A vůbec, může za to Alena
(Manaslu poprvé)

Když jsem se na konci září 2017 vrátil z Kilimanžára, měl jsem dojem, že mi po zdravotní stránce nic není. Nějaká nadržená únava ale způsobila, že mě další měsíc úporně bolela pravá kyčel. Naštěstí pak bolet přestala. Nicméně jsem to považoval za znamení, že nějaké větší akce tohoto typu jsou už zřejmě minulostí. Pak zjara 2018 přišla nabídka na účast na treku kolem Manaslu. Splnil jsem doma oznamovací povinnost a se značným překvapením se nedočkal jednoznačného záporu. Dokonce se Alena vyjádřila v tom smyslu, že by to zkusila. Tohle ovšem zcela změnilo situaci. Takže vlastně za všechno může Alena.
Přes jisté komplikace ze strany mojí osoby s operací křečových žil na noze (květen), boreliózou (květen) a operací akutního zánětu slepého střeva (konec srpna) jsme na říjnový výlet byli řádně nachystáni. I když při pooperační kontrole ještě před vyndáním stehů jsem v polovině září absolvoval v Motole zajímavý rozhovor. Byl jsem nabádán, abych nezvedal nic těžšího než pět kilo, abych si u laparoskopických vstupů do těla neudělal „kýlečku“. Zeptal jsem se, jak dlouho toto omezení platí, neboť za necelý měsíc se chystám na jistou akci. Po odvetné otázce, o jakou akci se jedná, mě lékař s lékařkou uklidnili, že to bude v pohodě, že si mám najmout nosiče.
Nepálský pobyt většinou začíná jedno či vícedenním pobytem v Kathmandu. Tady není možné nevzpomenout na tragická zemětřesení v dubnu a květnu 2015, která vedla k tisícům obětí na životech a také ke zničení mnoha staveb od vesnických kamenných domků po jedinečné středověké památky, ať už se jmenují jakkoli (temple, pagoda, shrine, chowk). Epicentrum toho silnějšího, dubnového zemětřesení bylo právě v oblasti našeho treku, ale škody zasáhly široké okolí včetně hlavního města.


Příčiny vzniku zemětřesení jsou s jistým zjednodušením shodné s příčinami vzniku Himalájí. Indický subkontinent i se svým průvodcem Cejlonem putoval desítky miliónů let oceánem, který se nyní nazývá Indický, k severu, až narazil na Euroasijsou desku. Nyní se pod ní podsouvá a dále zvedá hory, které však zase eroze pomalinku snižuje. Na kontaktu desek se hromadí horniny a napětí, které se čas od času uvolní formou zemětřesení. O tom, že to vzájemné posouvání není jen tak nějaký zanedbatelný pohyb, svědčí výsledky měření. V dávné minulosti při cestě oceánem činil údajně až 160 mm za rok, po srážce se zpomalil až na současných 45 mm za rok. Jestli dobře počítám, tak od mé první cesty do Nepálu v roce 1998 už to bude necelý jeden metr!
Když bylo po zemětřesení, vyrojila se i v Čechách řada sbírek, kterými bylo možné trochu materiálně pomoci. Z Nepálu ovšem vzkazovali, že nejlepší pomoc bude ta, když turisté přijedou osobně, protože turistika živí mnoho místních obyvatel. Neříkám, že tato výzva byla hlavním důvodem pro naší výpravu, ale určitě nějakou roli v rozhodování hrála.
Na fotkách z roku 2013 a 2018 je možné vidět, jak některé ze vzácných historických staveb dopadly, i že jejich obnova bude zdlouhavá, nebo spíš nemožná. První tři fotografie jsou z roku 2013, z náměstí Durbar Square nebo jeho okolí, ty nové poničené, včetně přefocené zarámované, pak různých míst v centru.

Jedno z úžasných míst mimo centrum je Boudhanath (jak jsem ho obdivně chválil ve VP před pěti roky). Na dokumentární fotce z muzea je vidět, že po zemětřesení chyběla na kupoli ta horní věžička, nyní už tam zase je obnovená.

Přes popisované ztráty některých staveb je v hlavním městě toho stále spousta k navštívení. Klasika je Swayambhunath, neboli Opičí kopec na západní straně města. Je okupován tlupami makaků, kteří číhají, jak přijít k nějaké obživě třeba i ukradené od úst nepozorného turisty. Nejdřív ale ten kanálový dekl. Další perla do sbírky. Již jsem psal do VP o tom, že na kanálových deklech je často možné nalézt městský znak či jiné zajímavosti. Tady je kromě jména lokality zajímavý i letopočet (asi) výstavby, jak 1995 podle světového kalendáře, tak i rok 2052 podle kalendáře nepálského. Dále tedy opičky a stavby na jejich kopci.

