Nimbin
(díl druhý - komanči...)

Nimbin je velmi sympatické malé městečko plné hašišáků, huličů trávy a alkáčů. Pohybují se trošku jako duchové (nebo koalové?), přiblble se usmívají (ale je to milé), věková skupina 16 - 99 let, ale tu horní hranici je u těchto individuí těžké určit. Možná, že ten devadesátiletý dědek na židličce měl čtyřicet let. Holky se stavily v krámku s hadrama, ale protože to tam smrdělo, šel jsem ven. Zastavili jsme se u slavného sloupu zakladatele města Nimbin a Helča se nám pokoušela říct jeho historii. Dopadlo to špatně, najdem si to na Wikipedii. Mírně bezzubá paní nás mírně nepřítomným pohledem lákala do Nimbinského muzea historie. Ať prý vejdem a hodně fotíme. To jsme splnili beze zbytku a s radostí. Je to tam dost neuvěřitelné. Ale bohužel to tam taky smrdělo.

Akt paní Flinstounové.

Pak jsme zjistili, že máme trošku hlad a vešli jsme do krámku, kde jsme si koupili sušenku a každý jinou zmrzlinu. V obchodě to smrdělo. V malinkém parčíku jsme si zmrzlinu navzájem sežrali umělohmotnou lžičenkou, vyfotili zajímavé sousoší a šli se podívat na hedvábné šátky. Pak galerie s cetkami, ale bohužel to tam smrdělo. A dokonce to stejně smrdělo i v galerii s obrazy a sochami a v tom okamžiku panička pronesla slavnou větu: "Dědku, tobě smrdí triko, to není možný." Dědek na to regoval: "To není možný." A dal paničce čuchnout k tričku. Vonělo.

Protože je dědek poněkud hloubavý, vymyslel, že prostě v Nimbinu všechno smrdí stejně. Že by nějaký neobvyklý model ganji? Helča nás pak ještě vzala do krámku s knihami, kde vonělo asi 100 zapálených vonných tyčinek. Indický prodavač knih se stoicky usmíval a v regálu jsme objevili magnetické divadlo, na kterém bylo napsáno MAGNETICKÉ DIVADLO. No fakt, česky. Tak slavná je Česká Republika.

Kromě tohoto překvapení páníček zjistil celkem nepřekvapivý fakt, i přes 100 vonných tyčinek to tam zase smrdělo. V tom okamžiku ho osvítil duch svatý. Z obchodu odešel, protože ho napadlo, že smrdět může opravdu jedině on. Vyplížil se z krámku jako skunk oposum, zavětřil jak malý psík, očuchal se, pak si zvedl pravou nohu k nosu a bylo to jasné. Proto ve všech krámcích v Nimbinu smrdí ta divná ganja. Páníčkovi se totiž podařilo ukrást v té povedené zahradě z prvního dílu tohoto vyprávění kombinaci prasečího hovna a slepičince. Fakt hustý permahovno. A protože není žádný ořezávátko, neměl to na sandálu zvenku, ale zevnitř.

Neumíte si představit, jak strašně to smrdělo zblízka. Sundal si botu, hermeticky ji uzavřel do igelitového pytlíku a chodil jednou nohou bos. Od tohoto okamžiku přestal být nápadným cizím turistou a stal se stejnou figurkou jako všichni místní feťáci v Nimbinu. Dokud totiž v Nimbinu máte oblečení standardní, jste externisti a jste tam jen na návštěvě, rušíte, i když jste finančně potřební.

¨

Zašli jsme si do echt feťácké kavárničky na moc dobrý kafe. Během placení jsme se všichni smáli jako debilové a hospodská se nás ptala, z jaké že to veselé země pocházíme. Nevypadala překvapeně, je na to přece zvyklá, je to hospoda feťácká, všichni se tu usmívají. Jeden z místních huličů trávy, veselý Indonésan v červených kalhotách, který se vesele nudil u vedlejšího stolu, když viděl, jak jsme veselí, se slušně zeptal, zda si může přisednout.


Divná společenství

Samozřejmě mohl a zábava se rozjela na plný pecky. Vzájemně jsme se představili. On je Johny Ganja z Indonésie. V kafárně se bezprizorně povalovaly 2 kytary jedna vlevo a druhá napravo. Helča se Johnyho Ganji z Indonésie drze zeptala, jestli jsou kytary jeho. On řekl že jo, obě, vzal tu červenou, asi kvůli barvě svých gatí, požádal obsluhu o vypnutí hudby a začal hrát veselé písničky. Skvělá atmoška. Během zpívání nadvakrát vyhulil dlouhýho jointa a jeho nálada se přenesla na všechny v hospodě.


Ve frontě na chleba


Australská sušenka.

Na tento slavný výlet jsem si vzal tričko, které jsem kdysi dostal k padesátinám, tričko s protikomunistickou tematikou, kde je napsáno jako slovní hříčka "Koman-tchi, dopee-tchi". Johny Ganja z Indonesie zaostřil svůj vyhulený zrak na moje prsa a zaslabikoval: "Ko-man-či-do-piči" a začal se smát a my všichni taky. A jak byl rozjetej z toho zpívání, hnedka tato slova použil do své nové písničky.


