Svatej Jan pod Skalou
(Rodinnej čundr)

Helča přišla s nápadem, že bysme se mohli vydat na místo, který už nejednou navštívila. Ona je taková organizátorka. Vlakem ze Smíchova do Vráže, to je směr Beroun, že ona s děckama přistoupí v Rudné nebo kde. Všechno klaplo, tak jsme se potkali ve vlaku a ve Vráži vylezli společně na nástupiště. Výlet podle Helči začíná:

Ve Vráži už na nás číhají podzimní potvorní draci.

Boris se shlídl v Huckleberry Finovi, i když tu knížku nikdy nečetl a Fina nezná.

Je sice oparno, ale vypadá to na dobrej den.

Oparno nebrání ve výhledech a podzim drtí mé černobílé focení, až křupou klouby.

Svatej Jan pod Skalou není pro starý. Max do třicítky.

Mě zanedbaný baráky baví daleko víc než ty načinčaný.

Mračna jsou dramatická a podzimní omalovánky čarovné.

Kaple svatýho Maximiliána. Přemejším, jestli fakt byl ten vzor pro svatýho tak maximálně milej, jak prozrazuje jeho jméno.

Tak tam se musíme za chvilku vydrápat. Skalní masiv Stěna pod křížem.

Sochař, jehož jméno jsem neobjevil, si tu vykroužil hezkou holku a divnýho chlápka.

Přemýšlím, jestli by mi FB zablokoval tyhle dřevěný ňadra, neboli kozy, jak by řekl Bobík.

Ve vydlabané díře ve skále je jeskyně, kde se povaloval dlouhé roky svatej Ivan.

Svatej Ivan se tu objevil kolem roku 880. Přestože byl synek jakéhosi knížete, opustil studené a vlhké stěny rodinného sídla a odešel do studené a vlhké nory přemítat o nesmrtelnosti chrousta. Chlastal jen studenou křišťálově čistou vodu, která tu vyvěrala. A protože nebyl pro obživu ochoten vůbec nic dělat, jen meditovat, rozhodla se švarná laň, že ho bude krmit svým mlíkem. Což přijal s jistou samozřejmostí. Taky se tomu říká prý pokora.

Jenže pak se vydal nějakej zbohatlík na lov a tu jeho mlíkárnu sejmul. Ivanovi se tu pak už nechtělo být a chystal se zdekovat. Aby si o něm nemysleli, že je nějakej nevděčnej a divnej, tak se vymlouval na nějaký čertíky a zlý duchy, znáte to.

Jenže když se plížil pryč, zjevil se mu Jan Křtitel, přemluvil ho a daroval mu dřevěnej křížek proti těm duchům a potvorám.

Tak se zase vrátil do nory. Nakonec tu živořil dlouhých 42 let.

Ale já dějepiscům věřím málo. I když si jich vážím. Jsou to takoví detektivové času.

Ten pramen pramenité léčivé vody tu je dodnes.

Pumpa je na elektřinu a cedulka alibisticky varuje, že chlastáte tu vodu jen na vlastní nebezpečí. Prostě zdraví vyžaduje jistá rizika.

Boris se léčí živou vodou a Bobík se chystá k témuž.

Neomylně jsme si vybrali blbou cestu.

Což nevadilo, protože les tu byl nádhernej.

A barevnej.

A voňavej.

A skalnatej. Sice nám někteří poutníci tvrdili, že i touhle cestou se na vrchol skály ke křížku dostaneme, ale podle mapy.cz to tak nevypadalo, tak jsme se vrátili.

Na tomhle místě se Ivanovi zjevil Jan Křtitel a přemluvil ho k dalšímu mnohaletému zevlování.

Později na památeční místě schůzky postavili kapličku.

Poslední rozcestí. Doprava už je vrchol skály.

Jen pár výškovejch a dálkovejch metrů.

Na okraji skály je zaparkovanej prázdnej kočárek. Záleží jen na fantazii každého, co se tu událo.

Pohled na Svatýho Jana pod Skalou je impozantní.

Vyhlídka skýtá velmi rozmanité pohledy.

Kaple Povýšení svatého Kříže.

Nejen Boris nemá rád výšky a trpí závratí. Tenhle pes, kdyby měl gatě, tak si do nich strachy nakadí.

Bobík závratěma netrpí, ale protože rád nasírá, schválně si sedá hodně k okraji, aby to nedělalo dobře Borisovi a vlastně nám všem. Boris ho tak úpěnlivě prosil, ať jde dál od okraje, ale neposlechl.

