Od jezer ke krbu boulderskýho domova
(14. díl povídání o Coloradu)

Probouzíme se do dalšího krásnýho rána. Modrá obloha a bílý mráčky, na který jsme si tu už tak zvykli, že by nám chyběly. Rychle se rozhodujeme, zdali si uklohníme snídani na vařiči, uděláme vtipnou ovesnou kaši a hořkej čaj z kelímku, a nebo sbalíme tábořiště, sednem do fára a zajedem si do kouzelnýho Leadvillu na snídani do naší oblíbený kavárničky. Vítězí verze Leadvill, z čehož mám obrovskou radost, protože si chci ještě do archívu nakrást co nejvíc momentek.

Zamáváme tábořišti i jezerům...


... naposledy navštívíme i místní, zase relativně čistej a hajzlpapírama vybavenej hajzlík.

Po cestě sledujeme pomaličku a líně se probouzející farmičky podél silnice. U koní se to nepozná, ty vypadají bděle i v noci.

Překvapivě vyšší šrumec v hnízdišti paroháčů. Možná za to může blížící se víkend?

Některý farmičky vypadají čerstvě a svěže.

Jiné docela jetě a unaveně. Skoro jako naše chaloupka v Jeseníkách.

Víc jsme si všímali i stop po slavné době, kdy se tu jen těžilo a trochu i žilo. "Umělci" z řad těžařů se tu vyřádili. Některý šutry provrtali sbíječkama. Zachovali i pár těžních výtažišť.

Satelit, dřevo na zimu, kolečko, zelenej vozejk, a okna zabouchaný okenicema.

Tak to vypadá, když se tu v Americe někdo orientuje na socialismus, ale zároveň to dobře maskuje, aby se nedostal na seznam extrémistů. Rudou pěticípou přemalujou americkejma barvama. Je to sice průhlednej trik, ale v Americe jsou americký symboly svatý.

Některá zákoutíčka jsou jako by naší chalupě, či Olininé zahrádce z oka vypadla.

I dnes jsou útulkové židle osiřelé.

Revoluce v opaskářství? Asi ne. Je to normální kšeft se smrtí, Prodávají urny, sošky na náhrobní kameny a vzadu na dvorku jsou určitě i hejna náhrobních kamenů.

Nechávám tu teď co nejvíc barevných fotek, i když se s nima moc neumím kamarádit, ale pro tohle město jsou barvy docela podstatný. Si myslím.

A nebo ne?

Kostelík je částečně dřevěnej a asi jedinej v Leadvillu.

No a protože jsme v Americe, je dobrý si některý věci vyřizovat v předstihu, přes chytrej telefon. Třeba objednat si místo na snídani. Je to praktický. Samozřejmě, že nemusíte, přijdete, oni si vás zapíšou, chvilku počkáte, a pak vás pozvou dovnitř. A nebo si to vyřídíte telefonem a dozvíte se, kdy máte dorazit. Praktické a funguje to. Snídaně příjemná.

Jak je vidět, není to jen můj pocit, že tohle městečko je něčím kouzelný.

Každou zrzavou relikvii z dob kutání tu mají osazenou kytkama, z čehož Roušovna chrochtá blahem. Je s podivem, že si ještě neuštípla nějakej ten oplégr. Asi má málo kyslíku, přeci jen je to nejvyšší město USA (3105 m n.m.), možná i Severní Ameriky?

Barvy na fasády jsou používané hodně rozvolněně. Žádná komise pro estetično tu ustanovená není.

Chvílema je to docela srandovní jak jednotlivé bloky na sebe vůbec nenavazujou. Kdyby tu bydlel Bohumil Hrabal, určitě by tu napsal knihu s názvem Proluky. Jo, aha, tak von ji už napsal. No tak nic.

Chlápek před velkou nástěnnou freskou hraje fotbálek s kalíškem od kafe. Jo, a je už dospělej.

Nad paní s chodítkem a plicním ventilátorem se skví nápis Dry Climate. Pro paní ministryni přes mergle neboli háky přeložím: "Suché klima".

Úzkej jednoblok.

Myslí tu i na návštěvníky na koních.

Včera dopoledne, když jsme tudy kolem pseudozámečku projížděli, potácel se na žebříku nejistej pán v novejch montérkách s kladivem a plechovkou barev a žárovkou, zazmítal se ve větru, vypadal, že spadne, ale nakonec si to rozmyslel a poslal dolů jen tu plechovku s barvou. Jestli se barva dole rozprskla, to nevím, protože jsme kolem scénky projeli příliš rychle. Dnes je tu jen žebřík bez kutila.

Vyrážíme směr Boulder.

V pravé poledne se musíme zastavit na oběd a jako na potvoru nám do cesty nachystali malé občerstvovací středisko, sámoška, prádelna, hotel, hostel, kostel, hasičárna, pumpa...

... no a samozřejmě Mekáč.

Na mekáč sereme už roky rokoucí. Objednali jsme si 4 místa u stolku v sympatické jídelně. Čekáme asi deset minut. První a poslední mekáč jsem navštívil v roce 1988 v městě Damašku. Už jsem o tom jistě v mnoha svých příspěvcích psal, ale opakování je matka moudrosti. Bylo tam narváno, jen jeden větší stůl byl úplně volnej a zájemci o krávu mezi mokrejma houskama byl mezi Damaškánci velikej. Přesto čekali venku, ale nás klidně vpustili dovnitř. Asi si vážili cizinců. I nás ochotně obsloužili a my si s Petrem sedli sami k tomu velkýmu stolu u dveří. Všichni na nás obdivně čučeli, ale mně se zdálo, že jen skrývají pobavený úšklebky. Náhle nám cosi nad hlavou luplo, jako když si sundáte umělej svetr a předskočí jiskra. Na bigmaca mi spadla mrtvá moucha. Novej lupanec, ejhle druhá. Pak jedna Petrovi. Posunul jsem talíř a chytil tak mouchu třetí. Čumíme nad hlavu. Je tam obrovský stroj na zabíjení much velikou elektřinou. Velkokapacitní mísa na mrtvoly je úplně plná uškvařenejch much a nové mrtvoly kloužou po pyramidě muších těl přímo na naše hambáče. Tak proto ten stůl byl volnej a proto nás tak ochotně obsloužili. Víckrát jsem už v mekáči nebyl. A není to těma mouchama. Spíš tou mokrou houskou.

V pravé poledne je v jídelně přítulné temno (6400 ASA). Čekáme chvilku na dobroty. Myslím, že jsme si dali vajíčka s houbama, ale jistej si tím nejsem.

Když jsme dorazili k domovu, měli jsme zavalenej vchod bednama z Amazonu. Udělali jsme totiž větší nákup před výletem a dodávky tu jsou dost rychlý. Je tu zvykem doručit zboží ke dveřím, zazvonit, počkat a odjet. Kupodivu se žádná zásilka neztratila. Vybalili jsme si všecko, pomazlili se technickejma vymoženostma, odložili je a raději šli do naší oblíbené a jediné hospody poblíž. Do té hospody, kde mají na čepu okolo 35 druhů piv. A většinu z nich dobrejch.

Pivnice je oblíbena i mezi pudly.

Je tu veselo, narváno a útulno.

Venku je blaze, objednali jsme si nějaké vegetariánské dobroty z autobusu za námi.

Jídlo z WhiteWaterWraps

Jdeme vlahým večerem domů. Zahrát si společenskou deskovou hru a na kutě.

podpis



Helča si místo čistění zubů zkouší pití vody nosem.


Pomalu se v tom premiérským ptydepe začínám orientovat. Je to stejnej princip jako u raket do vesmíru. Vyhoří první stupeň, odpadne, druhej stupeň, odpadne... Akorát že on má v každém stupni jen začátek nějakýho příběhu a v samotný raketě nic: “Jsem to rozhodl. Jde o zdraví národa. Je tam pokuta 3 miliony. To ne já, to ministr zdravotnictví rozhodl, on to řídí. Má na to náměstka. To je odborník."

RODINNÁ RADA ROZHODLA OPRAVIT

venkovní obložení bučovické chaty. Padl na to víkend a zřejmě nebude jen jeden
V pátek večer jsme se sešli s Petrem a dětmi, ráno to vypuklo.
Děti se zabavily na stromě, Jerka s Petrem dovezli lešení a další potřebné věci.


Než jsme přišli z nákupu, lešení už stálo a staré obložení bylo sundané!


Když se začne opravovat stará chata, je to asi vždycky problém..


Něco udělali datli, něco voda a červotoč taky nezahálel.
Mezitím přijeli na pomoc Pavel a Tereza, která přivezla ingredience a udělala nám kurs výroby originál vietnamských závitků.


Jirka s Petrem mudrují a Teru vyrábí zálivku z rybí omáčky a taky okurků.


Pavel dostává od bratra instrukce a jde řezat dřevo.


Práce pokračují, děti konzumují třešně (skoro zralé...) a smažící se závitky slibují kulinářské zážitky. Voní to všude!


Vypadá to krásně a stejně to i chutná! Další fáze izolace zadní stěny je tady:


Pavel s Teru se ujali dětí a hrají s nimi hry, ze kterých jsou úplně nadšení - zjevně všichni.


Obkládání pokračuje izolační vrstvou.


Dvě generace Klementů.
Beru děti na výlet k ovečkám a lamě.


Vrátili jsme se asi za dvě hodiny, přinesli bylinky a zjistili další pokroky.


Vincent se zařadil ke starším Klementům.

Jerka připravuje další vrstvu.
Podvečerní světlo má óbrovskó silu...


V noci začalo pršet a ráno to nevypadalo úplně nejperspektivněji.
Nasmažila jsem slíbené palačinky a Klementi se pustili do další stěny, rozhodli se, že déšť jim může být ukradenej.


Včerejší stěna dostává ještě nátěr. Vypadá to, že během neděle stihnou dokončit i tu druhou.


Vaťáky to jistí, déšť naštěstí nepřešel v lijavec, ale spíš se pomalu vytrácí..
V poledne vařím, co dům dal, děti jdou s Terezkou navštívit ovečky a donesou materiál na panáčky. Krásnej nápad!


Asi to bude andílek.

Hotovo, postupně balíme a do nedělního večera jsme doma.
Kontroluju rehčí hnízdo, mladí už se vyklubali a začali dělat ten správnej kravál!

Dada a spol.

Milí přátelé,
dovolím si sdílet pozvánku na dva příměstské tábory, které pořádáme v srpnu v Brně na pobočce našeho muzea pro děti ve věku 6-10 a 11-15 let.
Bližší informace s programem jednotlivých dnů najdete v příloze nebo na https://www.jewishmuseum.cz/program-a-vzdelavani/akce-pro-navstevniky/pro-rodice-s-detmi/
Za případné další šíření pozvánky budeme moc rády.
Otevíráme lipový ateliér a příběhy z Knihy knih
Rádi bychom vaše děti pozvali na příměstské tábory, které se budou konat v srpnu na brněnské pobočce Oddělení pro vzdělávání a kulturu Židovského muzea v Praze.
V termínu 3. 8. - 7. 8. 2020 připravujeme pod tajemným názvem Diamantová brána a devět tisíc rajských stromů tábor pro děti ve věku 6 - 10 let zaměřený na pohádky a legendy (nejen) židovské kultury. Inspiraci na tvorbu vlastní knihy budeme hledat v příbězích z Tóry, v bajkách o zvířatech, u Ondřeje Sekory či v jidiš písničkách na papírovém divadle. Aby nám oči od stránek úplně nepřecházely, vyměníme občas prostory vzdělávacího sálu za zoologickou zahradu, parky a hřiště v okolí i expozice Moravského zemského muzea.
V termínu 17. 8. - 21. 8. 2020 se mladým tvůrcům ve věku 11-15 let otevře Ateliér v lipové aleji, který nabídne každý den jeden umělecký příběh s moravskými kořeny a vlastní kreativní práci s ním sladěnou. Čeká nás široké umělecké rozkročení od architektury, přes výtvarnou tvorbu až po módní návrhářství. Mimo ateliér se vypravíme tvořit do ulic Masarykovy čtvrti, zahrady Vily Stiassni či prostějovského muzea. Na závěr týdne přijde na program prohlídka skutečné galerie, jakož i vernisáž ze všech nejlepší, totiž vlastní.
Mgr. Barbora Dočkalová
Židovské muzeum v Praze
Oddělení pro vzdělávání a kulturu - pobočka Brno
Tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno
+420 530 317 651
+420 776 761 275

Vážení,
dnes večer měl podle původního "předkoronavirového" plánu proběhnout ve Staré Pekárně sedmý díl poslechového cyklu STŘÍPKY Z MOZAIKY NAŠEHO BIGBÍTU. Znovuotevření Pekárny (v pondělí 25.5.) jsem tak sice ani ne o týden "prošvihl", nicméně náhradní termín jsme našli velmi rychle, a budeme se dokonce moci setkat již ve velmi dohledné době...
Pořad nazvaný Zpěvákům vstup zakázán s podtitulem Instrumentální skladby v domácí rockové hudbě se uskuteční již v pondělí 8. června se začátkem v 19,30 hodin. Nahrávky, ve kterých není použita žádná vokální složka, u nás zaznamenaly boom převážně v jazzrockovém období, ale objevovaly se zdaleka nejen v něm, jak se budete moci přesvědčit během dvouhodinového pořadu, v němž uslyšíte například skupiny Blue Effect, Collegium Musicum, Fermáta, Bohemia, Jazz Q, Stromboli, DG 307, ale také orchestry Ferdinanda Havlíka či Slávy Kunsta, countryové Greenhorns, kytaristu Aleše Sigmunda, pianistu Jiřího Brabce i ambientní a esoterickou hudbu.
Těším se na Vás a dovolím si Vás v týdnu před akcí ještě jednou osobně pozvat.
Srdečně zdraví
V. Seyfert st.

12. května 2020 znovu otevíráme výstavu
Martin Zet
SOCHAŘ MILOŠ ZET - ZDI, SOKLY A MAKETY
Video z výstavy zde
Výstava bude prodloužena do 26. 7. 2020
Navštívit ji můžete út - ne, 10 - 18 h v Domě umění na Malinovského nám. 2
Sochař, performer a básník Martin Zet ve výstavě nahlíží dílo svého otce, sochaře Miloše Zeta (1920-1995), spjatého s oficiální kulturou komunistického Československa. Výstava přináší svědectví o procesu sochařské práce, o rodinné historii a determinacích i o roli umělce v kontextu dějin dvacátého století...
Dům umění, Malinovského nám. 2

Vážení a milí,
přikládám měsíční přehled kulturně vzdělávacích pořadů brněnské pobočky Židovského muzea v Praze a moc se těším, že se zase po delší době setkáme. Z důvodu rekonstrukce budovy na tř. Kpt. Jaroše se některé přednášky odehrají v sále TIC ŽOB na hřbitově v Židenicích.
S pozdravem a přáním pevného zdraví
Mgr. Barbora Dočkalová
Židovské muzeum v Praze
Oddělení pro vzdělávání a kulturu - pobočka Brno
Tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno
+420 530 317 651
+420 776 761 275

Ahoj, přátelé,
s radostí oznamuji, že se dílo podařilo a my jsme poskládali první projekt neziskovky The MÚZY.
Moc ráda bych Vás pozvala v tomto roce na 3 koncerty a 3 hudební workshopy do Tišnova.
Mrkněte na plakát a na web www.themuzy.cz
A hlavně přijeďte!
I případný nocleh pro přespoláky vymyslíme
Lístky na koncerty se kupují přes TIC Tišnov ( https://www.mekstisnov.cz/turisticke-informacni-centrum )
a registrace a platba workshopů na účet neziskovky přeze mě nebo na info@themuzy.cz
PS: avšak pozor, hlásím, že od 15.5 do 23.5. nebudu na mejlu ani na telefonu, tak se nic nebojte, když nebudu hned odpovídat, zareagují hned po návratu.
Těším se na viděnou a na společné kulturní zážitky!!
Pavlína

Vážení příznivci Divadla Aldente,
moc rádi a srdečně vás zveme na červnové reprízy našich inscenací. Hrajeme v následující dny:
Pátek 12. 6. v 18:00 a v 19:00 představení TO JE ON v Klubu Leitnerova.
Kraťoučká dvojitá improvizace, příběh a nálada. Možná se potkají, možná ne. Kam se dívat dřív? Co je důležité? Je dovoleno vyjádřit vše, i to, co mělo už napořád zůstat tajemství.
Součástí večera je grilování na Leitnerce. Doneste si maso, špekáček, zeleninu, co chcete :-)
Odchodné dobrovolné, vybíráme na místě. Rezervace netřeba.
Úterý 16. 6. v 17: 00 Zeď, Klub Leitnerova
Středa 17. 6. v 19:00 Zeď, Klub Leitnerova
Vstupenky na ZEĎ jsou dostupné na této adrese.
Sobota 27. 6. v 10:00 Káťa a Bajaja, Divadlo Barka
Neděle 28. 6. v 10:00 Káťa a Bajaja, Divadlo Barka
Vstupenky na KÁŤU a BAJAJU najdete tady.
Neváhejte! Ctíme aktuální bezpečnostní opatření, proto máme na všechna představení omezenou kapacitu.
Začínáme zkoušet Zlatý kolovrat z Kytice J. K. Erbena, na inscenaci budeme intenzivně pracovat na letním soustředění v Lechovicích, kam vás zveme na premiéru a tři reprízy s možností přespání do druhého dne. Zapište si do diářů:
Středa 12. 8. ve 21:00, fara Lechovice
Pátek 14. 8. ve 21:00, fara Lechovice
Sobota 15. 8 ve 21:00, fara Lechovice
Neděle 16. 8. ve 21:00, fara Lechovice
Těšíme se na vás.
Za Divadlo Aldente
Vendula Kacetlová

Vážení a milí přátelé,
dovolte mi, abych vás upozornila na následující pořad:
Pod názvem "Nejsem pro divadlo ideálně ustrojen" vysílá Český rozhlas Vltava v cyklu "Osudy" vzpomínky divadelního režiséra a pedagoga JAMU prof. Ivo Krobota. Pořad se vysílá v premiéře od 1. do 12. června, každý všední den od 11,30 hod. do 12,00 hod. na stanici ČRO Vltava. (10 dílů) (repríza následující všední den v 0,00 - 0,30 hod.).
Po odvysílání vše k poslechu na web stanice Vltava.
S pěkným pozdravem OJ.
PhDr. Olga Jeřábková
literární redaktorka
+420 739 539 455