Noční lov
(a žádné Irsko)

Omlouvám se všem nadržencům, kteří čekali na tomto místě v tomto čase fejeton z Irskýho ostrůvku Inis Mor. Byl jsem v Brně hlídat maminku a to je vždycky docela náročná akce. Hlavně pro vymejšlení čerstvých zážitků, protože to přehlušujou zase jiný zážitky a tak je to furt dokola. ale naštěstí je prase silně neserizní el.plátek a může si dovolit zneužívat benevolenci čtenářů až za všecky snesitelné hranice. Konečně, vždyť se na to prase můžete úplně vyprdnout a vůbec ho nečíst. Jenže zrovna tohle by nás, redakci, a mně, páníčka, hodně mrzelo, protože jsem se kdysi rozhodl, že bych vám chtěl prasetem dělat radost. Jen tak z radosti dělat radost, tak ty moje omlouvací kydy neberte vážně. Kromě toho se nemusíte bát, že bych vás o zážitky z depkoidního ostrůvku poblíž Irska připravil. Dočkáte se, nebojte se. Vždyť zas tak dlouhá doba od návštěvy neuplynula. Ani pláštěnka nestačila ještě uschnout. Místo Irska vám nabízím již předpřipravenou historku z doby, kdy jsme byli v Austrálii, což je sice nedávno, ale čas je sviňa a začínám mít pocit, že to bylo v minulým století a že bych měl začít šetřit hodně rychle na další letenku. Ty vole, to zas bude pálka, ale táhnou nás tam naše geny....


Tohle jsme ulovili v obchodě za bílého dne.


Malou rybičku svépomocí.

Jdeme spát docela brzo. Pustili jsme si na televizi před spaním krásnej film od Trierse Kdo je zde ředitel. ( U nás je ředitel Olina). Usneme docela brzo. Najednou děsnej pípanec, jako když skřípneš sarančeti nohu do šoupacích dveří od skříně. A za chvilku znova. Já už jsem spal, tak jsem to vnímal jen tak trošku a ještě jsem spal na uchu, které má útlum jen asi 1 dB a svět skenovalo to s větším útlumem (já vím, stačilo napsat, že jsem neležel na hluchým uchu), aby mě nic nerušilo při snění. Olina má obě uši stejný, je učitelka, takže hluchá je na obě uši spravedliv a výhodu umělého útlumu světa nemá. . Drbla do mě, probudím se zmateně, co prej to píská, tak jsem se doprobudil. Rád Olinu poslouchám a rád jí vyjdu vstříc, ať jsou její požadavky sebepitomější. Stojí mi to za to. Zkoumám a na nic nemůžu přijít. Olina to slyšela od mýho netbooka, já ze skříně, ale žádná má elektronická krabička takovej zvuk neumí nebo jsem to doteď nevěděl. Pátrám zkoumám, jdu se vyčůrat, pak raději vypnu netbooka úplně, co kdyby a hned ostré píp. Vyndám hátécéčkové krabičce baterku z břicha, další píp. Vypnu úplně i mobila a ozve se další ostrý píp. Děsné. Jsem kliďas, tak jsem si zas lehl, že pro klid Olininé duše jsem v tomto okamžiku udělal maximum.


Dědkové sledujou pelikána.

Zas jsem si lehl a skoro usnul. Ale Olina smutně pronesla, že jí asi do rána z toho jebne. Ozývalo se to tak jednou za minutu. Napadlo mě, že na stropě je cosi, možná požární hlásič, jestli náhodou to není z něho, možná se mi zdálo něco erotickýho, to mě rozpálilo do běla a hlásič to prásknul. "Nebo jestli to nereauguje na podpeřinové prdění," ptám se Oliny. Znovu jsem vstal z postele (nemyslete si, tady v Austrálii je zrovna zima a  v noci není žádný příjemný teplo, nechtělo se mi vůbec), to už byly asi skoro dvě v noci. Strop je hodně vysoko, tak jsem si vylezl na čelo té "naší" postele. Stojím v prostoru, takže se nemám čeho držet, a kromě toho se dřevo pelestě točí, protože není pořádně přišroubované, připadám si jak papoušek kakadu. Jednou rukou se držím stropu - pták ibis na hodině gymnastiky. Ten požární hlásič byl připojenej jen napůl, visel od stropu jak netopýr. Tady v Austrálii je hodně divnejch ptáků i lidí. Třeba je to jen další ptačí odrůda, pták ohňovák.