Magnetické divadlo v indickém obchodě v australském Nimbinu.


Johny Ganja

A nad Nimbinem se ozývalo krásné a sympatické, kupodivu vícehlasé, "Komanči do piči" a všichni tomu tleskali. To byl náš malý příspěvek pro celosvětový boj proti komunistům a další odpudivé havěti. Čas bohužel nazrál a my jsme museli jet pro děti do školy. Rozloučili jsme se a chystali se k odchodu. Johny Ganja vytáhl odněkud papírek a tu uchu libou větu "Komanči do piči" si kostrbatě, ale pečlivě zapsal, protože se to prý dobře zpívá. Páníček dodal: "Nejen zpívá, ale i poslouchá." Skeptická panička poznamenala, že nejlepší by bylo, kdyby se to i podařilo. Ale to je celá panička. Zdravý skeptik.

Nabrali jsme do kanystrů 45 litrů dešťové vody. Prý je děsně zdravá, ale ve škole je cedulka: "Don't drink this water." Bea a Boris mají zrovna sračku, třeba je to z něčeho jinýho. Olina, zdravý skeptik, prohlásila, že ten kohoutek je sračkovod a voda sračkovoda. Potom už jsme jeli domů. Večer jsme se šli koupat do moře a zacvičit si Tibeťánky. To vám je zajímavé, jak moře potmě působí zlověstně. Umyl jsem si v moři sandálky od těch ukradených drahých permahoven z permazahrad a použil jsem na to metodu běhu ve vodě. Boty přestaly smrdět. Nádhernej výlet.


A boty přestaly smrdět

Na Austrálii je nejvíc sympatické to, že když jdete napůl bosky a napůl obutí, nikoho to nejen nepohorší, ale taky to nikoho nezajímá. A z toho jsem nadšený. Zkusím to zavést i v Evropě. Ale bude to poloviční běh na dlouhou trať. Já dlouhé tratě běhám rád.


Labutí píseň propagačního trička. Dobrá zpráva pro komanče: Triko mi už brzo Olina vyhodí. Sám bych na to sílu neměl. Já mám totiž nejraději ta trička, která už téměř nedrží pohromadě.


A zde pro věrné čtenáře prasiska připravila redakce video
na Youtube, na kterém je zachycen Johny Ganja, jak zpívá veselou písničku, ale bohužel ne tu krásnou o komančích,
tu totiž blbej páníček nenatočil, protože slastně poslouchal.
Z páníčka nikdy nebude žádnej pořádnej filmař.

22.10. 2010
V Googlí galerii přibyla další série - Jemen - je to taková analogová nostalgie z fotek, které vznikaly až do konečné podoby klasickou, nedigitální cestou. Až v poslední zatáčce před GOOGLEm jsem je zdigitalizoval. Mám klasické fotky moc rád.

29.8. 2010
Nenápadně jsem změnil vstupní bránu do fotogalerií a přidal jednu australskou výstavku, kam budu pomaličku strkat komentované obrázky, které se mi nebudou hodit pro použití ve fejetonech, ale bylo by mi líto, kdybych vám je nevnucoval. No a také lze vyhledat v archívu všecky předchozí povídánky z Austrálie v sekci "Vyrváno z cestovních deníčků".

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k nasrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého Štěpána, které mi poslala již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném
přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14)
J
an NZ Kurka - Nový deník Zélandský:(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty:
(1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Jak pejsek s kočičkou v Nimbinu žili.

  • Izraelští vědci přišli nedávno s materiálem, který má být mnohem odolnější, než je slavný kevlar. Hlavními složkami jsou drobounké kuličky beta amyloidních proteinů. Během testů si s novou látkou byla schopná poradit pouze sonda, jejíž hrot byl vyztužen diamantem. Síla, která musela být vyvinuta, vyla však o poznání větší, než je potřeba k poškození kevlaru. Brnění z takové látky by bylo možné pouze vytisknout. Nový vynález však ještě čeká velká řada textů, než se dostane do praxe.

  • Na univerzitě v rakouském Štýrském Hradci studovali mumii, která pochází ze slavné lokality oblasti Chiribaya Alta v jižním Peru. Na těla mumifikované ženy objevili dva typy tetování. Prvním byly ozdoby na rukou a trupu, tvořené nejrůznějšími symboly a obrázky zvířat, druhé pak tvořily drobné kroužky v oblasti krku. K tetování obrázků bylo využito barvivo ze spálených těl rostlin, k vytvoření černých kroužků na krku však dávný tatér použil saze. Kroužky se nacházejí v blízkosti akupresurních bodů, které přinášejí úlevu od bolesti v oblasti krku a hlavy.

