Půstovní
(odlehčené prase)

Minulý prase bylo velmi přebobtnalé. Snažil jsem se v něm dodržet slib všem zúčastněným, ale WWWprase mi od té doby spílá, že jsem se posral v kině a že ho to děsně vyčerpalo a ať si dám aspoň jednou voraz. Jedna z verzí byla opřít do neskutečně blbé podzimní volební kampaně, ale drsně mě předběhla ČT v pořadu 168, tak jsem to odpískal. Tak jsem se rozhodl, že to pro něho udělám. Konečně už je to docela stařík. Na prase určitě. Normální prase domácí se dožívá zhruba 10-15 let. Teda těch 15 roků, to je v případě, že se má jak v bavlnce, žere s majiteli u jednoho stolu zdravou stravu, přiměřeně sportuje, nestresuje se... no prostě takhle si prase nežije ani v žitě. Běžná délka života prasete, které natáhne ráfy přirozenou smrtí, je kolem šesti let. A WWWiditelné prase má už jednadvacet let a mohlo by chlastat kořalku už i v Americe, tak mu dopřeju trošku lázeňské vydání.

Ne, není to nic z lázní. Jen jsme si užili jediné vernisáže, která nás vlastně ani tak moc nebavila, protože architektura nám moc neříká. Jo, hezký baráky a dobrý nápady se nám líbí a s troškou dobré vůle si vzpomenu na rozdíly mezi dórským a jónským sloupem a poznám barák od Gaudího. Znám Corbusiera, Kotěru, Gočára, Loose, Miluniče, Plečnika, Niemeyera, nebo veselýho Hundertwassera a to je tak asi všecko. Slabý. Taky se mi líbí Kaplického knihovna, ta, kterou "odborníci" na slovo vzatí, ti, co rozumí i fotbalu nazvali "chrchel" A v panické hrůze, že by ta  moderní a unikátní knihovna hyzdila naši krásnou Letnou, byli někteří, třeba ten, co krade pera, ochotní se tam přivázat, jen aby proboha ji tam někdo přes noc nepostavil. No nic, architektura nám s Roušovnou moc nejde, ale byl tam jeden pěknej nápad s židličkama, kterej asi obšlehnu a pak jsme si tam ještě dali víno a sejra a jeli dom.

Vernisáž agps transformations

V sobotu jsme měli odpočinkovej den, tak jsem si jen zaběhal po klánovickým lese asi 15 kiláčků a v neděli jsme se s Roušovnou vypravili do toho lesa znova. Že si dojdeme do lesní hospody na červený pivo. V lese bylo nádherně, všecko tam vonělo, pivo dobrý a k tomu uzenej koňskej kabanos a vyzkoušeli jsme i žatecký pivo "Ze sedmého schodu" No to byla taková slast a paráda, že mi hned v hlavě vytanul slovní odborník na pivo Bohumil Hrabal. Olina posilněná pivem nakonec usoudila, že zpátky klidně nepojedem, ale půjdeme jinou cestou. Nachodili jsme asi 15 kiláků a Roušovna pak ležela u televize jako zdechlina a bolely ji i achilovky i kyčel. Vypadala dost zbědovaně.

No a to je asi tak pro tohle vydání prasečí všechno.

Zbytky kontroverzního a velikášskýho projektu golfovýho hřiště pro pár Klánovičáků.

Klánovická chodníková ryba.

Roušovna mi nevěří, že tohle není batolec, ale nějaký hybrid babočky kopřivové a admirálové (myslím tím konečky horních křídel). Nakonec mi internet dal za pravdu.

Odpočítávání zahájeno.

No a to je konec WWWprasete Lite. Příště už asi něco z letošní Ameriky.

podpis




Rozpůlíme si rajče, řekla Roušovna s nožem v ruce.

foto: Milan


Premiér a trestně stíhaný Babiš: “KSČM je přece dneska demokratická strana."

Vážení a milí,
máte-li čas a chuť přijměte pozvání k shlédnutí výstavy prestižního Sdružení Q, spolku výtvarníků, hudebníků, básníků, literátů, kunsthistoriků a divadelních umělců, k 50ti letům jeho vzniku a trvání. Kromě nejnovějších prací jeho současných členů, z výtvarné sekce, budou vystavena i díla zakladatelů Q, např.: Ludvíka Kundery, Bohdana Lacinu, Viléma Reichmanna a dalších; vypůjčena z depozitářů Moravské galerie a soukromných sbírek. V následné výstavě historických dokumentů budou k vidění básně Jana Skácela, Oldřicha Mikuláška a další pamětihodnosti.
Srdečně zveme.

 

V ROMSKÉM MUZEU HRÁL

v pátek večer Feri a jeho Gypsies, jako hosta si pozvali slavného romského klavíristu Radka Bagára. Hlídala jsem Jona a Ninu, Jerka zvučil a tak jsme se za ním zajeli podívat aspoň na zvukovou zkoušku.
Děti až v muzeu prohlásily, že mají strášnej hlad. Naštěstí paní barmanka měla na repertoáru toasty, což se setkalo s velmi příznivým ohlasem.


Musela tam pak večer být příjemná atmosféra, snad někdy dostanu nějakou reportáž od Pavla, který fotil až na koncertě.


 Pan Bagár s bubeníkem řešili strukturu jednoho z jazzových standardů. Dětem se líbila socha na dvorku.


 Pan perkussionista jim ochotně ukázal svou speciální dešťovou hůl, kterou si vylepšil přidáním ještě jedné malé. Vysvětlil jim, že v holi jsou malý mušličky a ty narážejí na tenké dřevěné příčky, když se sypou a to právě vyvolává ten kouzelnej zvuk.


 Je tam dost inspirativní prostředí a fajn lidi.


Ze zkoušky jsme slyšeli hlavně zvučení jednotlivých nástrojů, ale těsně před tím, než jsme museli odejít, celá kapela přece jen zahrála.


Další den jsme odjeli do Bučovic a potkali se tam všichni čtyři vnoučci. Vyfotit dohromady jsem je ale nezvládla,poněvadž jsem sbírala jablka na mošt. Urodilo se jich děsně moc. Před tím tři roky nic a teď konečně zase moštujem!
Jerka spravoval splachování dost výrazným zásahem, musel vyvrtat díru do nádrže a umístit tam potřebné zařízení.


Vincenta i Jona to hodně zajímalo, ale ten kravál jim asi nebyl po chuti.


Hasiči se navzájem oťukávali, nejdřív se dělili na holky a na kluky, ale nakonec se docela dali dohromady.
Ani se jim nechtělo domů.

Dada a spol.