Odpojím ptáka úplně od drátů ze stropu visících a jdu si znova lehnout. Jsem si jistý, že to bylo ono a že jsem vítěz. Olina je asi pyšná na svýho chlapa, co je tak šikovnej i  v noci. Taky že jo, přestalo to a ozvalo se to asi až za půl hodiny a ne za minutu. Vstanu, jen kvůli Olině, když mě tak hezky pochválila. Zase se vydrápu nahoru, balancuju a čučím na to. Má to v sobě schovanou zákeřnou devítivoltovou baterku, tak ji vyloupnu a pohodím na poličku. Konečně je klid, za půl hodiny je ptačí zpěv zpět. Vylezu nahoru potřetí, odšroubuju poslední šroubek sundám tu hlásící koblihu dolu, chci tomu přijít na kloub, nejde to rozdělat, je to zajištěné od výrobce, aby se do toho žádnej blbej čecháček, ač inženýr přes elektroniku nedostal. Baterka pryč a ono to pípá dál, ale je to slabší. Asi v tom je elektrolytickej a kupodivu i nevyschlej (to je na Austrálii obdivuhodný výkon) kondenzátor. Hajzlové. Vemu svůj chytrej nůž, kterej se chystám na konci australskýho pobytu darovat Bei, aby byla taky pořádnej chlap, Boris už chlap je, protože podobnej multinůž dostal od táty. A malýmu Bobíkovi ho dát ještě nemůžu, protože by podřízl sebe i celou rodinu. Bobík je zatím v ve stádiu totálního škůdce.


Bobík ulovil jídlo pro maminku.


Tohle kuře ulovil Milan v nějakým FastFoodu

Vemu jedno želízko, v manuálu k noži se píše, že to je nůž na ryby, na odstraňování šupin, rybích hlav a ploutví. Chystám se toho hlásiče odšupinovat a ukrojit mu hlavu. Zkratuju baterkové drátky tím nožem a taky to napájení ze zdi a pak stisknu jakési tlačítko, zoufale to zapiští. Labutí píseň. Pak to nesměle knikne. Věřím, že to chcíplo, ale pro jistotu vytáhnu deku ze skříně a ulovenej a vyvrhnutej hlásič do ní zabalím. Strčím do skříně a zašoupnu dveře. Slyším tiché poslední chroptivé kniknutí. Je po něm. A nebo to bylo doopravdy saranče a tím šoupnutím dveří jsem ho osvobodil, tak přestalo pištět. Nebo zabil.


Děti si proučili kvůli Bobíkovi....


Robina Hooda, kterej je prej taky blbej, ale dobrej. Jak poznamenal Bobík.

Ráno jsem vstával poslední. Všichni už se cpali ovesnou kaší. Pyšně jako rorejs s neyčištěnejma zubama a nevykakanej všem říkám: "Děcka, chcete vědět, co jsem v noci ulovil?" Borisovi se rozsvítí oči, Bojáček vřeští, že jo, Bea se na mě dívá jako na slavnýho Pampalíniho, Helča se směje, Olina pod fousy a Milan zvědavě. Přinesu tajemně deku a začnu ji rozbalovat. Bea a Boris si myslí, že je to součástí naší nové interaktivní pohádky a oba svorně zakřičí: "Babl Bibl Babl!" Ale pak zesmutní, když vidí, jak jsem vybalil jen zdechlýho požárního hlásiče. Helča říká, že to ten hlásič dělá, když je potřeba vyměnit baterku. Představuju si kohokoliv jiného, kdo nemá sklony lovit v elektronickým pralese přístrojů. Olina lakonicky poznamená, že takovýmu šibne a do rána se oběsí. Mně dojde, že proto tolik ptáků tu v Austrálii používá podobný elektronický zvuk. Asi se to tu děje často, je to povinné vybavení většiny objektů, hlavně bytů k pronájmu. Ve dne je to v pohodě, sebereš se a jdeš koupit baterku a vyměníš, nebo zavoláš odborníka, kterej je na to vyškolenej a umí tu svini umlčet za bílýho dne, ale v noci? A co třeba stařenka, která na čelo postele už posledních 60-70 let nevyleze? Je to surové a bezohledné opatření, dobře, že jsem ho zahubil.


Všichni si ulovili WiFi a už majlovali

Během našeho australskýho pobytu jsem ještě namontoval mrtvej koblih na místo, včetně drátů k němu přivedených ze stropu. Je to teď jen mrtvej hlásič a je jen třeba nahlásit to koronerovi z realitky, která byt pronajímá. Ale já to hlásit nebudu. Přece se neudám.


Bobík ulovil své nové kolo od táty z obchodu.

22.10. 2010
V Googlí galerii přibyla další série - Jemen - je to taková analogová nostalgie z fotek, které vznikaly až do konečné podoby klasickou, nedigitální cestou. Až v poslední zatáčce před GOOGLEm jsem je zdigitalizoval. Mám klasické fotky moc rád.

29.8. 2010
Nenápadně jsem změnil vstupní bránu do fotogalerií a přidal jednu australskou výstavku, kam budu pomaličku strkat komentované obrázky, které se mi nebudou hodit pro použití ve fejetonech, ale bylo by mi líto, kdybych vám je nevnucoval. No a také lze vyhledat v archívu všecky předchozí povídánky z Austrálie v sekci "Vyrváno z cestovních deníčků".