  • Vrátili jsme se z Irska.
  • Bylo to tam nádherné

 

australia

Hell a spol

australia

Surreálný inspektor Zrzek

Helča se ptala Bobíka, jestli si pamatuje, jak se jmenuje dědeček a Bobík odvěděl:
"Jmenuje se Dědeček s dlouhejma fousama."


BaselitzÚplně nejprvnější fotka v historii fotografie
Pohled z okna pracovny Josepha Nicèphora Nièpceho je první fotografií v dějinách. Snímek pořízený v roce 1826 na vrstvičku asfaltu se exponoval osm hodin. Prvenství francouzského vynálezce ale zůstávalo dlouhé roky tajemstvím; fotografie byla objevena v roce 1950 na půdě londýnského domu. Teda mimochodem, tahle fotka se mi moc líbí, kam se sere celej World Press Photo se svejma pobulvarizovanejma krvákama pro Novu, Blesk a všecky ostatní normální noviny a televize. Já to těm fotografům nevyčítám, ani nezazlívám, oni jen ochotně vrtí závěrkama jak my, úchyláci, krvavě žadoníme.
BaselitzŘecké manuscripty na webu
Jedna z nejvýznamnějších částí starých řeckých rukopisů míří na web. Britská knihovna oznámila, že hodlá online a zdarma zpřístupnit více než čtvrtinu své sbírky řeckých manuskriptů, která čítá více než tisíc položek. Rukopisy, z nichž většina byla nalezena v roce 1844 na hoře Athos, byly ve studovnách knihovny přístupné vědcům už dlouho, jejich zveřejnění na internetu ale otevře starou řeckou civilizaci celému světu. Londýn totiž není zrovna nejlevnějším místem na studium. "Ne každý vědec si může dovolit trávit v Londýně týdny a měsíce," vysvětluje jeden z důvodů zveřejnění rukopisů podle agentury AP kurátor knihovny Scot McKendrick.
BaselitzJosef Váchal v Hradci Králové
Zálibu v knihách a smysl pro humor grafika Josefa Váchala demonstrují exlibris, grafické listy a rarity z Paulusovy sbírky, které představuje královéhradecká Galerie Na Hradě. Váchal v nich kombinoval různé znaky písmen s fragmenty linorytů či kresbu s dřevorytovým rámem. Vedle barevných dřevorytů jsou pro porovnání vystavené zkušební černobílé nátisky. Kurátor navíc konfrontuje Váchalovo dílo s jeho vzory, symbolistou Františkem Bílkem, přáteli Františkem Koblihou, Janem Konůpkem a Annou Mackovou. Výstava Váchalových exlibris umožňuje sledovat více či méně skryté osobní vzkazy v tvorbě významného umělce.
BaselitzGalerie hlavního města Prahy - Staroměstská radnice
TOMÁŠ CÍSAŘOVSKÝ / Žlutá skvrna Výběr z akvarelů 2000–2010 (do 21.11. 2010) Tomáš Císařovský patří k výrazným figurálním malířům střední generace, kteří na konci osmdesátých let uvedli na českou scénu postmodernu. Do širšího povědomí kulturní veřejnosti se zapsal svým legendárním "legionářským" cyklem vztahujícím se k zamlčovaným a dezinterpretovaným částem historie. Od devadesátých let patří k umělcům, jejichž dílo je uznáváno a kurátorsky sledováno. Pro expozici na Staroměstské radnici autor připravil ojedinělou kolekci akvarelů poskytujících příležitost nahlédnout zblízka do tvůrčích procesů odvíjejících se v jeho tvorbě posledních let. Název jednoho z cyklů Žlutá skvrna (v původním významu označující fyziologický bod v lidském oku, kde je nejostřejší vidění) dal jméno celé výstavě.

Sudek

Mýty o socialistických časech
Od roku 1989 ještě neuplynulo ani čtvrt století a období tzv. husákovské normalizase se už mnoha lidem začíná jevit takřka v růžových barvách. Zrodila se spousta legend: všechno bylo levnější, školství bylo kvalitnější, zdravotnictví nám záviděl celý svět, společnost byla sociálně spravedlivější... Kniha ukazuje, že realita 70. a 80. let vypadala jinak. Mýty o socialistických časech nejsou odbornou historickou prací, autorské texty publicistů Adama Drdy, Stanislava Škody a Josefa Mlejnka by však mohly vyvolat diskusi a mohly by čtenáři posloužit jako korektiv, aby si obraz o života za normalizace nevytvářel jen na základě růžově zabarvených vzpomínek, tendenčních dobových komedií či seriálů.


Sudek

Francesco Gabrieli: Křížové výpravy očima arabských kronikářů
Výběr z kronik sedmnácti arabských historiků líčí události spjaté s křížovými výpravami a dobýváním Svaté země. Mezi popisovanými událostmi nechybí dobytí Jeruzaléma, pád Tripolisu, bitva u Hattínu či dobývání Akkonu, přičemž největší prostor je věnován osobnosti sultána Saladina a třetí křížové výpravě – tyto pasáže se vyznačují zvláštní obrazností a živostí. Sborník sestavil přední odborník na tuto tematiku a znalec arabských středověkých pramenů, italský historik Francesco Gabrieli. Texty, z nichž většina vychází česky poprvé, poskytují unikátní a pro evropského čtenáře velmi zajímavý pohled na dějiny křížových výprav z druhé strany – tedy z muslimské perspektivy, a představují i pestrý obraz rozličných historiografických a literárních stylů typických pro arabské písemnictví.


