přestože si Olina uhájila k snídani jen jeden kynutej knedlík, na zmrzlinu se nechala nachytat.

A pak zase honem za Tiborem.

Je rozmazlovanej ze všech stran.

Dana všechno přísně sleduje.

Dorazila i Alena a Zdenča. Zdenču jsem učil, jak se vylejvají fotky z mobila do počítače. Olina si plete nějakej pulóvříček a Alena taky přísně pozoruje.

Vepřík Tibor.

A jeho parta.

Tibor, čtenář knižních hřbetů.

Nedělní oběd.

Pak šalinó na rolu.

A cesta domů. Spoustu věcí jsem si jen zapsal, ale neprozradil, snad někdy jindy. Díky Brňáci, díky Brno.