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k nasrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého Štěpána, které mi poslala již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném
přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14)
J
an NZ Kurka - Nový deník Zélandský:(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty:
(1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Mléko

  • Prestižní cenu Františka Nušla získal doktor Luboš Kohoutek, zástupce České astronomické společnosti. Toto nejvyšší ocenění v oboru mu bylo uděleno za celoživotní výzkum planetárních mlhovin. Světoznámý je především díky objevu několika desítek planetek a taky komet, z nichž jedna nese dokonce jeho jméno.

  • Američtí inženýři nedávno představili drobounké generátory proudu, které budou moci pohánět budoucí genraci mikrorobotů. Využijí k tomu pokrok ve vývoji tzv. piezoelektrických materiálů, které jsou schopné přeměnit kinetickou energii tělesa na energii elektrickou. Jedná se totiž o velmi zajímavý zdroj energie, který je v podstatě zadarmo. Piezoelektrický materiál stačí jen vhodně pokroutit a na jeho povrchu se objeví elektrický náboj. Inženýrům z Technologické univerzity v Atlantě se podařilo obvod vylepšit tak, aby fungoval jako základní jednotka počítače.


  • Byl jsem v Brně hlídat maminku.
  • Byl s námi i Jirka
  • A v knihovně po mém tátovi si našel knížku Idiot.
  • Prý to bude časem jeho autobiografie.
  • Já si coby milující otec myslím, že kecá.
  • Přece není idiot.
  • I když...
  • Kdo ví...

 

australia

 

Hell a spol

australia

 

Surreálný inspektor Zrzek

Bobík říká padesátiletému Jirkovi Antošovi:
"Ty seš kluk, ale vypadáš jako pán."


BaselitzÚplně nejprvnější fotka v historii fotografie
Pohled z okna pracovny Josepha Nicèphora Nièpceho je první fotografií v dějinách. Snímek pořízený v roce 1826 na vrstvičku asfaltu se exponoval osm hodin. Prvenství francouzského vynálezce ale zůstávalo dlouhé roky tajemstvím; fotografie byla objevena v roce 1950 na půdě londýnského domu. Teda mimochodem, tahle fotka se mi moc líbí, kam se sere celej World Press Photo se svejma pobulvarizovanejma krvákama pro Novu, Blesk a všecky ostatní normální noviny a televize. Já to těm fotografům nevyčítám, ani nezazlívám, oni jen ochotně vrtí závěrkama jak my, úchyláci, krvavě žadoníme.
BaselitzŘecké manuscripty na webu
Jedna z nejvýznamnějších částí starých řeckých rukopisů míří na web. Britská knihovna oznámila, že hodlá online a zdarma zpřístupnit více než čtvrtinu své sbírky řeckých manuskriptů, která čítá více než tisíc položek. Rukopisy, z nichž většina byla nalezena v roce 1844 na hoře Athos, byly ve studovnách knihovny přístupné vědcům už dlouho, jejich zveřejnění na internetu ale otevře starou řeckou civilizaci celému světu. Londýn totiž není zrovna nejlevnějším místem na studium. "Ne každý vědec si může dovolit trávit v Londýně týdny a měsíce," vysvětluje jeden z důvodů zveřejnění rukopisů podle agentury AP kurátor knihovny Scot McKendrick.
BaselitzJosef Váchal v Hradci Králové
Zálibu v knihách a smysl pro humor grafika Josefa Váchala demonstrují exlibris, grafické listy a rarity z Paulusovy sbírky, které představuje královéhradecká Galerie Na Hradě. Váchal v nich kombinoval různé znaky písmen s fragmenty linorytů či kresbu s dřevorytovým rámem. Vedle barevných dřevorytů jsou pro porovnání vystavené zkušební černobílé nátisky. Kurátor navíc konfrontuje Váchalovo dílo s jeho vzory, symbolistou Františkem Bílkem, přáteli Františkem Koblihou, Janem Konůpkem a Annou Mackovou. Výstava Váchalových exlibris umožňuje sledovat více či méně skryté osobní vzkazy v tvorbě významného umělce.
BaselitzGalerie hlavního města Prahy - Staroměstská radnice
TOMÁŠ CÍSAŘOVSKÝ / Žlutá skvrna Výběr z akvarelů 2000–2010 (do 21.11. 2010) Tomáš Císařovský patří k výrazným figurálním malířům střední generace, kteří na konci osmdesátých let uvedli na českou scénu postmodernu. Do širšího povědomí kulturní veřejnosti se zapsal svým legendárním "legionářským" cyklem vztahujícím se k zamlčovaným a dezinterpretovaným částem historie. Od devadesátých let patří k umělcům, jejichž dílo je uznáváno a kurátorsky sledováno. Pro expozici na Staroměstské radnici autor připravil ojedinělou kolekci akvarelů poskytujících příležitost nahlédnout zblízka do tvůrčích procesů odvíjejících se v jeho tvorbě posledních let. Název jednoho z cyklů Žlutá skvrna (v původním významu označující fyziologický bod v lidském oku, kde je nejostřejší vidění) dal jméno celé výstavě.