Baselitz

Najponk, Ondřej Pivec a Gregory Hutchinson natočili v New Yorku vynikající album It´s About Time, které vychází u Animal Music. Klavírista Najpink, provozující již 20 let své trio se s předním varhaníkem Ondřejem Pivcem spojil právě pro účely tohoto alba, u jehož zrodu s nimi stál producent Petr Marek. K natáčení po pečlivém výběru přizvali bubeníka Gregory Hutchinsona, známého především ze spolupráce s Rayem Brownem a saxofonistou Joshuou Redmanem. Souhra všech tří hudebníků je opravdu unikátní, přestože newyorské natáčení trvalo pouze neuvěřitelné 3 hodiny a nepředcházelo mu žádné zkoušení.

  • Jsou tři základní typy lidí: milovníci moudrosti, milovníci vítězství a milovníci zisku.“ (Platón: Ústava)
  • Kina:
    1.11. – Aero –
    The Doors (režie: Tom DiCillo, USA, 2009, 86 min. Dokument) (První celovečerní dokumentární film o skupině The Doors napsal a režíroval Tom DiCillo, komentář namluvil Johnny Depp. Tvůrci v něm odkrývají dosud nezveřejněné záběry proslulé čtyřčlenné rockové kapely. Snímek staví na záběrech natočených v letech 1966-1971, tedy od vzniku kapely až do smrti Jima Morrisona.) (20:30)
    3.11. – Aero –
    Habermannův mlýn (režie: Juraj Herz, Něm./ČR, 104 min. Drama) (Poválečný odsun Němců mapuje ve svém dramatu Juraj Herz, který se inspiroval osudy německého průmyslníka Habermanna žijícího se svou rodinou na severu Moravy v pohraničí. Bohatý podnikatel dával práci Čechům a Němcům i v čase války, přesto ho neminula šílená doba poválečného zúčtování. Samozvaným soudcům tzv. českým vlastencům, jeho bývalým zaměstnancům, nešlo o spravedlnost, ale spíše o majetek.) (20:30)
    2.11. – Městská knihovna –
    Muž ve stínu (režie: Roman Polanski, VB/USA/Něm./Fr., 2010, 128 min. Drama) (Thriller The Ghost Writer z pera mistra historických románů Roberta Harrise přináší napínavý příběh spisovatele, který je najat na sepsání pamětí bývalého britského premiéra. Děj začíná nabírat nebezpečné obrátky krátce poté, co na opuštěnou zimní pláž známého amerického letoviska vyplaví moře mrtvolu jeho předchůdce na tomto literárním projektu. Netrvá dlouho a duch" si uvědomí, že přijetím atraktivní práce učinil strašlivou chybu: ukazuje se, že expremiér je muž, v jehož minulosti se skrývají tajemství, která mají sílu zabíjet.) (16:00, 19:00)
    1.11. – Oko -
    Projekt Frankenstein (režie: Kornél Mundruczó, Maď./Něm./Rak., 2010, 105 min. Drama) (Hlavní hrdina sedmnáctiletý Rudi se vrací po letech domů a doufá, že u matky nalezne lásku i odpověď na to, kdo je jeho otcem. Není tam ale vítán a jen shodou okolností se ocitne na konkursu, kde známý filmový režisér hledá nové tváře pro svůj film. Tichý a zvláštní mladík tvůrce zcela ohromí.) (20:30)
    2.11. – Oko – Filmový klub –
    Toyen (režie: Jan Němec, ČR, 2005, 68 min. Drama) (Film zobrazuje velký svět Toyen a Jindřícha Heislera, předních evropských surrealistů. V kulisách z fragmentů bytů, hotelů, kaváren a ulic budeme sledovat, jak je tato dvojice svázána neviditelnou pupeční šňůrou tvorby a emoce. Surrealismus je základ jejich naprosté nezávislosti na politice, režimech, národnosti, bohatství či chudobě. Přežijí hrůzy nacismu i komunismu. Důležitá je seberealizace, nezávislost a svoboda...) (18:30)
    3.11. – Oko –
    TED: Budoucnost, jakou si vytvoříme (režie: S. Latham, USA, 2007, 72 min. Dokument) (Neomezená vstupenka do zákulisí zásadního setkání nejzajímavějších světových myslitelů. Konference TED – Technology Entertainment Design vznikla roku 1984 a každoročně zve hosty z nejrůznějších odvětví, aby pohovořili v limitu 18 minut o své práci. V dokumentárním snímku se dostaneme na konferenci roku 2006, na které si fyzikové, 11ti letí housloví virtuozové či ekonomové představují své nové nápady, které brzy změní svět.) (18:00)
