Málaga
(zastavení desáté - mistní San Francisco)
Zatímco moje dámy se znova zapojily do intenzivního vzdělávacího procesu, rozhodl jsem se po snídani, že si skočím do San Francisca. Do SF jsem se v Americe zamiloval hned napoprvé a dodnes vzpomínám na každej záhyb toho sympatickýho multikulti a velkorysýho města. No a když jsem si na mapě všiml, že i tu v Málaze mají San Francisco, bylo jasný, že jeden den mu musím věnovat.
Cesta do místního SF je samozřejmě možná jak MHD, tak pěšky. Pro mě jasná volba. Vždyť na ulicích se odehrává tolik příběhů a člověk má nanejvejš dvě ruce na jeden foťák.
První zastávkou při mé cestě vzhůru do San Francisca byl docela honosnej kostel, kterej byl jako na potvoru náhodou otevřenej. I když měl být ještě zavřenej. San Francisco mi neuteče.
Kostel farnosti Corpus Christi je poměrně velikej a uvnitř komplikovanej, protože kromě samotnýho kostela jsou tu různé studovny a úřadovny, a jak jsem se sám přesvědčil, není problém tu zabloudit.
Už na první pohled jde o velmi opečovávanej objekt.
Je tu plno svatejch zátiší, každej se může upnout na to svoje. Tady třeba máte panenku Marii v kamení.
Bezcílně jsem bloumal chodbama a nikdo mě nezastavil, nikdo mě nevykázal, zkrátka nikdo nikde, dostal jsem se až do nějaké luxusní jídelny, kde zrovna nikdo nesnídal.
Nakonec jsem našel i cestu k samotným interiéru kostela.
Všecko se tu leskne pozlátkem a je tu čisté ticho. Novej oltářní obraz je vyrobenej ze zlacenýho dřeva v umělecké dílně Salmerón, kterou byste našli v Socuéllamosu, obci v provincii Ciudad Real. Svatostánek před výjevem je ze světlýho mramoru. Dílo pochází z roku 2021.
Jiná Marie s prostěradlem.
Loď trpí díky barevnejm oknům a vitrážím ze všech stran velmi poutavým osvětlením.
Zkusil jsem seskládat celej interiér lodi z několika záběrů.
Když jsem se z komplexu vymotal, kostel ofiko otevřeli a první věřící se přicházeli pomodlit.
Před kostelem drze vystrkoval kozy nemravnej strom.
Když jsem ho však obešel z druhé strany, byl to jen nostalgickej psík a žádná nahá baba.
Babka čumí na otevřenej kostel a přemejšlí, jestli tam má jít taky, když ji dnes tak strašně bolí kolena.
Po pár stovkách metrů jsem se pomalu začal přibližovat San Franciscu. Tam úplně vzadu na mě haleká vyzývavý kopec, na kterej mám v plánu, ještě než odjedeme, vylézt.
Jojo, to je on. Oba vrcholy San Antón. Ten vlevo, co vypadá větší, je menší, ten vpravo je větší. Ale hezkej je jen ten vlevo. O výpravě na San Antón povím jindy.
Zpoza rohu se vynoří stařík nesoucí podezřelé letáky. Snaží se uniknout pronásledovatelce.
Už už to vypadalo, že ji setřásl...
... ale přepočítal se, oba se sešli na zastávce autobusu číslo 3, 8, 11 a N1.
Most přes "řeku", která se v překladu jmenuje Proud mýdla. Nenechte se ale nachytat, není v ní ani kapka vody. Prej sem tam při dlouhotrvajících deštích a po zimě tu chvilku voda teče. A samozřejmě na konci je vyzývavý svah místní hory San Antón.
Když už řekou neteče voda ani mejdlo, tak jsem se spustil na dno a trošku se po řece proběhl. Nahoru to je do San Francisca a dolů k moři. Tady se zabloudit nedá. Dno říčky je na běhání docela pohodlný, je docela rovný, jen na některých přístupnějších místech musíte dávat na hromady psích a lidskejch hoven. Není se co divit, láká to, protože z ulic a silnic sem není vidět. Narazil jsem tu jen na roky nedodělanej oběd a plesnivej spacák.
Samotný San Francisco však není ničím zajímavý. Krom toho, že je dost do kopce. Je tu jen nemocnice a čtyři parkoviště. No nic, svého cíle jsem dosáhl, tak se můžu zase sešinout dolů k moři. Stejně mi San Francisco zahalila náhlá mlha.