Tak se k němu Boris otočil zády a rychle si črtal obrazové poznámky do svýho face-booku.

Podzim voní barvama.

Z učebnic dějepisu jsem nabyl dojmu, že Věstonická Venuše byla baba vyžraná, ale teď zjišťuju, že byla vysraná.

Skály kolem Berounska jsou krásný.

Mažeme zase dolů. Pohání nás hlad.

Svatej se snaží přednášet, ale nikdo ho neposlouchá.

Jsem Havlista, Eurohujer, sluníčkář i Lumpenkavárník, takže když někde vidím, že obecní úřad vyvěšuje s českou vlajkou i vlajku EU, jsem pyšnej a asi i trošku hrdej, že patříme do EU, a divím se ostatním členům, že nás už dávno nekopli do prdele, a jsem jim za to neskonale vděčnej.

Helča vymyslela, že oběd si dáme v Hostimi.

Že je tu prej výtečná hospoda u Krobiána, kde báječně vaří a že tam mívají často koncerty.

A jsme v Hostimi.

Polívku si každej nabírá sám. Dva šufánky a rohlík stojí 50 korun. Boris si dal dva šufánky ode dna, takže se mu to skoro do talíře nevešlo. Jo a eště si musel přidat to řídký, když prej to je polívka. Bobík si dal trochu míň. Helča si dala rajčatovou polívku a my ostatní boršč. Bobík zjistil, že už dlouho neprudil, tak se do toho s vervou pustil, čímž neskonale sral Helču. Borise už moc pruzením nenaštve, protože Boris odkoukal od Bibi skvělou metodu, která ho drží v klidu a pohodě. Druhý jídlo vybrala Olina, jak už to tak u nás dvou chodí. Pečený kuře se šťouchanejma bramborama a palačinku. My totiž jíme napůl. Jen jedno jídlo pro dva. Bobík si dal něco, co vlastně nechtěl, protože někdo jinej si dal něco, co on si nedal, a pak ho to neskonale sralo.

Boris dojedl a vyndal knihu. Boris totiž čte furt a všude. Do hospody jedině s knihou.

Pan vedoucí mi prozradil, že tenhle obraz mu dal ve Švédsku jakýsi Tomy Anderson, a ptal se mě, jestli ho znám. Neznám.

Tenhle obraz už není od Andersona, ten je od ptáků.

Pozdrav pro Vláďu Švestku, kterej se vymlel na kole a trochu si nalomil pár žeber.

O tomhle stromě se mi kdysi dávno zdálo. Dostal se i do Rudolfina, ale teď najednou se mi tu po několika letech zjevil a já nevím, jestli ho mám z Rudolfina vyřadit. A nebo nechat.

Jdeme k Berounce.

Tyhle zlomy miluju. Když jsme byli naposledy v Americe v Coloradu, viděli jsme jednu takovou divnou věc. Teda ona divná nebyla, vypadala skoro stejně jako to, co jsem tu vyfotil, jen u toho byla cedulka, že to propadnutí vrstev měl na svědomí starej brontosaurus, kterej se propadl do bahna a takhle zvrásnil podloží. Hmmm, no, nevím.

Krásná stromová víla mi tajně zatančila.

Naproti Berounce je skalní městečko, kde celej víkend trénujou horolezci a...

A chodci na pružným laně.

Hlídá je přinasranej hlídač a myslí si něco neuctivýho

Inu dobrá. Tenhle výlet se moc vydařil. Berounka není vyschlá, plavou v ní labutě, sem tam rybka kolo udělá. Z Berouna domů my vlakem a děcka s Helčou autobusem. Parádní čundr. Než jsme dojeli domů, vymyslela Helča další.

podpis




Byl jsem tady. Váš prasident

viz hlavní fejeton


‎Andréa Komárková‎ - kandidátka na primátorku Brna: "Program pro volby na Magistrát města Brna je bohatý. Priorita - zdravotně postižení v domácí peci a bezbarierovost."