    1.11 – Ponrepo – Cyklus GOD 80 ART –
    U konce s dechem (režie: Jean-Luc Godard, Fr., 1959, 85 min. Drama) (Film, který založil dvě legendy, Godardovu a Belmondovu, a upevnil jednu už existující: režisér Jean-Pierre Melville se tady objevil v roli spisovatele sršícího ironickými bonmoty.) (17:30)
    2.11. – Ponrepo – Cyklus GOD 80 ART –
    Socialismus (režie: Jean-Luc Godard, Švýc./Fr., 2010, 102 min. Drama) (Jedné noci vyzvou dva sourozenci zcela vážně své rodiče, aby jim vysvětlili význam slov Volnost – Rovnost – Bratrství. Dětsky upřímná otázka nedovoluje omezit se na otřepaná klišé, a tak rodiče a s nimi i tvůrci a diváci musejí bilancovat, odkud vzešly a kam dospěly tyto ideály. Během projížďky výletní lodí po Středozemním moři se otevře horizont s množstvím dalších otázek, příběhů, událostí, iluzí, mýtů a lží. ) (20:00)
    3.11. – Ponrepo – Cyklus GOD 80 ART –
    Dva ve vlně (režie: Emmanuel Laurent, Fr., 2009, 91 min. Dokument) (Byli to nerozluční přátelé. Psali o filmu radikálně a bez předsudků. Dali vzniknout filmovému hnutí, které natrvalo změnilo klima světového filmu. Objevili pro film Jean-Paul Belmonda. Dokázali dokonce zrušit na jeden rok festival v Cannes. Spolu se svými souputníky udali tón francouzské kinematografii druhé poloviny dvacátého století. Řeč je o François Truffautovi a Jean-Luc Godardovi.) (20:00)
    1.11. – Světozor – Dokumentární pondělí –
    Počátek a lev (režie: Ondřej Vavrečka, ČR, 2009, 124 min. Dokument) (Počátek a lev je experimentální dokumentární film o hledání počátku v zemi lva – v Česku. Scénářem k tomuto filmu je dvacet dva písmen hebrejské abecedy. Každé z nich představuje určitý obraz (například hlavu býka, dům, velblouda atd.). Tyto obrazy – ztvárněné různorodou skutečností naší země – se pak jeden po druhém ve filmu vynořují a vytvářejí „příběh“ filmu.) (20:30)
  • Filmové festivaly:
    4.-16.11. – ANEMIC – Mezinárodní festival nezávislého filmu a umění nových médií (info:
    http://www.anemicfestival.cz/)
    do 14.12. – Decadence Now!, Praha, kino Aero (info:
    http://www.kinoaero.cz/cz/festivaly/)
    do 4.12. – Mezinárodní festival outdoorových filmů, 25 měst (info: http://www.mfof.cz/)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    1.11. –
    Agharta – Nedaba (21:00)
    2.11. – Agharta
    – Cloud nine (21:00)
    5.11. – Agharta – Jiří Hála Jazz Project (21:00)
    6.11. – Agharta – Yandim band (21:00)
    1.11. –
    Blues sklep – By-pass Jazz Band (21:00)
    2.11. – Blues sklep – Quattro Formaggi (21:00)
    5.11. – Blues sklep – Petr Kalandra Memory Band (21:00)
    6.11. – Blues sklep – Charlie & Diana Blues Band (21:00)
    1.11. –
    Divadlo Hybernia – Milan Svoboda Big Band (19:30)
    3.11. –
    Hala HC Sparta (Tesla Arena) – Joe Satriani (20:00)
    1.11. –
    Jazz Dock – Muff (22:00)
    2.11. – Jazz Dock – Lesní Zvěř (22:00)
    3.11. – Jazz Dock – Jan Andr Quartet (19:00)
    4.11. – Jazz Dock – Tomáš Hobzek Quartet (19:00)
    3.11. –
    Jazzboat – Cuban Summer (20:30)
    4.11. – Jazzboat – Vojtěch Eckert Trio (20:30)
    6.11. – Jazzboat – Miriam Bayle Band (20:30)
    4.11. –
    KC Kaštan – Ana Patan + Žofie Kabelková (20:00)
    3.11. –
    Lucerna – Spirituál Kvintet – 50 let (20:00)
    3.11. – Městská knihovna – Rudy Linka Trio (19:30)
    5.11. – Reduta – Traditional Jazz Studio (21:30)
    6.11. – Reduta – Balzar Robert Trio (21:30)
    1.11. –
    Stará Pekárna, Brno – Coldair (20:00)
    2.11. – Stará Pekárna, Brno – Soil (20:00)
    3.11. – Stará Pekárna, Brno – David Kollar International Project (20:00)
    7.11. – Stará Pekárna, Brno – 3S + K (20:00)
  • Kluby - cizina:
    „Když vstupuje do ucha, jde tam jako rozbité sklo nebo jako med?“ (Eddie Condon)

