AB OVO
(další happening Lubo Kristka)

Kdoví, kdy se narodil nápad natočit film o tvorbě Lubo Kristka. Kdoví, kde je počátek všeho. Kdoví, co spustilo surrealismus v Lubo Kristkovi. Kdoví, kolik otázek by se narodilo, kdybych znal tu první otázku. Kdoví, kdoví, KDO VÍ?
A jak tak roky běžely, dny se skládaly, najednou se film začal pomaličku klubat a rozséval kolem sebe střípky skořápek. Z každého rozlousknutého vejce se vylouplo vejce nové. Pukání skořápek je slyšet za sedmero hor i za sedmero řek. Ne, to kecám, za sedmou řeku slyšet není, je moc hlučná. Práce na filmu byla zahájena...

Happeningy Lubo Kristka v sobě skrývají překvapení již od samotného nápadu. Nevím, jakých triků užívá, ale vše, co je prakticky nesplnitelné, se přihodí jen tak. Lubova síla spočívá v tom, že zdánlivě nedovoluje té spoustě lidí, co se na jeho hraných dílech podílí, příliš mnoho stupňů volnosti, přesto se otevře fantazie v každém z nich a všichni čepují do Lubova příběhu mnoho ze svého. Dílo je hotovo. Je velmi obtížné sledovat šňůrky a mantinely, zaprášený cestičky, kudy se dral na světlo boží Kristkův příběh. AB OVO.

Premiéra filmu o Kristkově celoživotní tvorbě je připravena. Film se promítne na stěnu surrealistického Kristkova domu v Brně. Na vzniku se podílí i EU.

Poslední akcí v Kristkově domě bylo Hudební sursum v roce 2019. Lze tedy bezostyšně napsat, že AB OVO je volné pokračování přichycené na zpětným háčku struny natažené mezi bodem A a B, neboli kristkOVO.

Ale vraťme se k vejci nebo slepici, kdo to ví? I když je všecko nalinkovaný a v Lubově hlavě zcela jasný, zhmotnit jeho sny není žádná sranda. Iveta s Helčou (surrealistické sestry) ladí jednotlivé body večera. Než jsem je vyfotil, musel jsem ještě od Roušovniné macešky Jiřinky vysomrovat jeden zapalovač. Jiřinka nekouří, ale v kabelce zapalovač nosí, což je taky surr-realismus. A když už jsem šlohnul zapalovač, sebral jsem ze stolu i dvě broskve, aby měly holky dost sil ladit příběh.

Šéf zvukařů a světlařů Mates pozorně sleduje a hlídá.

Důležitou součástkou happeningu je klavír. Klavír je důležitej v celém Lubově životě. Firma Janeko velkoryse zapůjčila klavír. Nikdy jsem neviděl zblízka, jak se takové koncertní křídlo stěhuje, natožpak stěhuje na trávník před Kristkův dům.

Lubo nenápadně sleduje, zdali všecky struny příběhu jsou správně natažené.

Víte, kolik váží takovej klimpr? Šikovní a silní chlapíci mně prozradili, že přes 400 kilo. Vláčet ho ve dvou musí být radost. Ale tihle dva to umí!

Krásnej klavír na trávníku na ulici Trávníky. Křídlo vysvobozeno z bílého obalu.

Helena, do křídlího igelitu oděná.

Lubo zasedá na kymácející se zatím židli a zkouší několik jazzových akordů. Takhle nehrál nikdy žádnej můj klavír. A přesto nastoupí mistr ladič.

Mistr ladič Slavomír Nejedlík. Když jsem byl malej kluk, koupila mi babička Karlička křídlo od sousedky, protože to bylo na patře. Tehdy jsem poprvé viděl na vlastní oči slepého ladiče, jak ze starýho seschlýho křápu vydojil krásný tóny. U hry na klavír jsem ale dlouho nezůstal. Jen to křídlo bylo stále se mnou. Když jsem se pak přestěhoval do Prahy, připadal jsem si bez klavíru trošku nekompletně, tak jsme si byt jedním pianinem zastavěli. I po těch letech si nedovedu představit, že bych se klavíru vzdal. Přestože na něho nehraju. Kam bych si odkládal na noc brejle, nebylo-li by klavíru u nás doma?

V popředí Surr-sestry ladí struny hepáče, v pozadí ladič struny křídla.

Míra nutí šéfa zvukařů, aby okusil prkna světa.

Matesovo nadšení nezná mezí.

Lubo sleduje přípravy a můj foťák ho zachytil, když na vteřinu prozradil, že je s přípravama spokojenej.

Helča s Honzou mají chvilku na pár keců. Klid před startem.

Poslední instrukce před maskováním.

Ještě rychle bosou nohou okusit světová prkna. Dnes se bude tančit na šikmé ploše.

Začal u vysokejch a došel k basům. Práce Mistra Nejedlíka je u konce. Akce může začít.

Ještě doladit s posledními záchvěvy dne obraz na stěně.

Muž číslo patnáct na scéně.

Jen abych to nezakecal. Scéna se vyprazdňuje a na plátně probleskne okno domu, kterej je bytostně spjatej s dětstvím Lubo Kristka. AB OVO totiž znamená "od úplnýho počátku" neboli v přímým překladu z latiny "od vejce".

Poslední zkouška mikrofonů.

Napětí před startem.

Jura Pejcha je ten chlápek přes zvuk a světla. Létá radostí, že je vše OK a netuší, že má za zády motýla.

Poslední instrukce pianistovi.

A violoncellistovi.

Lubo udílí poslední instrukce. Za chvíli to začne.

Bejt baletkou je vášeň na celej život. Pak se klidně stane, že si za rohem jen tak hodíte figuru a jdete dál.

V happeningu "Sisyfiade aneb Balvan v čase" účinkovali sloni a velbloudi. V tom dnešním krásnej kůň.

Poslední poslední poslední kontroly. Šéf projekce se schovává mimo obraz.

Připravené lavice pro diváky se najednou a nenápadně zcela zaplnily. Lidí je tu hodně.

Dumám, kdo všechno je do Lubova happeningu zapojenej. Možný je totiž všechno.

Přijela i vzácná návštěva z Rakouska.

Celá čtvrť se stala, jako mávnutím Lubova proutku, surrealistickou krajinou.

Okno AB OVO v domě Lubových předků v Hustopečích u Brna.

Okno na svobodu. Premiéra filmu zahájena.

Ještě poslední korektůry paní můry.

Stanislav Slavíček (Brno Contemporary Orchestra)

Lukáš Svoboda (Filharmonie Brno)

Hlavně ty třpytky házejte až za koně, nebo se vám splaší. Ta krásná kobyla jménem Kukačka.

Do obrazu na plátně vstoupí nahá žena s Kukačkou.

Jen tak se mihne, nasedne v kůň a zmizí v potemnělých Černých Polích.

Film o životě Lubo Kristka pokračuje.

Když v tom se na šikmé ploše před plátnem objeví narušitel. A nebo to tak Lubo zařídil ve svém tajném scénáři?

Do příběhu na plátně se vnoří postavy téměř trojrozměrné.

Příběh plný lásky

A souznění...

...se pomaličku mění v malé dramátko...

... které narůstá...

...až k velikému konfliktu.

Chce ji nadchnout motýlem.

Surreálnej motýl prolétá prakticky celým Kristkovým surreálným životem.

Motýl vraždí.

Časoprostorový almanach motýlí nežnosti.

Kristýna Kmentová a Robert Evin Hyland (balet Národního divadla Brno).

Ab ovo usque ad mala, znamená přesně od vejce až k jablkům, od začátku do konce, vzato z jídelního lístku římského, jenž počínal vejci a končil jablky.

Na hraně pouti do krajiny nekonečna.

Šikmá plocha neosiřela, jen tu zrovna nikdo není.

Počátek je danej a cíle jsou všude.

Děkovačka.

Violoncellista Lukáš Svoboda z Filharmonie Brno a Stanislav Slavíček z Brno Contemporary Orchestra.

Lubo Kristek!

Hraběnka Francesca Pilati měla proslov, překládala Iveta Kristek Pavlovičová. Francesca Pilati je držitelkou rakouského Čestného kříže za vědu a umění a má prsty ve vzniku knihy o Kristkově domě.

Autor hudby - rakouský skladatel Robert Pobitschka.

Starosta Brno-sever Mgr. Martin Maleček.

Akce je součástí projektu Nové mosty k nekonečnu.

No a to je vlastně konec, což v případě Lubo Kristka nic neznamená, protože AB OVO. I tento konec je začátkem konce jinýho.

Hraběnka Francesca Pilati výstražně poukazuje na všechny začátky i konce.

Lubo Kristek autogramuje.

Lubo a Zuzka (ta s koněm)

Vpravo Hudební sursum, vlevo balet, uprostřed šéfová národního brněnskýho baletu Jana Přibylová a Lubo Kristek.

Jana Přibylová a Lubo Kristek.

Klavír znovu přelakovat igelitem na bílo a odvézt sloužit jinam.

Když jsme pak šli s Helčou a Honzou z hepáče pěšky domů, tequily se Helči zachtělo, tak jsme jí to splnili. Těším se na další akce z dílny Lubo Kristka.