Pashupatinath je další zajímavé místo tentokrát východně od centra. Jedná se vlastně o pohřební místo, kde rodina pálí své nebožtíky. Obvykle bych se zdráhal na takovém místě fotit, ale zde se to bere jinak. Dokonce se ta nejintimnější místa, tedy vyvýšené plošiny podél řeky Bagmati, na nichž kremace probíhá, dostala na fotografii na vstupence.

Město samo má nenapodobitelnou atmosféru jak přes den, tak i večer. Zmatek, spousta lidí, krámky se vším, památky, vojsko cvičící hromadnou skladbu na flétničky, atd.

Rikša loví večerní pasažéry, zatímco uličníci se snaží zadarmo se povozit na zadní nápravě.

Pivnice Tom a Jerry na Chaksibari Marg je mimo jiné i neformální centrum českých turistů. Aspoň, pokud vím. Ne náhodou jsou u stropu fandovské šály Bohemians Praha nebo Poldi Kladno. Už jsme se tam občerstvovali v roce 1998 i v roce 2013. Připadá mi to stále stejné, ale pochybuji, že by tam tehdy měli velkoplošnou obrazovku s přenosem z mistrovství v kroketu.

Konec vylehávání a courání po městě, je třeba přebalit a vydat se k hlavnímu cíli zájezdu. Doufejme, že nás při tom Ganéša bude chránit.


podpis




Když měla Helča rok, sežrala komusi kabelku.


Tibor, znalec vína


Někdo z ČSSD: „Nechceme město, kde má každý auto.“


Vážení a milí,
koncert Máty Brno se překládá na úterý 19. února 2019 od 20:00
z důvodů překážek na straně zaměstnavatele

Vstupné vstřícných 100,- Kč, mládež do 18 a senioři nad 65 zadara. Zvučí Tom Duda, ProSound
Na Bandzone si zatím můžete poslechnout demonahrávky, které jsme nachystali v domácím studiu Pavla "Bongo" Plcha

A budeme rádi, pokud nám podle vlastního uvážení pomůžete s propagací. Přijďte, sdílejte a lajkujte.
Díky předem.

YouTube https://www.youtube.com/watch?v=bpWSCPObE24
facebook https://www.facebook.com/events/2252056705025059/
web www.matabrno.cz
bandzone www.bandzone.cz/matabrno

srdečně zdraví
Richard Lank

Kurz emoční tvořivosti- herecko- vokální interpretace
Motto- „Stát se může cokoliv-něco se stát musí“./P.Brook./
Termín 5.8.-10.8.2019 / nebo 21.9. -25.9.2019/www.pod saumburkem.cz
Cílem interaktivního setkání je vyváženost a přirozenost psychofyzického projevu. Posilování šestého smyslu pro interpretační tvorbu. Rozlišování a používání vnitřní a vnější energie. Inspirace existencí v prostoru pro akci. Posílení periferního vnímání, technika projevu podřízená duchovnímu rozměru okamžiku. Výrazové, psychologické a vokální gesto a další. Zábavnou a nenásilnou formou metoda umožňuje objevování skrytých možností i zdánlivě nemožného. Filosofií kurzu je překvapení a síla okamžiku. Není omezen věkově, je vhodný jako příprava pro studium divadelních oborů, stávající studenty, umělce i zájemce jiných profesí, kteří si chtějí pohrát s rozšířením obzorů, či jen tak být a spojit odpočinek s kreativní „prací“. Kurz je esencí metod a mých dlouholetých hereckých, režijních i pedagogických zkušeností v ateliéru muzikálového herectví na DIFA JAMU BRNO.
Informace o ceně a detailech na hukalka55@gmail.comwww.janajanekova.com
/závazné přihlášky do 10.3.2019/
Doc. Jana Janěková

Srdečně zvu na náš výroční koncert PSBH
S přátelským pozdravem
za PSBH Eva Hajncová

Vážení přátelé a příznivci galerie,
zvu Vás na vernisáž výstavy a chtěla bych Vás požádat o zaparkování svých vozítek někde u zámku či sportovní haly. Děkuji a jenom upozorňuji, že vernisáž je ve ČTVRTEK 21.2.
Těšíme se na Vás. p+p

POZOR!!! V ÚTERÝ 12. 3. A VE STŘEDU 13. 3. VŽDY V 19:00
hrajeme v brněnském DIVADLE NA ORLÍ opět hru Václava Havla ZÍTRA TO SPUSTÍME!
http://divadlonaorli.jamu.cz/index.php?a=repertoar-pripravujeme/zitra-to-spustime
Počet repríz se nám krátí, pak je to na programu už jen 24. 4., takže kdo neviděl, ať tam běží, je to dobrý
a hrajeme to moc rádi.