    1.-2.11. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Chico & The Gypsies (19:00, 21:30)
    6.11. – Palau de la Musica Catalena, Barcelona, Španělsko – Chick Corea (19:00)
    1.11. – Blue Note New York, USA – Eric Person & Metamorphosis (20:00, 22:30)
    3.11. – Twins Jazz, Washington, USA – Paul Kogut (20:00, 22:00)
    2.-3.11. - Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Pee Wee Ellis Funk Assembly (20:00)

  • Hudební festivaly:
    do 14.11. – Jazz bez hranic, Plzeň, Rokycany, Klatovy, Schönsee (info:
    http://www.jazzbezhranic.com/)
    do 20.11 – Kytara napříč žánry (info:
    http://www.kytaranapriczanry.cz/)
    do 21.11. – Struny podzimu (info:
    http://www.strunypodzimu.cz/)
    do 31.1.2011 – Festival Play, Praha, Mánes (info:
    http://www.metoo.cz/14938/unikatni-festival-play-v-manesu)
    tip: 6.11. – Mánes – Iva Bittová (20:00)

  • Tanec a experimentální divadlo:
    „Dokážu cokoliv, pokud vím, jak to zatančit..“ (Twyla Tharp)

    1.-2.11. – Divadlo Ponec – PREMIÉRAAného (choreografie: Jiří Bartovanec) (Tanečník a choreograf Jiří Bartovanec, který od roku 2003 působí ve světoznámém tanečním souboru choreografky Sashy Waltz v Berlíně uvede českou premiéru své druhé autorské sólové choreografie, ve které se snaží vypořádat s komplikovanou minulostí své rodiny. Jiří se rozhodl nalézt své údajné africké kořeny, o kterých až do 25 let neměl ani poněží. Jeho pátrání po neuvěřitelném rodinném příběhu zachytili režiséři Nenad Djapić a Pavla Frýdlová v dokumentu ČT s názvem „Africké kořeny – české tančení“, který budou mít diváci možnost zhlédnout v rámci obou hracích večerů.) (20:00)
    3.-5.11. – Alfred ve dvoře – I as on me de a (režie: Petra Tejnorová) (Zajímá nás, jak funguje katarze – scénicky, ale i v současném světě vůbec. Co je očištění od zlých emocí pro člověka a může-li se mu jej dostat.) (20:00)
    6.11. – Alfred ve dvoře, hostuje D.I.S.Harmonie – To byste nevěřili... ("To byste nevěřili, co se mi jednou stalo..." I tak může začínat Váš příběh. Po sérii divadelních workshopů, kdy se soubor D.I.S. Harmonie věnoval základům improvizace, zkoumání výrazových možností těla a site specific, se tentokrát rozhodl zaměřit na jeden ze základních prvků divadelnosti - příběh.) (15:00)
    7.11. – Alfred ve dvoře, hostuje D.I.S.Harmonie – To byste nevěřili... (13:00)

  • Festivaly tance a experimentálního divadla:
    do 6.11. – Komiksfest!2010, Praha (info:
    http://www.komiksfest.cz/)
  • Divadla:
    „Lidé by měli z divadla odcházet se stejným pocitem, s jakým odcházejí z opravdu dobrého rockového koncertu. Nechce se ti o tom mluvit, jen to v sobě necháš znít. Nesnáším lidi, kteří všechno pořád analyzují. Hra musí být stejně napínavá jako senzační horská dráha.“ (Martin McDonagh)

