Málaga
(zastavení čtrnácté - reportážně výtvarné a taky poslední)

Nevím, jak se to mohlo stát, ale je tu poslední díl putování po krásným městě na jihu Španělska. Španělsko mě něčím velmi přitahuje a rád se sem podívám kdykoliv znova. Parádní bylo, že jsem měl téměř 14 dní volna na potulky sólo. Párkrát jsme vyrazili společně i s Roušovkama, ale většinu těch nachozenejch kiláků jsem byl sám.
Jsme tu poslední den, odpoledne nás odváží taxík na letiště. Sbalili jsme si věci, hodili bágly do místnosti za recepcí a vyrazili za uměním. Chtěli jsme navštívit Centrum moderního umění a Centre Pompidou. A o tom to všecko je.

Křivák. Autora jsem zapomněl. Socha před CaC (Contemporary Art Center of Malaga).


Drama 2008.

CaC je hodně nezávislá galerie. Dokonce i popukaná betonová podlaha je tu jakoby schválně.


S/T, 2016 - Juan Manuel Rodríguez (malíř z Málagy).

Bez názvu, 2018 - Rafael Jiménez Reyes, malíř z Córdoby.

El sueňo de Rousseau, 2016 - fotka na papíře Hahnemülle German ET, Mónica Vázquez Ayala, Madrid.

La proposición, 2017 - Jorge Hernández, Huelva

Adiós a los chicos, 2003 - Carmen Calvo, Valencia.

Esfera cuadrada de color, 2007 - Olafur Aliasson, Copenhague.

East Village Beijing No. 2 (1234), 1994 - Rong Rong, Fujian.

Pokřivenej muž a pán s psíkem.

Nechali byste si počmárat dno talíře od takovýho malíře? Já bez váhání. Eric Fischl.

Z galerie nás vyhnal obyčejnej hlad.

Mlsně se rozhlížíme kolem, protože Málaga se popoledně rozvoněla otevřenejma hospodama.

Vybrali jsme si jednu na malinkým náměstíčku.

Španělsko je země požitků. Třeba gazpacho - studená polívka z rozmixovanejch čerstvejch rajčat se střídkou chleba a kořením. Podává se studený. Gazpacho - taky španělskej tekutej salát z čerstvý zeleniny - je dle dostupných informací jídlo typicky andaluské. Podává se vychlazený, a to buďto jako studená polívka, nebo jako hustý nápoj v širokejch sklenících. Záleží jen na konzumentovi, jak si to pojmenuje. Pochází z období krátce po objevení Ameriky v roce 1492, kdy základní suroviny, rajčata a papriky, přivezli námořníci z Novýho světa do Evropy.

Po gazspaču jsem se vydali tou naší oblíbenou promenádou do Centre Pompidou, protože na to jsme se chystali celejch 14 dní. Já jsem si to jednou chtěl zkusit už dřív, protože do školy jsem nechodil, ale zrovna měli nějakou technickou pauzičku. Proto se i mně hodilo, že poslední den zakončíme v Pompidurce.

Umění se tu v Málaze těžko vyhnete. Tady je to uměleckejma objektama promořený skoro na každým kroku.

Holky si rychle prošly krámky a usoudily, že je nic neuchvátilo. Vějíře si nechají staré a navíc letíme už dneska dom. Nakupování nám moc nejde.

Pompidou je otevřený a klimatizovaný.

Tadé Makowski - Děti s lampionama, 1929.

Dokonce, a tím mě hodně potěšili, tu visel i můj oblíbenej František Kupka. Obchůdky asi z roku 1910.

Obraz zvanej Telefony. Ale nevím, kdo je autorem.

Nebo třeba tu visí Francis Picabia a jeho Břehy řeky Sédelle z roku 1909.

Vše nasvědčuje tomu, že jde o Alberta Giacomettiho.

Fotograf Jacques Faujour, Pláže na Plat Gousset v Granville, 1979. Klasickej brom-stříbrnej papír.

Loňské léto od Maryala Raysse z roku 1963.
A nebo Henry Matisse z roku 1939 - Čtenářka na černém pozadí.


Centre Pompidou je zajímavý nejen zvenku, ale i zevnitř. Ta poutavá venkovní barevná kostka pasíruje slunko do suterénu na koberec z umytejch valounů. A aby toho nebylo málo, je tu na stěnách i několik zrcadel, takže záleží jen na divákovi, který zrcadlo se mu zjeví v barvách kostky. Trochu jsem zápasil s tím, jak si to vyfotit. Samozřejmě jsem si zkusil i na výšku skládané panorámátko z několika fotek, ale prostor byl tak debilně zkreslenej, že jsem tu fotku zahodil a vyfotil to jen 14mm objektivem.

A ještě jednoho Kupku tu mají. Rtěnku z roku 1908.

Taky tu visí můj oblíbenej Joan Miró. Koupající se žena z roku 1925.

A nebo Siesta taky z roku 1925.


Noční ryba od dadaisty a surrealisty Maxe Ernsta z roku 1972.

Pěkný to tu mají, jak v pohádkovým lese.

Valerie Favre - Nadvláda, 2004.

Takovej lustr by se vám nelíbil? Třeba doprostřed panelákovýho obýváku?

Ernesto Neto z Rio de Janeira. Zastavili jsme se právě zde, 2002. Autor píše, že to je z lykry, ale mě nenachytá, je to z obyčejnejch dámskejch punčocháčů.

Kubánskej autor Wilfredo Prieto to nazval Lavina (2003). Snaží se tím naznačit, že všecko, tak jako celej vesmír, je kulatý. I život i myšlení. Ale všem je jasný, že to je fronta na pomeranče. Kubánský pomeranče za komančů bejvaly vzhledově pomerančové, ale chuťově to byla spíš maketa. Byly suché jak otruby.

Jiný Berlín, 1984 - Italskej umělec Andruino Cantafora.

Unavený učitelky, 2022 - brněnskýho Dušana Rouše. Když jsme se vymotali z Pompidou, venku už slunko předvádělo divy. Roušovna starší někdy vedro nedává úplně nejlíp a tady najednou vypadala, že se složí, tak jsem jí koupil záchrannou CocaColu. A Helči a mně samozřejmě pivo Cruzcampo.

Tady na obraze "umělec" zachytil, jak si kokakolou zachránil manželku.

Zatímco se Roušovna znovuzrozovala, u pláže jsem přistihl důchodce s holou prdelí. To jsme ještě netušili, že bude letos taková inflace a i u nás by se takoví našli. Asi.

Sardinkovým pivem končím dlouhou sérii čundru po Málaze. Děkuju vám všem za trpělivost a jistý druh čtenářské velkorysosti. Začínám pomaličku přemýšlet, jakej seriál si na vás vymyslím příště. Něco v pácu mám.

podpis



Já vím, že se to jmenuje DĚTSKÝ KOUTEK, ale každej jsme byli, a mnozí furt ještě jsou, děcka. Takže tohle je náš tata Jura, synek báby husovické a dědy Josefa. Na den učitelů to je přesně 38 let, kdy se přesunul do jinýho vesmíru. Dlouho jsme si nikdo ze sirotků nemohli vzpomenout, kdy to přesně bylo, ale Milan od Aleny si je jistej, že to bylo na Den učitelů. Jestli to je pravda, už tím pádem není vůbec důležitý. Vzpomínáme na rodiče často, ale hlavně ty veselý historky. Tady je jedna typická tatovka:
Tata sledoval se zděšením a jistým druhem rodičovskýho znechucení, jak se jeho dvanáctiletá dcera Dana pokouší ukrojit si chleba nebo prso. Vypadá u toho nešikovně až běda. Tata to nevydrží a pronese: "To já jsem si uměl v tvým věku ukrojit chleba už v šesti letech."
Měj se tam krásně a pozdravuj mamu.

Nějakej tupej internetovej vlastenec: "Naše kandidátka nepotřebuje být objektivní. A víte proč? Protože bojuje za pravdu."

V BUDOUCÍM STUDIU SE UDÁLA ZÁSADNÍ
a velká změna. Jirka s Daliborem se rozhodli zbourat zeď!


Dokonce přijel na pomoc Ivoš až z Lomnice (Genius noci!)


Jirka to všechno ještě stíhal dokumentovat aspoň pomocí chytrého telefonu.

Prostoru vydatně přibylo a igelitem přikrytý soustruh se tak ocitnul víc v prostoru.

K odstranění docela hovadských betonových základů zdi doporučil Ivoš zapůjčit pořádnou sbíječku
a pánové na to kývli. Nelitovali!


Musel to být rachot...
V betonu byly ještě dráty, údajně tlustý jako palec, ty bylo potřeba uřezat.


To všechno stihli za jeden den a následující den ještě odvozili hromady odpadu na smeťák.
Co bude dál, se uvidí.

V NEDĚLI JSME OPĚT ZKOUŠELI S DĚTMI A PAN
Jiří byl tak okouzlen Lukášem, odborně předstírajícím hru na housle své ženě do ouška,
že děti ani nevyfotil.

Nebyla to poslední zkouška, určitě aspoň jednu ještě před koncertem zvládneme.
Děti už umí některé písně zpaměti, největší úspěch má Vendelín.

Dada a spol.

Drazí diváci!

Divadlo Aldente opět v rámci BE IN vycestovalo, tentokrát do Varšavy! Vracíme se však zpět, abychom dále intenzivně pracovali na nové inscenaci Nevěsty!

NA KONFERENCI VE VARŠAVĚ!

Projekt BE IN (clusive) pomalu vrcholí! Jeden z jeho důležitých momentů se odehrál tento, první, březnový víkend. Režisérka Jitka Vrbková spolu s produkční Vendulou Kacetlovou a skupinou výzkumnic zavítaly do Varšavy a přednesly své příspěvky na Konferenci DIVADLO JAKO CESTA K INKLUZI. Děkujeme Teatru 21 za pohostinství! Bylo nám ctí.

NEVĚSTY NA VDÁVÁNÍ!

Nová inscenace je tu! Erben se opět stal inspirací v tvorbě autorské inscenace Jitky Vrbkové. Nahlédnout Nevěsty z blízka můžete v krátkém rozhovoru s režisérkou!

Co to vlastně jsou Nevěsty?

Inscenace je absolutní trestí toho, co naši herci prožívají a po čem touží. Je to také trestí obav, které o ně my starší máme. Naši herci bytostně věří v lásku, lásku na celý život. A my máme trochu strach, jestli si vybírají dostatečně obezřetně.

Proč opět Erben?

Mám pocit, že jsme Erbena ještě úplně nevyčerpali. V Erbenovi vidím jakýsi archetypální základ, pro který jsou naši herci nejvhodnější. Nehrají balast okolo, hrají podstatu. Podstatu emocí, podstatu bytí. Současně s Erbenem pracujeme po svém - trochu potlačujeme hororovost a takovou tu přísnou katolickou morálku; do popředí naopak stavíme lásku ve všech jejích podobách.

V čem je inscenace Nevěsty jiná oproti jiným?

Nevěsty budou zřejmě nejhudebnějším představením co jsme doposud měli. Bude tam velká mužská kapela a vedle nich krásné herečky, tanečnice. Všechny nás to velmi baví a věřím, že ten ethusiasmus přeneseme i na diváky.

Premiéra inscenace se udá 2. 4. 2023. Buďte srdečně zváni!

REZERVACE


Děkujeme Vám za přízeň. Pokud s námi chcete být ve spojení častěji, dorazte na naše Facebookové stránky! Pokud vás zajímají aktivity projektu BE IN, koukněte na WEB.

Místa na představení si můžete rezervovat buď přímo pomocí rezervačního tlačítka u jednotlivých termínů nebo odpovědí na tento email. Těšíme se, že se s Vámi setkáme na reprízách, nebo kdekoliv jinde!

Máte-li jakékoli otázky, napište mi. Ráda vám na ně odpovím.

Za celý tým Divadla Aldente srdečně zdraví
Anna Marie Slobodová

Divadlo Aldente
www.divadloaldente.cz

Vážení přátelé a příznivci galerie Aviatik.
Pomalu vklouzneme do výstav tohoto roku a jako první bude vystavovat Radka Bartošíková.
POZOR: je to v neděli od 15.00 hodin a srdečně Vás zvu.
Jenom prosím nezapomeňte - Želešice jsou stále uzvařené.
Mějte pěkné dny a těším se na Vás. pk

Vážení adresáti,
jak jsem Vám sděloval již před několika týdny, uskuteční se v sobotu 15. dubna 2023 v kulturním domě v Železném u Tišnova již 9. ročník hudebního festivalu Bluesová pomlázka. Od 17 hodin postupně vystoupí klasické bluesové trio Dobré ráno blues band, poté písničkář s bluesovými kořeny Marcel Kříž a na závěr opavská skupina Heimat, kterou vede kytarista kapely Ladě Petr Uvira.
Předprodej vstupenek po 300,- Kč byl již zahájen jak na obecním úřadě v Železném (tel. 549 418 285), tak také v tišnovském knihkupectví paní Raškové na Brněnské ulici (tel. 549 410 022). Na místě bude vstupné o 50,- Kč vyšší.
Těším se na Vás.
Václav Seyfert

Šest dní máme pracovat, sedmý den odpočívat a světit. Celý týden něco musíme, i to, co se nám nechce. V neděli nemusíme. Je čas dělat to, co nás těší.
Přijďte na výtvarný workshop.

Každou 1. neděli v měsíci budeme dělat výtvarný workshop. A to chcete!
V našem aktuálním působišti, v bývalé škole císaře Františka Josefa I. na Šujanově náměstí, plánujeme každou 1. neděli v měsíci kreslit, malovat, stříhat, lepit a také upcyklovat. Hostem bude výtvarnice Evženie Schreiber. Bude to rozhodně zajímavé, nudit se nebudete. Od 10 hodin ráno do čtyř odpoledne. Veškerý výtvarný materiál bude k dispozici. K dispozici bude i káva a čaj a předpokládám i studený oběd.
Sledujte nás na facebooku, kdyby se něco šustlo.
Uvidíme se na prvním z workshopů v neděli 2. 4. 2023?
Přihlaste se a posilte naše řady.
"Už vím, na co je týden. Aby se člověk mohl zotavit z únavy neděle."
Mark Twain
Pojďme se pustit do díla!
ing. arch. Helena Hermanová
602 524 200

Milí přátelé, chcete se dozvědět něco zajímavého o Florencii přímo od Barbory Pavlišové, která tam se svou cestovní kanceláří Terra Incognita hodlá pořádat v květnu zájezd snad už potřetí?
V tom případě navštivte Skleněnou louku 30. března, viz přiložený plakátek.
Prostředí inspirativní, bar funguje, určitě nebudete litovat!