V MORAVSKÉ VINOTÉCE U STRÉCA LADI

Adámka se konala ochutnávka šampusů a tak jsme se zase jednou po letech přihlásili. Tentokrát se tam nesešlo tolik milovníků bublinek jako před dvěma lety, proto vzorky nejrůznějších kvalit přicházely poměrně rychle za sebou.


Ve vinotéce netopil kotel a návštěvníci se připravili na studený odchov.
Stréc Adámek odborně vysvětlil, co je to sabrage (sabráž).


Ano, právě touto šavlí se ve správném úhlu odsekne špunt i s kouskem hrdla a tlak v láhvi způsobí, že špunt odlítne i s kouskem hrdla a do nápoje se žádné sklo nedostane. Vzápětí to názorně předvedl, v zájmu ochrany spotřebitelů mířil z otevřených dveří do dvora.

Metoda je to efektní, ale nikdo další si to nechtěl vyzkoušet.. Působilo to úctyhodně a bylo vidět, že to chce cvik a zkušenost.


Tak vypadá odstřelený špunt a láhev s odseknutým vrškem zase takto:

Připadalo nám to škoda, ale bylo nám vysvětleno, že šampusové láhve opravdu nejsou vhodné k žádnému dalšímu použití, než do sběru.

Strécovi Adámkovi to slušelo!


Jeho spolupracovnice Jana stíhala obíhat účastníky, přidělovat jim jednotlivé vzorky a odpovídat na nejrůznější dotazy s milým úsměvem.
Mezi vzorky se vyskytla i vína přechucená, přeslazená a kdoví čím "vyspravená". Takové vzorky každý mohl vylít rovnou do připravených džbánků a tak si zachovat čistó hlavu pro vína, která si ochutnání a ocenění zasloužila víc. Kupodivu se mezi horšími ocitly i docela drahé značky.

64
Ochutnávací místnost je vyzdobená fotografiemi z cesty po Itálii, kde se vyskytoval Laďův praděd v první světové válce. Stréc Laďa se inspiroval zachovalými dobovými fotografiemi a vydal se po dědových stopách nafotit místa jeho pobytu, jak vypadají dnes. Je to síla.

Jana povyprávěla příběh o tom, jak vinotéka obdržela sexistické prasátko za celkem nevinnou reklamu s ňadrem a sklenicí červeného vína. Díky udělení této ceny bylo vlastně postaráno o dost slušnou
reklamu, takže se výchovný záměr hodnotitelů poněkud minul účinkem.

Ochutnali jsme 17 vzorků! A pak se přece jen objevil mezi kolegy ochutnavači jeden odvážný, který si přál být vyškolen a vyzkoušet si sabrage.
Zvládl to perfektně a na první pokus!


Moravská vinotéka má pochvalu, bylo to příjemné, doporučujeme jejich akce vyzkoušet!

O VÍKENDU JSME HLÍDALI
Kiaru a Vincenta, byli poněkud nachcípaní a tak měli domácí režim. Vydrželi v pohodě, malovali a stavěli z Lega. Vincent dostal k šestým narozeninám stavebničku ze které se dal postavit útočný letoun, raketoplán nebo robot a hned to všechno úspěšně vyzkoušel.


Jirka tvrdil, že má na krku neviditelný plášť, tak jsem ho zviditelnila.


Tradičně jsme vyráběli palačinky, už umí oba docela suverénně rozklepnout vajíčko! S jídlem by se asi takové kousky dělat neměly, jenže Kiaře se podařilo náhodou vykousnout díru a hned na to ji napadlo, že takhle přece vypadá lev!
Na vánoce jsme dostali od Pavla knížku O líné babičce a konečně jsme ji začali číst nahlas před spaním. Setkalo se to s nečekaně pozitivním účinkem, přečetli jsme tři kapitoly. Paní autorka by určitě měla radost. A tak jsme si vzpomněli na tetu Evu, která tu línou babičku kdysi hrála v divadle Radost a dostala za ni dokonce i nějaké ocenění.
Jirka v neděli odjel natáčet Pavla Zlámala do Husova sboru a poslal mně dokumentární foto. Vyfotil ho Petr Herzán, který vystupuje pod pseudonymem Petri Herzanen.

Dada a spol.