Slepice poprvé na praseti
(o velikonočních beráncích to nebude)

Každej rok se to opakuje. S železnou pravidelností a nikdy se kalendář nesplete. Vždycky 9.4. na můj svátek mají narozky naše dvě roztomilá klučičí vňoučátka, kterejm už by se asi ani nemělo říkat zdrobnělinama, a malí taky už nejsou. Boris už je přesně rok plnoletej, Bobík má už rok svou vlastní občanku a nemusí si ji pučovat od Borise.
Díky velkému nasazení a aktivitě Jíti a Jirky se podařilo vybudovat dobrý místo setkávání. Už jsme to několikrát ozkoušeli a je to parádní. Dali jsme si rodinnej sraz u JaJ na letošní Velikonoce. Akorát lehce okleštěnej co do účasti. Protože nerdí Honza přijede z Ameriky až začátkem června, zatímco Helča naopak ujela do Španělska se svejma studentama v rámci toho "příšernýho" Erasmu, projektu té zlé EU, která se stará o to, aby si mohli mladí studenti užít studia a získávání zkušeností a jazykových dovedností v zahraničí. Erasmus je projekt hodný úcty! Ale abych to nezakecal, Helča je od soboty v naší milované Seville, a proto má na rodinným setkání jedno vlnovkou podtržené áčko. Omluvené. Nezúčastnil se ani Bobík, protože měl brigádu za prachy. Zbytek se sešel ve Lhotce.

Sjeli jsme se ze všech možných stran. Olina a já jsme přijeli o vlak dřív a vydali se pěšky z Třebaně k Jirkovi, Boris zrovna přijížděl do Berouna, kde ho vyzvedával Jirka autem a Bibi jela tak, jak jsme byli domluveni, o vlak později z Prahy. Vypadalo to logisticky složitě, ale nakonec jsme to zvládli. Tím, že jsme šli pěšky, mohl jsem si vyfotit i prvního velikonočního beránka se zámkem.

A pak ještě jednoho. Sobota plná beheránků bohožíhích.

Největší novinou u JaJ jsou slepičky. JaJ jim vybudovali luxusní a velkorysé sídlo a pak si pro ně dojeli někam na jižní Moravu. Šéfem celé skvadry je pyšnej, lehce šovinistickej kohout jménem Spertoďas. Jeho hlavní činností je furt kokrhat, chodit pyšně a umravňovat (dá-li se to tak říct) ty svoje slépky.

Jíťa nám je všechny představila jménem. Ale přiznám se, že v tom mám bordel a maličko si je pletu. Tedy pokud jsou sólo, jakmile jsou všechny pohromadě, dokážu určit, která je která. Tahle by mohla být, hádám podle vodrbanýho hřebínku a jakési lhostejné ležérnosti, Berta.

Kočky tu ale byly dřív. Jsou si toho vědomy a taky podle hodin z biologie dávají jasně najevo, že s nima není žádná sranda, že jsou ve střehu a při první chybě si slepici podají. Slepice, navzdory tomu, co se o nich říká, jakože "seš blbej jako slepice", "je to jen taková slepice pitomá"..., jsou tvorové velmi chytří, takže vědí, že jsou chráněný pletivem a na obě kočky zvysoka, tedy přesněji znízka, serou.

Shodli jsme se s Olinou, že bysme chtěli být u JaJ slepičkama. Holky + kluk se tu mají královsky.

Spertoďas dává jasně najevo, že pánem je tu on a ostražitě mě hlídá. Kdybych se začal chovat nestandardně, posral by mi Nikona.

K Bíně se přidal Čága, aby slepice neměly klid na práci. Ale slepice je mají na háku.

Nejmenší slepičkou z hejna je Bedřiška.

Bela je ta míň bílá.

Hnědka je Bětka a právě uklouzla na vlastním hovně, anóbrž slepičinci.

Ta s největším hřebínkem a lalokama se jmenuje Boženka.

Nejvíc bílá se jmenuje Bělka.

Hele, ty s tím nikonem, ty mě neštvi. Nefoť furt jen ty mý holky a foť i mě, ať mám co dávat na Instáč.

Bětka s Belou.

Nejmenší Bedřiška na třetím schodu. Na šestým Bela.

Domeček mají holky přímo luxusní. S hajzlem a hřadama a dokonce tam mají i vodu. A tři oddělený kóje, aby mohly nerušeně prdět ven vajíčka. Zatím jsou to jen takové malé modely vajec, ale až se jim trochu vytahá kloaka, budou vyrábět skoro normální vajíčka.

Ze zbytku pletiva se sám udělal malej robot. Asi umělá inteligence. Nebo pracka s prsty deště.

Střechu slepičáku mají bytelnou a celej slepičák je zateplenej. Jitka jim vymalovala i stěnu naproti kójím, aby při snášení mohly čučet na nástěnné malby. Jak jsem už psal, je radost, být u JaJ slepicí.

Čága se ksichtí inertně, ale myslím, že myslí tak trochu i na ty divný ptáky, co se tu zčista jasna objevili.

Bína šla Olině žalovat, že furt někdo zavírá ty blbý dveře od kurníku, a že to je otrava.

A(u)tomatická bomba s pitnou vodou pro slepičky.

Kočičí SPA. Čága s Bínou se snaží přemluvit slepice, aby si taky daly vanu.

"Ti říkám, je to s nima zatím docela voser..."

I slavnej laminátovej plameňák vnímá, že přestal být na zahradě jedničkou.

Konev zemdleně padla do náruče vozíčku.

Když vylezeš z baráčku, máš k dispozici krásnej výhled. Takové krásné Berounsko.

Bibi je pilné děvče, aby si vydělala na studium a na nájem, doučuje několik studentů.
Jednoho dokonce až z Bali.

Boris na mobilu studuje nutriční hodnoty různých potravinových doplňků.

Kromě těch nutričních hodnot zajímá Borise dost zásadně i doopravdický jídlo. Mělo by být kvalitní a hlavně hodně. Fakt hodně. Když si maže chleba, dává si tak silnou vrstvu másla, jakou používají třeba vojáci na obrněný transportéry.

Vajíčka od slepiček a volanty z lineckýho těsta od Oliny, kterou k tomu inspirovala sousedka Milada. Linecký cukroví miluje nerdí Honza, ale má smůlu, přiletí až v červnu. Ale jak znám Roušovnu, ona pro něho ty linecký kolečka udělá znova.

Berta, Bělka, Bela, Bětka, Bedřiška, Boženka a nekompromisní a trochu šovinistický šéf Spertoďas.

Bibin Honza dovlekl z domova beránka, cukroví a svíčkovou.

Dvě obrovský biokuřata k obědu.

Lotr po levici i po pravici. A Bibi je taky lotr.

Chlapi sobě. Vyrazili jsme na podvečerní procházku. Kluci s flaškama piva, já s nikonem.

Je tu líbezně.

Olina si přeje, abych jí vyfotil koberec dymnivek.

Jirka nás vzal na dobrý mystický místo - soutok Svinařského potoka s potokem bezejmenným.

Je tu tajemně.

Honzu od Bibi místo natolik omámilo, že začal rukama, zteřelým stromem a uhlíkama malovat houbičky na kámen.

Taky si trochu zasvinil Bibi.

Honzova houbička.

Vodopád Svinařského veletoku.

Večery tu jsou kýčovitě poutavé.

Chystáme se spálit dřevo posbírané po celé zahradě. A využít odpadního tepla na pečení buřtů.

U ohně je krásně.

Společné foto pro ty, co s náma nebyli.

V neděli jsme se na popud Jitky pustili s Bibi do slepičího fitka. Když naši prasáckou práci bez šroubů a hřebíků viděla Bedřiška, znechuceně odešla. Ale asi to byla jen póza, protože si myslím, že zvědavost bude silnější a že si prolejzačky všechny slepice oblíbí. Budou tam mít i houpačku. Pár zajímavostí o slepicích:
Kur domácí (Gallus gallus f. domestica) (hovorově označovanej jako slepice nebo slípka, slípečka, slepička, moravskoslovenským nářečím slépka, obecně moravsky slepica, oblastně též kura, kůra, koura) je domestikovanej pták. Všechna plemena kura domácího pocházejí pravděpodobně z kura bankivského, lesního kurovitého ptáka žijícího v jihovýchodní Asii. Domestikace proběhla před několika tisíci lety – kolem roku 3200 př. n. l. byl kur bankivský chován v Asii, především v Indii. Kolem 1400 př. n. l. chovali kury Číňani a Egypťani a v 7. stol. př. n. l. již byly domestikovaný slepice chovány v Evropě pro vejce a maso nebo někdy i pro peří. První domestikovaní kurové se však pravděpodobně chovali hlavně pro kohoutí zápasy. Ve středověku slepice volně pobíhaly po dvorcích statků a šlechta je chovala v parcích jako okrasnou zvěř. V roce 2003 bylo na světě chováno přes 24 miliard domácích kurů, což z nich činí nejpočetnější ptačí druh vůbec. Slepičí trus se oblastně označuje jako kuřinec, kuřina, slepičinec či slepičák. Jedná se o jedno z nejkvalitnějších přírodních hnojiv, jež je právě pro svou kvalitu i prodáváno a distribuováno.

Když jsme vyráběli to slepičí fitko, napadlo mě, že bych mohl napsat román "Kladivo na slepice". Obálku už mám téměř navrženou, tak mi nic nebrání v psaní.

SpertoĎas si spokojeně kokrhá ve voliéře, zatímco jeho druh z bioobchodu se snaží nasytit, dost marně, Borise.

Borisův dort. Jedna svíčka jakože už je jeden celej rok plnoletej.

Od JaJ dostal přípravky na tvorbu svalové hmoty.

Jirka kontroluje první řez.

Jíťa ochutnává jahodovej krém bez cukru.

Olině z těch dobrot už jde hlava kolem.

Jitka pak našla obrovskou papírovou kabelu, zpevnila ji izolepou a nadila potravinama, který by nám s Roušovnou stačily na deset dní pro dva. Ale jak jsem pozoroval Borise při jídle a před nedávnem u nás doma i Bobíka, tahle obrovská taška jídla jim vydrží v Kladně nejdýl do úterka. Vejslužka do prvního úterka.