Umění rozvodnejch skříní.
Jo, ještě jeden postřeh. To místní San Francisco není vůbec ničím zajímavá čtvrť. Skoro jsem tu nepotkal živáčka. Do místního SF už se asi nikdy nepodívám. Dole u vody to žije a je tu cvrkot.
V SF jsem neviděl ani žádný obchůdky. Však to k hlavní tepně podél pobřeží není tak daleko.
Kromě těch noblesních a s pompou udržovanejch kostelů jsou tu i maličké, skromné, ale o to zajímavější modlitebny napasované třeba mezi dva činžáky.
Něco, co se u nás moc nevidí, Lidi si tu často z okna vyvěšujou svoje oblíbený svatý obrázky. Někdy je vystaví na odiv jen na chvilku, jindy tu visí tak dlouho, až z nich jsou cáry a musí si pořídit novej obrázek na plátně. V Americe si zase často věší americkou vlajku. My jsme vyvěšování zrušili po roce 1989.
Poslední ohlídnutí směrem k SF a San Antónu.
Báry a bufety už otevřely, tak můžete vzít svýho pejska na lahváče.
Tohle je pro Málagu docela typické zdobení.
Odhodit boty, vysmrkat a utíkat honem domů. To byl zas mejdan.
Narazil jsem na dlouhou ulici plnou sympatickejch svěžích muráles.
Místní rodák Pablo Picasso namalovanej podle fotky slavnýho americkýho fotografa Arnolda Newmana, kterej se specializoval na slavný umělce, ale i na politiky. Kdyby žil, určitě by chtěl portrétovat i naši slavnou ANO_Alču.
Zatímco protější strana je plná muráles na starým plotě, tady je jeden barevnej domeček vedle druhýho. Kam se proti této čtvrti sere celý místní San Francisco.
Na stošestce je mejdan.
Byl tu dřív ten domek, nebo strom? Je pravda, že stromy se tu příliš nekácí a snaží se jim nesrat do života. Ono tu je totiž osm měsíců v roce dost hustý vedro a stromy jsou užitečný.
Nachodil jsem dneska docela dost kiláků, tak se těším, že sebou prásknu na postel, ale...
... ještě nemůžu, protože jsem domluvenej s Roušovnama, že se sejdeme u piva v naší oblíbené hospůdce vedené nadšeným běžcem dlouhých tratí, kterej vypadá jako můj kamarád Jarmil z Prahy.
Poslední dnešní ohlídnutí.
Z nástěnky dezolátů
Helča má dva roky.
ŽE NĚKDE EXISTUJE MODRÉ
knihkupectví, jsem až do minulého týdne nevěděla.
Dostali jsme od Jardy Šťastného alias Petera Grahama pozvánku na křest knížky
Ivana Palackého a tak jsme se ocitli v Černých Polích, kousek od kavárny Éra.
Přišli jsme trochu pozdě, ale vlastně akorát.
V malém prostoru bylo pár lidí, plno knih a pánové zrovna začínali.
Nejdřív hráli na knížky jen prsty, pak použili i různé tužky a podobně.
Bylo to příjemné narušování ticha a všechno fungovalo dohromady - zvonek na dveřích, pozdní příchozí otevřel dveře, ozvalo se i trhání papíru.
Pak začal Ivan číst ukázky z knížky, kterou tvořil šest roků.
Jarda do čtení vytvářel jemný doprovod a všechno krásně plynulo.
Pan Jiří knížku zakoupil a dostal do ní i věnování.
Krásnej úlet!
NINA PROJEVILA PŘÁNÍ UDĚLAT VÝLET
na Špilberk. O víkendu jsme ji hlídali a rozhodli se, že teda jo!
Má totiž turistickou knížku a v ní asi 60 úkolů, kam se má jet podívat a myslím,
že to obsahuje skoro celou Moravu.
Trošku jsme i fotili a Nina sama vybrala fotky, který dáme do prasátka.
Vzali jsme to přes Petrov.
Mraky jsem fotila na její přání!
Líbil se jí i kříž z kamenů a dokonce se chtěla podívat i do kostela. Největší úspěch měla
barevná okna a u varhan si vzpomněla, že na ně hráli při dědečkově pohřbu v Berlíně.
Zjistili jsme, že kdesi v dálce za divadlem Husa na provázku jsou vidět Hády!
Přesně z toho místa, kde pózují s Jerkou...
Stavili jsme se ve Špalíčku, protože tam měli svíčkovou a tu Nina potřebovala, aby ten výlet
na Špilberk vydržela. Plyšáci Koník a Papoušek šli taky a všechno pěkně kontrolovali.
Teď následují opět fota na přání, Nina je totiž potřebuje, aby mohla ve škole vyprávět,
co všechno zažila.
Nejdůležitější bylo najít infocentrum, protože jsme museli zakoupit samolepku do knížky
a získat tak potvrzení o účasti. Podařilo se!
Čekali jsme, co nám zahraje zvonkohra a přitom jsme koukali na studnu,
která je hluboká 111m.
Padaly sněhový kuličky.
Čekala jsem, že zvonkohra bude hrát třeba Jede Kudrna okolo Brna, ale nestalo se.
Hráli omletej evergreen, co ho kdysi zpíval Elvis. Jirka si to natočil.
Pak jsme si koupili vstup do kasemat, ale to Ninu docela rozrušovalo, hlavně figuríny
vězňů jí naháněly hrůzu. Musela jsem jít vepředu a hlásit, jestli tam jsou nebo ne...
Prošli jsme to pěkně zčerstva a Nina prohlásila, že do kasemat už nikdy nepůjde.
Daleko víc se jí líbila prolízačka a pravoslavnej kostelík s pozlacenou střechou.
Úkol jsme nakonec splnili ke všeobecné spokojenosti!
Dada a spol.
Představení nového okolí, poslechový večer a komentované prohlídky, to vše přinese březen v Domě umění
vizualizace nové podoby předprostoru Domu umění, architektonický ateliér M2AU
Zatímco brány Domu umění na Malinovského náměstí se po neděli 19. března dočasně uzavřou kvůli instalaci nových výstav, Dům pánů z Kunštátu se nových expozic dočká již za pár týdnů. Jaký program je pro Vás v březnu připraven?
NOVÉ VÝSTAVY
Dům pánů z Kunštátu bude v druhé polovině měsíce patřit plánovaným změnám okolí Domu umění a projektu ze série uměleckých rezidencí. V galerii v prvním patře budou k vidění návrhy přihlášené do krajinářsko-architektonické soutěže na úpravu předpolí Domu umění a přilehlého parku Koliště I. Soutěž vyhlásila v druhé polovině roku 2022 Kancelář architekta města Brna a jejím vítězem se stal architektonický ateliér M2AU, který svůj úspěšný projekt podrobněji představí společně s dalšími oceněnými ateliéry na prezentaci ve čtvrtek 30. března. Vernisáž proběhne v úterý 21. března a výstava bude k vidění do 9. dubna.
V galerii G99 se v období 29. března - 28. května představí umělkyně Karin Písaříková s výstavou OMNIA MUNDA MUNDIS. Jejím ústředním motivem je úklid a čistota, zamyšlení nad péčí, udržitelností a neviditelnými úkony, které se každodenně opakují. Výstava je vyvrcholením rezidenčního pobytu v rámci programu Brno Artists in Residence, který Karin Písaříková absolvovala v roce 2022.
Jan Zuziak: Insiderství outsidera, foto Michaela Dvořáková
NAROZENINY JANA ZUZIAKA
Nekonvenční brněnský umělec Jan Zuziak, jehož výstava Insiderství outsidera bude v Domě pánů z Kunštátu k vidění do 12. března, by 8. března oslavil 77. narozeniny. Přijďte je společně s námi oslavit na vyprávěcí a poslechový večer vinylů ze Zuziakovy sbírky Pařezofon od 18 hodin.
KOMENTOVANÉ PROHLÍDKY
středa 1. 3. od 18:00 - Pavel Preisner, Svatopluk Sládeček: O otcích, kterým děti pomáhají vyrůst
čtvrtek 2. 3. od 18:00 - Kancelář architekta města Brna: Umění měnit Brno na téma Veřejný prostor
čtvrtek 9. 3. od 18:00 - Milena Dopitová: Příští zastávka je na znamení
PRO MĚ V DOMĚ
Pravidelný workshop Pro mě v Domě proběhne tentokrát ve spolupráci s Vašulka Kitchen Brno. Společně si ukážeme, jak se vyrábí tzv. flipbook, malá papírová knížka s vlastním příběhem - od návrhu storyboardu po kreslení jednotlivých obrázků. Pro mě v Domě s flipbookem se uskuteční ve středu 1. března od 16:30.
Skrytá tvář české literatury II: Jiří Kuběna
Uvádíme další cyklus večerů věnovaných významným českým básníkům, tentokrát s tvorbou pěti duchovně orientovaných básníků dvacátého století a pěti současných autorů souznějících s jejich dílem. Projekt Básníci v Česku herců Michala Bumbálka a Lukáše Riegera vzniká ve spolupráci s projekty Káznice žije spolku Tripitaka a Básníci v káznici spolku Odjinud.
Zveme vás na další z večerů tohoto cyklu v úterý 28. 2. 2023 v 19.30, tentokrát se setkáme nad tvorbou básníka Jiřího Kuběny.
Káznice, Bratislavská 68, Brno
Účinkují: Lukáš Rieger, Michal Bumbálek, Petr Kubes, Jakub Bagin
Úvodní slovo: Pavel Petr, Petr Čichoň (přednes s doprovodem loutny)
Hudební doprovod: Dada Klementová
Vstupné: 150 Kč (studenti, senioři 80 Kč)
Jiří Kuběna
(31. května 1936 Prostějov – 10. srpna 2017 Znojmo)
Básník sonetu a hexametru. Básník katolicismu a erotismu. Básník Moravy a monarchie.
Vlastním jménem Jiří Paukert působil v letech 1959-2006 jako historik umění a od roku 1994 jako kastelán na hradu Bítov. Podílel se na založení společnosti Dědictví Jakuba Demla a nakladatelství Votobia. Byl redaktorem revue Proglas a šéfredaktorem časopisu Box a nakladatelství Vetus via. Od roku 1953 byl členem literární skupiny "Šestatřicátníci". V roce 1966 vznikla neoficiální Společnost přátel Jiřího Kuběny (Václav Havel, Jan Koblasa, Věra Linhartová, Josef Topol).
V samizdatu vydal čtyřiatřicet básnických sbírek, např.: Zpívající voliéra (1953), Jiný vesmír (1955), Krev ve víno (1963), Matka zjevení (1965), Doryforos (1971), Ganymedes (1971), Dům vína (1979), Víno Noe (1982), Blíženci v krvi (1984), Žízeň hvězdy jitřní (1986), Ukřižování vína (1989).
Kuběnovo úsilí spojit náboženskou exaltovanost a patos katolického řádu s avantgardními postupy dává jeho poezii apelativní gestaci a dramatičnost – pro tento aspekt bylo pro něj důležité setkání s dílem Jakuba Demla a Vítězslava Nezvala. Poezii chápal jako slovně-hudební živel, v jehož ničím neohraničeném plynutí se vyjevuje pravda lidské existence, její spojení i svár s Bohem. Jeho neobyčejně složitě strukturované verše, plné vnitřních rýmů a paralelismů, usilují být jakousi "notací poezie fonické", založené na neobvyklém sylabickém principu a určené především k recitaci.
LA FIDA NYMPHA
Zpívá růžový tenor a třese se září,
jemně naléhá sluch a zdá se hovořit Bůh,
co zaseto, nelze zmařit,
co zaseto, velký dluh
jenž zanechalo léto,
hovoří bůh,
zpívá tenor, růžový září,
ten září, jenž vše maří
a vaří hrozny, hrozný září,
naléhá a tváří,
tváří se jako kruh,
není kruh,
zpívá růžový tenor, zpívá Bůh,
mladý bůh, jen polo
bůh - polo kruh,
je to polokruh,
dosud polokruh
k Tobě otočený plnou tváří,
plnou tváří
Měsíce
i novu: začít znovu
je milovati nejvíce.Začít znovu.
Vážení adresáti,
po jedenapůlroční přestávce se opět sejdeme - tentokrát v téměř klasickém jarním termínu - na tradičním festiválku Bluesová pomlázka v sále Kulturního domu v Železném u Tišnova. 9. ročník se uskuteční týden po samotných Velikonocích, konkrétně v sobotu 15. dubna 2023, od 17 hodin.
Program zahájí renomované trio Dobré ráno blues band, po něm se představí písničkář Marcel Kříž a na závěr vystoupí opavská skupina Heimat s kytaristou Petrem Uvirou. Vstupenky budou v předprodeji od začátku března na obecním úřadě v Železném a v tišnovském knihkupectví paní Raškové za 300,- Kč. (Na místě před koncertem pak bude vstupné o 50,- Kč vyšší.)
Poznačte si zavčas tento termín a přijďte strávit do známého prostředí příjemný hudební večer. Těším se na Vás. Jakékoliv šíření přiloženého letáčku je vítáno!
Srdečně zdraví
Václav Seyfert