 
Sudek

Francesco Gabrieli: Křížové výpravy očima arabských kronikářů
Výběr z kronik sedmnácti arabských historiků líčí události spjaté s křížovými výpravami a dobýváním Svaté země. Mezi popisovanými událostmi nechybí dobytí Jeruzaléma, pád Tripolisu, bitva u Hattínu či dobývání Akkonu, přičemž největší prostor je věnován osobnosti sultána Saladina a třetí křížové výpravě – tyto pasáže se vyznačují zvláštní obrazností a živostí. Sborník sestavil přední odborník na tuto tematiku a znalec arabských středověkých pramenů, italský historik Francesco Gabrieli. Texty, z nichž většina vychází česky poprvé, poskytují unikátní a pro evropského čtenáře velmi zajímavý pohled na dějiny křížových výprav z druhé strany – tedy z muslimské perspektivy, a představují i pestrý obraz rozličných historiografických a literárních stylů typických pro arabské písemnictví.


Baselitz

Senegalský zpěvák, autor, kytarista a bubeník Cheikh Lô vydal desku nazvanou Jamm. Cheikh Lô přichází z barevně pestrou hudbou s akustickými nástroji. Toto poslední album, na kterém hostuje funkový saxofonista Pee Wee Ellis a bubeník Tony Allen) představil na festivalu Womad, kde získalo 4 hvězdičky v prestižním britském časopise Mojo. Cheikhovy dredy odkazují v senegalském kontextu na spojení s pozitivními islamisty bratrstva Mouride, kteří sázejí na tvrdou práci, šetrnost (proto i záplaty na jeho oděvu) a na hudbu. Tito stoupenci jsou často označování za „protestanty islámu“, nabádají totiž k tvořivé a cílevědomé práci. V současné době patří k hnacím motorům senegalské ekonomiky.