    2.11. – ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (Čtyřicetiletá Shirley udělá něco, co se od ní neočekává - odjede do Řecka, kde začíná nový život, nové dobrodružství, všechno to, co už považovala za ztracené. Skvěle napsané monodrama, v němž herečka ztvárňuje nejen Shirley, ale zároveň všechny postavy jejího mikrosvěta, jako stvořené pro Simonu Stašovou.) (19:00)
    4. a 6.11. – Divadlo Bez zábradlí – Bernard Slade: Každý rok ve stejnou dobu (režie: Jiří Menzel) (Osudové setkání dvou lidí. On ženatý, ona vdaná. Brilantní komedie, ve které je víc než lechtivá zápletka a rozverné situace. Rozpětí pětadvaceti let, v němž se mění chování, oblečení i názory protagonistů, tvoří kalendář událostí a nálad, které zmítaly v rozmezí 1951 až 1975 americkou společností.)
    (19:00)
    1.11. – Činoherní klub – Georges Feydeau: Dámský krejčí (režie: Martin Čičvák) (Georges Feydeau bývá pokládán za dovršitele vaudevillu, v té jeho bláznivé podobě, a zároveň za zakladatele moderního pojetí situační komedie. Ústřední postava, doktor Moulineaux, je neuvěřitelný lháž. Ve slavné inscenaci Bernarda Murata ji ztělesnil Jean-Paul Belmondo, který o Moulineauxovi prohlásil: „Malá lež je mrzká, ale velká lež, to je umění!“) (19:30)
    3.11 – Činoherní klub – Milan Kundera: Ptákovina (režie: Ladislav Smoček) („Moc je úplně nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému...“)
    (19:30)
    6.11. – Činoherní klub – Jasmina Reza: Bůh Masakru (režie: Ondřej Sokol) (Jsme lidé kultury, rozumu anebo jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování...)
    (19:30)
    4.11. – Divadlo Komedie – Josef Škvorecký: Lvíče (režie: Viktorie Čermáková) (Příběh flirtu mezi sebevědomým redaktorem a záhadnou slečnou se odehrává v atmosféře prázdninové Prahy 60. let.)
    (20:00)
    5.11. – Divadlo Komedie – Günter Senkel, Feridun Zaimoglu: Černé panny (režie: Dušan D. Pařízek) (Deset monologů desíti muslimských žen.)
    (20:00)
    4.11. – Divadlo Na zábradlí – Jiří Pokorný: Milada (nedokončená opera) (režie: Jiří Ornest)
    (Ráno mrkev, večer nic.) (19:00)
    5.11. – Divadlo Na zábradlí – Ubu se baví (autorský projekt Jiřího Havelky) (Aerodynamická ubunalita.)
    (19:00)
    6.11. – Divadlo Na zábradlí – David Gieselmann: Louis a Louisa (režie: J. Nvota) (Adoptujeme jiné dítě. Zase nějakého malého chlapečka, který se sladce dívá z fotky. Takového, který píše krátké dopisy z Brazílie nebo z Afriky, třeba černouška.) (19:00)
    3.11. – Divadlo Orfeus – Za zavřenýma očima aneb Na prázdné dlani kamínek (Verše a úsměvné prózy Jana Skácela, doplněné vzpomínkami jeho přátel; účinkují Irena Hýsková a Radim Vašinka.) (19:00)
    2.11. – Divadlo Pod Palmovkou – Michael Cooney: Nájemníci pana Swana aneb Peníze na cestě (režie: Antonín Procházka) (Bouřlivá komedie o tom, jak je někdy těžké mluvit pravdu. Brilantní komedie záměn o jednom podvodníčkovi, důvěřivé manželce, příliš oddané sociální pracovnici, nedůvtipném strýci, zkrachovalém pohřebákovi, přísných úředníčcích a natvrdlém nájemníkovi.) (19:00)
    3.-4.11. – Divadlo Ungelt – Keith Waterhouse: Jeffreymu je šoufl (režie: Julek Neumann) (Tragikomický příběh o slavném britském žurnalistovi a alkoholikovi Jeffreym Bernardovi.)
    (19:00)
    5.11. – Divadlo Ungelt – Pierre Palmade, Christophe Duthuron: Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Jevištní roadmovie o útěku dvou žen.)
    (19:00)
    1.11. – Nová scéna, hostuje A Studio Rubín – PREMIÉRA Úl (20:00)

  • Divadelní festivaly:
    7.-17.11. – Pražský divadelní festival německého jazyka, Praha (info:
    http://www.theater.cz/)
    do 5.12. – České divadlo 2010, Praha (info:
    http://www.ceskedivadlo.cz/)

Sobotní bouřka v Brně vodou vůbec nešetřila. Přes dokonale osprchovaná okna se fotit moc nedalo a tak jsem musel kvůli tomuto záběru jedno okno otevřít. Ale jen na několik málo vteřin a pak rychle pro hadr ...

obr

MK

No takto tetino

No takto tetino,
situácia mojej euroosoby je takého druhu, že sa čudujem, že vôbec píšem,lebo ma postihol jeden zo smrteľných hriechov - lenivosť! No takto tetino a strécu (ak nemá tiež ten syndróm ako ja), a vidíš, už aj modzog vypína,lebo práve vypla mikrovlnka a posteľ mám na vzdialenosť 146 cm. Zostavujem nové ONÉ, ktoré bude delové, ale práve preto to tak dlho trvá, lebo chcem všetkých prispievateľov "prasáka" tromfnúť. Bude to niečo na štýl p.g. Hrabala, ale ja ku glosám bežných ľudí nebudem pridávať žiadnu fabuľu. A stréc ať už pomalu chladí domácí pívo, ať to do léta stihne,já tentokrát určite přijedu asi i s vnučkou! Keď tak pozerám predchádzajúcu vetu, chybu tam nevidím, aj keď aj čeština od čias, keď som ju bežne používal, sa vyvíjala.
Jedným pozdravom z rangu "Dobrý deň" z budúceho ONÉ sa rozlúčim :
DLHO ŽITE!

p.s.
Ďaľšie odhaľovanie zo skvostného budúceho diela ONÉ je spoplatnené podľa zákona 11.paragraf.5 článok 10,zbierky zákona 568, uverejnený v Novom čase,Čase a Nadčase, schválenom v Slov. parlamente dňa 10.1.2010 jednomyseľne, všetkými Ficoposlancami, a to výške, ktoré určia tabuľky vykonávajúceho predpisu, vydaného najneskôr v marci (březnu) 2020! Odhad legislatívnych expertov je 5€ za vetu. A nerobte si z toho srandu! To je vážne!
Čafte!