Vážení a milí,
máme po premiéře, dopadla výborně a dostalo se nám hodně krásných ohlasů od diváků různých věkových kategorií (14 - 85 let...). Repríz zase tak moc nebude, proto raději posílám pozvání zavčas, hrát se bude pouze tuto divadelní sezónu a na jejím konci se naši nastávající absolventi rozejdou do nových angažmá - věřím, že budou mít štěstí, moc bych jim to přála.
http://divadlonaorli.jamu.cz/index.php?a=repertoar-pripravujeme/zitra-to-spustime
Nejbližší repríza je v sobotu 27. 10. v 19:00. Budeme ji hrát asi ve
zvláštním napětí, protože to bude na den přesně 100 let od večera, o kterém se ve hře jedná. Ještě jsou k mání vstupenky, pokud to budete chtít zažít s námi, neváhejte.
Těšíme se!
Dada Klementová a spol.
P. S. Kdyby někdo měl v pondělí 29. 10 cestu do Bratislavy, v 18:00 máme se studenty 4. ročníku koncert - veřejnou nahrávku přímo v budově bratislavského rozhlasu, Mýtna 1, studio č. 5. Veřejnost má přístup zdarma :-) Program přikládám...

Ráda předávám tuto zprávu i vám, kdo čtete páníčkovo prasátko. Ivana je naše bývalá studentka, vystudovala muzikál, hraje v Městském divadle (je skvělá!), porodila dvě děti a protože jí není jedno, s čím si budou její a jiné děti hrát, vymyslela a uskutečňuje následující projekt. Převtělila se do rozpustilé víly Fantigo a já věřím, že se jí to celé podaří zrealizovat. Napsala jsem jí znělku na text Tomáše Novotného (taky náš bývalý student), můžete si ji poslechnout v ukázce. Pokud se vám projekt zalíbí, podpořte jej, bude to určitě stát za to!
Dada a spol.

Ahoj moji milí, s radostí vám posílám odkaz na své třetí "dítě", které konečně spatřilo světlo světa;) Je jím pohybově-vzdělávací projekt FANTIGO - Malířka dětské fantazie. V současné době probíhá crowdfundingová kampaň na náš první produkt Deskovou hru s pohybovými videi, která nabízí nespočet možností, jak společně s dětmi trávit čas při pohybu, zábavě i interaktivních úkolech. Budu vděčná za jakoukoliv podporu, ať už konkrétní částkou či sdílením odkazu s vašimi přáteli.
https://www.hithit.com/cs/project/5324/fantigo-prvni-deskova-hra-s-pohybovymi-videi
Předem velice děkuji a srdečně zdravím.
Ivana

Program Domu umění

 


PŘEŽILI JSME NÁROČNÉ ZKOUŠENÍ A

premiéra je za námi! Dopadlo to úplně krásně a dostali jsme moc dobré ohlasy od lidí všech možných věkových kategorií. Mám ještě pár vzpomínek na zkoušení těsně před první generálkou (veřejnou).


Výtvarník Rosťa Pospíšil udílí poslední pokyny. Dal celému kusu ten správnej Pospíšilův šmrnc, mám jeho nápady ráda.

Ivo Krobot celou tu bandu skoro 30 herců uřídil s klidem a podařilo se mu uvést v život všechny nápady, které se mu rojily v hlavě už od června.
6


Prvňáci ten nápor ustáli v pohodě a překvapili víc než příjemně. Byli soustředění a šikovní, veškeré pokyny režiséra dotáhli do konce a mně se v den premiéry skoro nechtělo věřit, že jsou na JAMU teprve osmnáctý den...


David Strnad vytváří obrazy pro píseň Kampak na nás bolševíci.


Nezdá se to, ale naučit se pochodovat mimo rytmus není vůbec jednoduchý!


 Je fajn hrát představení, které baví lidi od začátku do konce. Hodina a půl uběhne tak rychle, že se vždycky na konci divím.
27. října - v sobotu - to bude zážitek, protože to vychází na den přesně 100 let od noci, o které celá hra vlastně pojednává. Přijďte se podívat!
http://divadlonaorli.jamu.cz/index.php?p=program

KDYBYSTE NÁHODOU BYLI ZA TÝDEN
v Bratislavě, máme tam koncert právě s naším absolvujícím ročníkem.
Přímo v budově bratislavského rozhlasu ve studiu č. 5 v pondělí, 29. října v 18:00 bude veřejná nahrávka, veřejnost tam má přístup zdarma.
Předvedeme skoro všechno, co jsme za 3 roky společné práce v ansámblu vytvořili - Suchý / Šlitr, Ježek / W+V, Kainar, Bulis, je toho hodně. Koncert se bude nahrávat a hodinový sestřih by měli v bratislavském rozhlasu vysílat 2. listopadu večer. Pokud se včas dozvím hodinu, dám vědět.

Dada a spol.