  • Jsou tři základní typy lidí: milovníci moudrosti, milovníci vítězství a milovníci zisku.“ (Platón: Ústava)
  • Až do 30. 11. probíhá jako doprovodný program výstavy Joela-Petera Witkina v Domě umění města Brna Brněnský dekadentní podzim. Na programu bude festival neobvyklé hudby a filmu, festival dekadentních filmů, křest desky Moniky Načevy a Tima Writa či komentovaná prohlídka samotné výstavy. Více informací na http://www.dum-umeni.cz/cz/vystava/brnensky_dekadentni_podzim.
  • Kina:
    10.11. – Aero –
    Na cestě (režie: J. Žbanicová, Bosna a Hercegovina/Něm./Rak./Chorv., 2010, 110 min. Drama) ("Na putu" v bosenštině znamená být na cestě někam, má to však i duchovní význam, který odkazuje k hledání vnitřního já nebo k osobě, jež se rozhoduje o něčem velmi důležitém, o zásadním životním kroku.) (18:00)
    12.11. – Aero –
    Prežít svůj život (režie: Jan Švankmajer, ČSSR, 2010, 105 min.) (Psychoanalytická komedie vychází z jednoduché premisy – Evžen je stárnoucím mužem, který žije dvojí život. Na jedné straně v realitě, na druhé pak ve snech, které mu pomáhá interpretovat jeho psychoanalytička. Po čase dokonce přichází na rituál, jak do svých snů vstupovat a dokáže tak prožít své dětství.) (20:30)
    14.11. – Aero – Filmový klub –
    Bibliotheque Pascal (režie: Szabolcs Hajdu, Něm./Maď./VB/Rum, 2009, 105 min. Drama) (Dvě dekády od pádu železné opony stále nesmazaly rozdíly mezi zeměmi bývalých bloků. Koprodukční drama s prvky magie, tragikomedie i thrilleru vypráví o tom, že pokud život nestojí za nic, geografickým přesunem se zničehonic nezlepší.) (18:00)
    11.-14. – Evald –
    Jíst, meditovat, milovat (režie: Ryan Murphy, USA, 2010, 140 min. Romantický) (Elizabeth si celý život myslela, že má vše, co by mohla chtít. Časem si ale uvědomí, že to, co od života očekává, jí celou dobu chybí. Vydá se na cestu kolem světa k poznání sama sebe a svého opravdového osudu.) (16:00, 19:00)
    14.11. – Oko –
    Famufest (Tradiční soutěžní přehlídka tvorby studentů Filmové a televizní fakulty.) (10:00)
    14.11. – Oko –
    Poznáš muže svých snů (režie: Woody Allen, USA/Šp., 2010, 98 min. Komedie) (Poté, co Alfie opustí Helenu, aby dohnal své mládí a věnoval se svobodomyslné dívce na telefonu, se Helena odvrací od racionálního přístupu v životu a řídí se praštěnými radami kartářky. Jejich dcera Sally se nudí v manželství s neúspěšným spisovatelem Royem, zatímco Roy pokoutně šmíruje krásnou ženu z domu přes ulici. Woody Allen v klasickém tragickovtipném střihu.) (20:30)
    8.11. – Ponrepo – Zelená stěna (režie: Armando Robles Godovy, Peru, 1969, 116 min. Drama) (Zčásti autobiografický film o průkopnickém životě mladých manželů z města, kteří se rozhodli osídlit džungli, je natočen se silnou intenzitou vnitřního prožitku.) (17:30)
    8.11. – Ponrepo – Cyklus GOD 80 ART –
    Socialismus (režie: Jean-Luc Godard, Švýc./Fr., 2010, 102 min. Drama) (Jedné noci vyzvou dva sourozenci zcela vážně své rodiče, aby jim vysvětlili význam slov Volnost – Rovnost – Bratrství. Dětsky upřímná otázka nedovoluje omezit se na otřepaná klišé, a tak rodiče a s nimi i tvůrci a diváci musejí bilancovat, odkud vzešly a kam dospěly tyto ideály. Během projížďky výletní lodí po Středozemním moři se otevře horizont s množstvím dalších otázek, příběhů, událostí, iluzí, mýtů a lží. ) (20:00)
    9.11. – Ponrepo – Cyklus GOD 80 ART –
    Dva ve vlně (režie: Emmanuel Laurent, Fr., 2009, 91 min. Dokument) (Byli to nerozluční přátelé. Psali o filmu radikálně a bez předsudků. Dali vzniknout filmovému hnutí, které natrvalo změnilo klima světového filmu. Objevili pro film Jean-Paul Belmonda. Dokázali dokonce zrušit na jeden rok festival v Cannes. Spolu se svými souputníky udali tón francouzské kinematografii druhé poloviny dvacátého století. Řeč je o François Truffautovi a Jean-Luc Godardovi.) (17:30)
    9.11. – Ponrepo – cyklus Karel Zeman – kompletní dílo –
    Baron Prášil (režie: Karel Zeman, ČSSR, 1961, 83 min. Sci-Fi) (Na začátku filmu je klíč k jeho významu stylizace. Mezi Měsícem a Zemí se vznáší loď barona Prášila tažená Pegasy. Nejen pro tento záběr přestává platit všechno dříve definované, protože se ocitáme mimo veškeré úrovně bytí. Do definice vztahů v časoprostoru, které jsou vytvářeny mnoha výrazovými a významovými prostředky, vstupuje zásadní a dominantní prvek – theatrum mundi.) (20:00)
    10.11. – Ponrepo –
    Horizontální obraz krajiny (režie: Janusz Kidawa, Polsko, 1978, 82 min. Drama) (Film skvělého dokumentaristy Janusze Kidawy za použití balad s texty Wieslawa Dymného líčí přeměny lidí, kteří přišli z různých prostředí pracovat na stavbu Hutě Katovice. (17:30)
    12.11. – Ponrepo –
    Ken Kobland uvádí své filmy (20:00)
    8.11. – Světozor – Dokumentární pondělí –
    Angola – sen a skutečnost (režie: Tomáš Hodan, ČR, 2008, 55 min. Dokument) (Před sedmi lety skončila v Angole občanská válka, která s různou intenzitou trápila tuto africkou zemi od roku 1975...) (20:30)
  • Filmové festivaly:
    do 10.11. – New Waves, Praha (info:
    http://www.mlp.cz/)
    do 16.11. – ANEMIC – Mezinárodní festival nezávislého filmu a umění nových médií (info:
    http://www.anemicfestival.cz/)
    do 16.11. – Mezipatra, Praha (info: http://www.mezipatra.cz/)
    do 14.12. – Decadence Now!, Praha, kino Aero (info:
    http://www.kinoaero.cz/cz/festivaly/)
    do 4.12. – Mezinárodní festival outdoorových filmů, 25 měst (info: http://www.mfof.cz/)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    9.-10.11. –
    Agharta – Luboš Andršt Group (21:00)
    11.11. – Agharta
    – Martin Brunner Trio (21:00)
    12.11. – Agharta – Petr Zeman Quintet (21:00)
    13.11. – Agharta – Libor Šmoldas Quartet (21:00)
    9.11. –
    Blues sklep – Kateřina Šantrochová band (21:00)
    12.11. – Blues sklep – Tonny Blues Band & Juwana Jenkins (21:00)
    13.11. – Blues sklep – The Kingsize Boogiemen (21:00)
    13.11. –
    Carpe Diem – Autorské čtení Wagonu (20:00)
    14.11. – Carpe Diem – Confluence (20:00)
    8.11. –
    Jazz club U staré paní – Matěj Benko Quartet (21:00)
    9.11. – Jazz club U staré paní – Zeurítia (21:00)
    10.11. – Jazz club U staré paní – Robert Balzar Trio (21:00)
    11.11. – Jazz club U staré paní – Miriam Bayle Band (21:00)
    12.11. – Jazz club U staré paní – Rajnošek B.AND & Tina Fišerová (21:00)
    13.11. – Jazz club U staré paní – Rene Trossman Band (21:00)
    14.11. – Jazz cklub U staré paní – Elena Sonenshine + Jocosejazz (21:00)