 

Představení Aucassin a Nicoletta ve čtvrtek 4. 11. v 19:00 v divadle Radost, o kterém jsem psala minule, je ZRUŠENO!!!
Kdo by moc chtěl přijít, hraje se pouze ve čtvrtek a v pátek dopoledne.
Hlavní důvod - malý zájem diváků.
Já bych řekla, že spíš nedostatečná propagace divadla Radost, pořád téměř není v povědomí veřejnosti, že tam hrají mimo dětských skvělá představení pro dospělé.
Škoda, škoda...

Přeji hezký den!
Ráda bych vás pozvala na další představení Divadla Aldente. Nově máme od letošní sezóny stálou scénu na Stadionu (bývalé G studio, Kounicova 22). To je skvělé! Na druhou stranu také (nejen finančně) náročné a závazné... Přestože tvoří většinu našeho souboru absolventi uměleckých škol, pracují zatím všichni zadarmo (sic do vysílení). Prosíme vás proto o podporu: pokud se vám naše představení líbí, doporučujte nás svým známým! Pokud jste ještě nic neviděli... (je to možné?)...pak neváhejte a přijďte!

Momentálně hrajeme:
čtvrtek 4.11. v 19.30 Manon Lescaut
Pro děti:
sobota 30.10. v 15.00 Rozárčina postýlka
sobota 13.11. v 15.00 Rozárčina postýlka

Místo: Stadion, Kounicova 22, Brno
Více informací: www.divadloaldente.cz
Rezervace:www.divadloaldente.cz
nebo v předprodeji: Stadion, Kounicova 22, pondělí až pátek 11-17h
Děkujeme za přízeň a podporu!
S pozdravem
Jitka Vrbková



Tour de Zavadil v Provence

Čtvrtek jsme věnovali hřebenovce směrem do Colobrières, o kterém jsme nevěděli vůbec nic, protože na vybraných stezkách pro náš zájezd o něm nebyla ani zmínka.
Docela mírným stoupáním jsme během 6 km dosáhli hřebenu.

Cesta byla nádherná, úzká a nepotkávali jsme skoro nikoho, než sem tam nějakého cyklistu, auta skoro nejezdila. Po včerejším stoupání po frekventované silnici parádní odpočinek. Pořád bylo na co koukat a proč zastavovat.

Korkovníky, koně, kudlanka mátožná, pohledy vůkol.

V místech, kde byla první odbočka na vzdálený klášter, se objevily první kaštanovníky s jedlými kaštany (samozřejmě nám to nedalo a něco jsme si posbírali) a mladé eukalypty.

Na závěr parádní sjezd do Colobrières, hned u uvítací cedule bylo jasno, co je v tomto městečku hlavním lákadlem.

Líbilo se nám tam moc, turista skoro žádný a přitom bylo co obdivovat.

Prodej kaštanů a taky velkých plátů korkové kůry, ze které se dělají mísy, podnosy atd.,

za mostem z 12. století muzeum s popisem zpracování kaštanů spojené s jejich prodejem v nejrůznějších úpravách – nakládané, glacé (průhledné, nevím, jak toho docilují – na to moje francouzština nestačila...), jako pyré, marmeláda, v čokoládě, bylo toho hodně. A kaštanová zmrzlina s velkými kusy kaštanů ve třech variantách, ochutnala jsem tu koňakovou a byla móc dobrá.

Městečko si žilo svým životem

a nám se tam líbilo tolik, že jsme si vybrali hospůdku nad vodou, dali si dohromady půllitřík stolního červeného, koukali na dědky, hrající petang pod eukalypty a poslouchali kachny, který si v potoku pod námi asi vyprávěly vtipy. Vždycky, když došlo na pointu, řvaly a vypadalo to, že se chechtají do bezvědomí.

Řešili jsme cestu zpět – přes další horu a pak po frekventované silnici okolo pobřeží a nebo tou stejnou (to znamenalo ten parádní cca 6km sjezd zase vyšlapat nahoru...), kterou jsme přijeli?

Zvítězila ta druhá a dobře jsme udělali. Těch 6km nebylo ani tak náročných a vidět tu stejnou krajinu z opačného směru a úplně jinak nasvětlenou, to stálo za to.

I ten klášter vypadal úplně jinak.

 

A taky Jirka stihl vyfotit korkovníkové ňadro, o kterém se zmínil a nám cestou tam uniklo.
Příště ještě naposled z Provence, pak už dám na nějaký čas s Francií pokoj.


V Bučovicích pánové pracovali od čtvrtka do neděle a je to znát.

Takhle to vypadalo ve čtvrtek ráno

a toto je foto z dnešního odpoledne. To všechno vlastní óbrovskó siló. Představa letního koncertu pod střechou (stěny tam nebudou) třeba na svátek hudby, začíná najednou vypadat docela reálně.

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

31.. 10. 2010 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš