Rodinný setkání
(verze Lhotka)

Rád bych to vysvětlil těm, kteří čekají črty z cest a na nějaký rodinný mecheche nejsou zvědaví. Pro redakci WWWiditelnýho prasiska je velmi důležitý, aby se skrz prase propojila celá do všech směrů a koutů rozvětvená rodinka. aby si užili fotek těch, který dlouho neviděli a z jakýhokoliv důvodu by na nějaký to setkáníčko nemohli dorazit.

Honza s Robynne si zajeli z Ameriky do Evropy, aby si tu ve Francii a Švýcarsku trošku polyžovali na skialpech, pak jejich kroky zamířily do Španělska, aby si trochu tepla užili a zalozili na španělskejch skalách. Třetí destinací je rodná Praha. Přiletěli v noci a hnedka druhej den jsme společně odjeli za Jíťou a Jirkou na domeček. Už loni jsme totiž zjistili, že to je geniální místo, kde se nás může tolik sejít a nerozšlapat si vzájemně ponožky v teniskách. No a navíc mají takovou fajn sedačku, kde můžou sedět dva až tři lidi najednou.

Pár minut po nás dorazila kladenská klaka Boris, Bobík a Helča.

Byla to taková milá multikulti zábava v angličtině. Líbí se mi, že děcka jsou anglicky tak zdatný, že je jim úplně putna, jakým jazykem hovoří. Docela jim to závidím. Mně se podařilo zapomenou pomalu už i to minimum, co jsem kdysi uměl. Ale domluvil jsem se taky.

Helča svýmu bráchovi pořídila černozelený gatě, protože mu je kdysi slíbila. A ještě jedny pro Borise, protože pak ty gatě vyšly levněji. V dnešní době je potřeba počítat každou korunu.

Dvojice, trojice se tekutě měnily a témata taky.

Je toho tolik, co je potřeba zjistit a doplnit. Robynne je s námi poprvé.

Bobík si pučil od babičky brejle, ale učitelem angličtiny se tím nestal. Asi nějaká chyba v matrixu.

Nejdrsnější diskutéři byli Honza s Jirkou. Drtili vesmír, černý díry, energii, entropii, struny i vědomí. Jako jejich fotr nechápu, kde se to v nich schovávalo. Ale zároveň tím přiznávám, že mě ty jejich debaty nesmírně baví.

Večeři samozřejmě připravuje zase Jirka a nechce, aby mu někdo pomáhal. Jen Honza v záchvatu sedmé dimenze nakrájel cibuli a Jirkovi to nevadilo. Inu sedmá dimenze.

Robynne s Helčou okupovali nejkrásnější místo domečku. Obrovský okno se superširokým parapetem, kde se dá spát, kde můžou klidně kecat i čtyři lidi a furt je tam dost místa. No a ten boží výhled.

Když venku nastane tma, stane se obrovský okno obrovským zrcadlem, takže se kubisticky objeví zepředu R+H a zezadu a tedy taky zepředu Olina u kychyňský linky.

Olina připravuje salát a baví se při tom s Jíťou španělsky.

Svět jako vědomí a nic. To se odehrává za Olininejma zádama.

No a když nechceš odpovědět plytkou píčovinou, je to hodně namáhavý.

Následuje série fotek, kde je vidět, jak se Olina zlepšila ve španělštině, ale jak moc se při diskuzi musí snažit:

Americkej Honza sice nemá téměř žádnej špek na těle, ale neumí stát správně a vyvaluje pupek. Já umím stát docela rovně, ale pupek se mi vyvaluje taky. Ale špeky mám.

Debatní kroužky se promíchaly.

Borise všecko unavilo a usnul jako špalek.

Chvílema to vypadá, že svět je v dobrejch rukách a bude zachráněnej, ale pak se to zas vypaří.

Už je dost pokročilá noc, je čas začít servírovat večeři.

Na Borise a Bobíka tu číhá šunka, protože tihle dva nejsou vegetariáni. Jinak se to tu jimi jen hemží.

Robynne vypadá, že salutuje, ale ne, je to jen kytka. Jitka je totiž do kytek úplně stejnej rapl jako Olina, proto jsou kytky úplně všude.

Matka pluku ostražitě pozoruje.

K večeři máme mexický tortilly. Jsou vynikající.

Ale není žádná prdel je se ctí sežrat.

Honza a já jsme si tortilly doladili chilli kapkama Big Black Mama. Bylo to drsný a zmokrala nám z toho hlava. Možná by to mohla být dobrá metoda, až se kvůli energetické krizi dostaneme k rampouchům.

Bobík je přece taky velkej chlap, tak si na tu šunku tři zákeřný kapky taky nainstaloval. Sežral to a dělal, že nic.

Pozorovatelem dění už není Olina, ale Jirka.

Ahoj mami, ani letos jsme nezapomněli na tvoje výročí. Dnes před devíti lety jsi změnila destinaci a odešla jsi za naším tatou. Vzpomínali jsme na tebe tak intenzivně, až jsme si všichni vybrali nějakou oblíbenou skladbu, kterou nám jednou zahrajou na pohřbu. Tys měla Beatles, tata Sbor otroků z opery Nabucco, Olina si vybrala od Santany Black magic woman a já Nanuk to strouhne od Zappy. Co si vybrali ostatní z naší dnešní partičky si už nepamatuju. Mějte se tam oba fajn.

Pak jsme šli všichni spát, abychom se zase ráno mohli probudit. Máma s dcerou si povídají u velkýho okna. Je dost pravděpodobný, že Olina Helči radí, aby používala na ty svoje pracky indulonu.

Jak jsme včera vzpomínali na mamu, napadlo Jirku ten funeral playlist pohotově zapsal na papír. Škoda, že si to nebudeme moct zkontrolovat.

Samý kytky. A všude. Jo, je to hezký, ale když je jich moc, nebývá někdy ani místo na talíř.

Paní Buddhová nás už žene na zahradu. Přece tu nebudeme jen žrát.

Tak do hader a na plac.

Čága jen ostražitě čumí, aby pak mohl zapsat pracovní morálku.

I snídani dělal Jirka sám.

Pak dorazila Bibi a utvořila se fronta pro objímání.

Boris má svou sestru rád.

Robynne s Honzou se vrhli na práce dlaždičské. Samozřejmě, že jsme si vzpomněli i na povídku od Michla Plivník dlaždiče Housky.

Počasí nám přeje, svítí slunko a je vedro.

Zatímco ostatní zahradničili, vrhli jsme se s Jirkou do výroby skříně v předsíni.

Odpoledne Helča s děckama odjela zpět do Kladna, protože jí měla přijet návštěva.

Chystáme se udělat malej táboráček a opékat sejry.

I u ohně se to strunovejma teoriema jen hemžilo.

Dokonce i Čága pozorně naslouchal.

Opečený sýry vypadají v tý tmě mysticky.

Obloha je jasná, hvězdy svítí, víno dobrý, sejry sežraný. Voníme kouřem.

Honza kontroluje poslední informace. Jdeme spát.

Máme tu další ráno. K snídani míchaný vajíčka.

Než jsme se vymotali z ranních rituálů, začalo venku pořádně pršet.

Olina se vrhla do přesazování paprik a rajčat. Pak je s Jirkou nanosili do skleníku.

Já jsem zatím nafotil interiér pro dědu v Brně.

Na tom domečku JaJ je fantastický, že z každýho okna je vidět něco jinýho a všecko je to krásný.

A taky už víme, co znamená, když někomu čouhá sláma z bot.

Venku chčije a chčije.

Pokaždé, když sem přijedeme, nezapomene někdo s údivem poznamenat, že mají JaJ na jabloni jmelí.

Protože venku se dělat nic nedá, vrhla se Jíťa do architektonickýho návrhu budoucího kurníku pro slepice.

Někdo si všiml, že chybí funerální píseň pro Honzu, tak to tam Helča dopsala. Já se vám musím přiznat. Mě to tak baví s těma našema děckama a tak se mi líbí na Lhotce, že se dycky, když odjíždím, těším, až zase přijedu.