    8.11. – Jazz Dock – Albert Vila Quartet (22:00)
    9.11. – Jazz Dock – Zuzana Lapčíková Quintet (18:00)
    10.11. – Jazz Dock – Elena Sonenshine Quintet (19:00)
    10.11. – Jazz Dock – Renza Bo (22:00)
    13.11. – Jazz Dock – Inner Spaces (19:00)
    14.11. – Jazz Dock – František Kop Quartet (22:00)
    4.11. – Jazz Dock – Tomáš Hobzek Quartet (19:00)
    10.11. –
    Jazzboat – Batukatum (20:30)
    11.11. – Jazzboat – Vít Švec Trio (20:30)
    12.11. – Jazzboat – Petra Börnerová Band (20:30)
    8.11. –
    Klub Parník, Ostrava – Mezzoforte (20:00)
    10.11. – Klub Parník, Ostrava – Jazz talent (přehlídka žáků ZUŠ Ostrava) (17:00)
    11.11. – Klub Parník, Ostrava – Dana Vrchovská & Jiří Urbánek Band (19:00)
    13.11. – Klub Parník, Ostrava – Pogodno (20:00)
    9.11. –
    Reduta – Josef Vejvoda Trio (21:30)
    10.11. – Reduta – Urban Quartet (21:30)
    12.11. – Reduta – Ivan Audes Trio (21:30)
    14.11. – Reduta – Milan Svoboda Quartet (21:30)
    9.11. –
    Stará Pekárna, Brno – Claire Michael Quartet (20:00)
    10.-11.11. – Stará Pekárna, Brno – Bran (20:00)
    13.11. – Stará Pekárna, Brno – Los Burracos, Alma y la Vida (20:00)
    14.11. – Stará Pekárna, Brno – Renza Bô (20:00)
  • Kluby - cizina:
    „Možná, že máš děravé boty, ale nedej to druhým najevo. Nech rozzářit vršek.“ (Earl Hines)

    8.11. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Dave Koz & Spencer Day (19:00, 21:30)
    8.11. – Blue Note New York, USA – Abby Dobson (20:00, 22:30)
    14.11. – Twins Jazz, Washington, USA – Dan Ryan Quartet (20:00, 22:00)
    12.-13.11. - Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Chris Potter (20:00)

  • Hudební festivaly:
    do 14.11. – Jazz bez hranic, Plzeň, Rokycany, Klatovy, Schönsee (info:
    http://www.jazzbezhranic.com/)
    do 19.11. – Contempuls 2010, Praha (info:
    http://www.contempuls.cz/)
    do 20.11 – Kytara napříč žánry (info:
    http://www.kytaranapriczanry.cz/)
    do 23. 11. – Jazz Meets World 2010, Praha (info:
    http://www.jmw.cz/)
    do 21.11. – Struny podzimu (info:
    http://www.strunypodzimu.cz/)
    do 31.1.2011 – Festival Play, Praha, Mánes (info:
    http://www.metoo.cz/14938/unikatni-festival-play-v-manesu)

  • Tanec a experimentální divadlo:
    Mezinárodní umělecká skupina Cirque du Soleil se chystá poprvé v historii přivézt do České republiky svou mimořádnou produkci s názvem Saltimbanco. Toto nadčasové představení bude možno shlédnout v pražské O2 Areně od 12. do 14.11. Název Saltimbanco pochází z italského „saltare in banco“, což doslovně znamená „skákat na lavičce“. Představení zobrazuje zkušenost městského života v jeho bezpočetných rozmanitých formách. Celá show je inspirována pestrou strukturou velkoměsta a svou eklektickou směsí postav vtahuje diváka do fantastického, snového světa, do imaginárního světa, v němž je různost důvodem k naději.

    8.11. – Divadlo Ponec – Sunyata (choreografie: Kateřina Stupecká) (Temná noc má neobvyklou řídící funkci v životě duše. Když dorazíme do temné říše podsvětí, je člověk hlouběji než jeho vlastní emoce. Sunyata je slovo pocházející z buddhistické filosofie a znamená jakousi konečnost, dualitu, rozpoznání sebe sama a může být zjednodušeně chápána opravdu jako prázdnota. Sunyata Kateřiny Stupecké je hlubokým potopením se do prázdnoty.) (20:00)
    9.11. – Divadlo Ponec, hostuje Taneční divadlo Nanohach –
    Miluj (Tragická taneční komedie režírovaná jedním ze zakladatelů slavné DV8 Physical Theatre, Nigelem Charnockem, rozebírá mýtus a pravdu o stavu, kdy je člověk zamilovaný. Černý humor, sladká a potící se těla, srdce hořící l.á.s.k.o.u.) (20:00)
    12.11. – Divadlo Ponec, hostuje Ver TeDance –
    Případy doktora Toureta (choreografie a režie: Anna Polívková) (Dokážete předvést, co ve vás je? Uměli jste létat, ale zapomněli jste to? Chcete být svobodní, ale nevíte jak? Rádi byste tančili, ale stydíte se?) (20:00)
    11.-12.11. – Alfred ve dvoře –
    PREMIÉRAJá tady, ty tam (Projekt Já tady, ty tam hledá specifickou formu divadelního vyjádření, tvořenou zvukem, světlem a fyzickou akcí. Hlavními aktéry jsou dva lidé - muž a žena, hrající na akordeon. Nejde o koncert, ale o rozhovor. Hudba tvoří nehmotnou matérii, která asociuje různé polohy komunikace. A pak světlo navázané na tento rozhovor se stává též partnerem hudby, mění se živě ve vztahu ke skladbě.) (20:00)
    12.11. – O2 Arena, hostuje Cirque de Soleil –
    Saltimbanco (19:30)
    13.11. – O2 Arena, hostuje Cirque de Soleil –
    Saltimbanco (15:30, 19:30)
    14.11. – O2 Arena, hostuje Cirque de Soleil –
    Saltimbanco (13:00, 17:00)

  • Divadla:
    „Vždycky mám rád temný příběh, který je zdánlivě bez srdce, ale kde srdce je, pravda tak malé a dobře schované, jak to jen jde. A postavy, ty mě zajímají opravdu hrozně.“ (Martin McDonagh)

    13.11. – ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    8.11. – Činoherní klub – Martin McDonagh: Pan Polštář (režie: Ondřej Sokol) (V této hře vykročil McDonagh hned několika způsoby novým směrem. Poprvé například opouští své oblíbené Irsko, děj se odehrává v "jakési totalitní zemi", dokonce v městečku, které se v originále jmenuje Kamenice. Formálně McDonagh stále používá své oblíbené nástroje jako násilí, humor, ironii, překvapivost děje, ale spolu s novou postavou, kterou je, dalo by se říci, autor sám, vstupuje do prostředí pohádek a mýtů.) (19:30)
    9.11. – Činoherní klub – Marina Carr: U kočičí bažiny (režie: Martin Čičvák) (Hra je variací klasického Euripídova dramatu Médeia, její reálie jsou však současné.)
    (19:30) 
    12.11. – Činoherní klub – Milan Kundera: Ptákovina (režie: Ladislav Smoček) („Moc je úplně nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému...“)
    (19:30)
    12.11. – Divadlo Bez zábradlí – Francis Veber: Blbec k večeři (režie: Jiří Menzel) (Při srážce s blbcem se může rozsvítit i tzv. inteligentovi.)
    (19:00)
    13.11. – Divadlo Bez zábradlí – 2x Woody Allen (režie: Karel Heřmánek) (Láska a nevěra: dvě sexy komedie na jedno téma. Představení není vhodné pro děti - ale měly by ho vidět.)
    (19:00)
    14.11. – Divadlo komedie – Oliver Reese: Goebbels / Baarová (režie: Dušan D. Pařízek) (Intimní variace na téma „mezinárodních vztahů“.) (20:00)
    11.11. – Divadlo na Vinohradech – Jonathan Lynn, Antony Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (První řada neobyčejně vtipného a divácky populárního seriálu britské televize BBC.)
    (19:00)
    8.11. – Divadlo Na zábradlí – Radka Denemarková: Spící vady (režie: Slobodanka Radun) (Hlavními postavami, s nimiž si po smrti nikdo a nic neví rady, a proto uvízly v mezipatře, jsou Sylvia Plathová, Virginie Woolfová a Ivana, zvaná Madam T. V životě psaly, teď z listů svých knih vaří a čekají, až nějaký hlas zavolá jejich jméno, až někomu živému budou skutečně chybět.) (19:00)
    13.11. – Divadlo Na zábradlí – Ubu se baví (autorský projekt Jiřího Havelky) (Aerodynamická ubunalita.)
    (19:00)
    13.11. – Divadlo Pod Palmovkou – Michael Cooney: Nájemníci pana Swana aneb Peníze na cestě (režie: Antonín Procházka) (Bouřlivá komedie o tom, jak je někdy těžké mluvit pravdu. Brilantní komedie záměn o jednom podvodníčkovi, důvěřivé manželce, příliš oddané sociální pracovnici, nedůvtipném strýci, zkrachovalém pohřebákovi, přísných úředníčcích a natvrdlém nájemníkovi.)
    (19:00)
    12.11. – Divadlo V Celetné , hostuje Divadlo Kašpar – Eugene Ionesco: Plešatá zpěvačka (režie: Jakub Špalek) (Komedie z pera klasika absurdního dramatu. Vše je jiné, než se zdá...)
    (18:00)

  • Divadelní festivaly:
    do 17.11. – Pražský divadelní festival německého jazyka, Praha (info:
    http://www.theater.cz/)
    do 5.12. – České divadlo 2010, Praha (info:
    http://www.ceskedivadlo.cz/

Sobotní bouřka v Brně vodou vůbec nešetřila. Přes dokonale osprchovaná okna se fotit moc nedalo a tak jsem musel kvůli tomuto záběru jedno okno otevřít. Ale jen na několik málo vteřin a pak rychle pro hadr ...

obr

MK

No takto tetino

No takto tetino,
situácia mojej euroosoby je takého druhu, že sa čudujem, že vôbec píšem,lebo ma postihol jeden zo smrteľných hriechov - lenivosť! No takto tetino a strécu (ak nemá tiež ten syndróm ako ja), a vidíš, už aj modzog vypína,lebo práve vypla mikrovlnka a posteľ mám na vzdialenosť 146 cm. Zostavujem nové ONÉ, ktoré bude delové, ale práve preto to tak dlho trvá, lebo chcem všetkých prispievateľov "prasáka" tromfnúť. Bude to niečo na štýl p.g. Hrabala, ale ja ku glosám bežných ľudí nebudem pridávať žiadnu fabuľu. A stréc ať už pomalu chladí domácí pívo, ať to do léta stihne,já tentokrát určite přijedu asi i s vnučkou! Keď tak pozerám predchádzajúcu vetu, chybu tam nevidím, aj keď aj čeština od čias, keď som ju bežne používal, sa vyvíjala.
Jedným pozdravom z rangu "Dobrý deň" z budúceho ONÉ sa rozlúčim :
DLHO ŽITE!

p.s.
Ďaľšie odhaľovanie zo skvostného budúceho diela ONÉ je spoplatnené podľa zákona 11.paragraf.5 článok 10,zbierky zákona 568, uverejnený v Novom čase,Čase a Nadčase, schválenom v Slov. parlamente dňa 10.1.2010 jednomyseľne, všetkými Ficoposlancami, a to výške, ktoré určia tabuľky vykonávajúceho predpisu, vydaného najneskôr v marci (březnu) 2020! Odhad legislatívnych expertov je 5€ za vetu. A nerobte si z toho srandu! To je vážne!
Čafte!




Tour de Zavadil v Provence (poslední výlet)

 

Nevím, jak jsme si to zasloužili, ale i v pátek bylo krásně, zatím co u nás prý pršelo skoro po celou dobu naší nepřítomnosti.

Slíbili jsme si navštívit ještě jednou a v klidu městečko La Garde-Freinet. Tentokrát jsme zvolili cestu po hlavní silnici, 8 km mírného stoupání uběhlo docela rychle.

Všechno bylo tak, jak jsme si představovali – bloumalo se barevně, malebně, pěkně.

Uličky vzhůru dolů, křivolaký a vůbec na nich nebyl binec.

Na náměstíčku v kavárně jsme popili kafe.

V jednom okně byla nahá baba, kterou jsme viděli už při první návštěvě ve středu večer.

Tentokrát jsme si ji i vyfotili.

Až jsme dobloumali, rozhodli jsme se ještě jednou navštívit tu malou hospůdku v La Plan de la Tour a ochutnat bretaňské crêpes a galletes.

Tentokrát už jsme se vydali po vedlejší silničce, kde skoro nikdo nejezdil a užili jsme si pozvolný sjezd jako odměnu za ranní stoupání. Paráda!

Ještě před hospůdkou jsme objevili krásnej obchůdek s názvem „Un peu de tout“ - Trošku od všeho. Tam bylo věcí!

Zatímco jsme s Janou prolízaly obchůdkem a nechaly se vtáhnout jeho zvláštní atmosférou, Jirka jezdil po Plan de la Tour a fotil.

Kromě obchůdku nebylo otevřeno skoro nic, ani ta hospůdka, do které jsme mířili. Prostě siesta, Francouzi asi po obědě odpočívají.

Nakonec jsme v jiné hospůdce ochutnali selský obložený talíř (nic jinýho už neměli) a dali džbánek místního červeného. Takže palačinky snad někdy příště...

Zbývala cesta zpět do kempu přes horu. Na vrcholku, kdy už nás čekal jen sjezd dolů, nastal čas posledního přípitku podle scénáře, který nás naučila Jitka: „Já přeruším vás na chvíli. Což abychom se napili?“ A odpověď: „Toť nápad vskutku zdařilý!“

Kameny, na kterých jsme přípitek provedli, si přímo říkaly o vyfotografování a Jerka nezaváhal.

A pak došla ve foťáku baterka, takže sobotní návštěva velkolepého trhu v Cogolin zůstala bez fotodokumentace.

Provence je krásná. Někdy bych se chtěla potulovat spíš po vesničkách ve vnitrozemí, mimo turistickou oblast. Člověk si rychle zvykne na usměvavé lidi a příjemnou atmosféru, kterou to přináší. Při cestě nazpět jsme zastavovali někde v Rakousku na benzínce, vešla jsem do záchodových prostor a ještě plná toho sluníčka s úsměvem pozdravila - sklidila jsem pár zamračených pohledů nějakých starších dam. Asi byly naštvaný, že prší.

Myslím, že jsme byli jediní z celého zájezdu, kdo se dopravil na autobus a při příjezdu zpět domů vlastní óbrovskó siló. Díky Lucii máme dokumentovaný i dojezd do cíle...

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

7. 11. 2010 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš