PPP-Ploužení Podél Ploučnice
(den osmý - předposlední)

Sobota 18.6.
Naše ploužení se pomalu, ale velmi jistě blíží ke zdárnýmu konci. Etapa z kempu v Žandově do Benešova nad Ploučnicí je předposlední.

Nelekejte se, to není fotka z JIPky v nemocnici a ty lampičky nejsou kapačky. Staříkovské ranní nespání nebejvá problém od dob, kdy zavedli mobily. Člověk si v klidu přečte zprávy, maily, počte si v e-knížce, někdy u toho usne znova, ale většinou už ne.

Náš slavnej kempovej likusák. Zleva kóje pro Roušovnu a mě, druhá jsou Kurkovci a třetí Gábi s Ladysem. Čtvrtou kóji obsadil hlasitě chrápající chlápek, kterej sral především Ladyse, kterej má uši jako netopýr, a Gábinu, která má zase spaní tak lehoučký, že se nedá zvážit ani na digitálních kuchyňských vahách. Jestli chrápání slyšela Ála, to nevím, ale Honza většinou slyší jen nějaký tinitusový zvuky. Já neslyším na jedno ucho vůbec a Roušovna je prej taky už nahluchlá.

Jedna vlašťovička jaro nedělá, ti další dva jsou asi holubi.

Snídáme v místní cukrárně na náměstí. Domluvili jsme si to už včera. Než se stihneme nasnídat, nakoupí tu snad všichni Žandováci.

Chlebíčky mají dobrý.

Krátká porada před předposlední etapou. A jak to už známe z předchozích etap, otevřenejch hospod bude zase málo.

Referentka přes hospody po cestě se tomu předem směje.

Na náměstí jsme objevili šípy probodanýho anděla, ale nic zajímavýho jsem o něm nezjistil.

První ranní paprsky si hrajou s kaštanem na kašně.

O kašně jsem se zmínil i v minulým povídání, ale tady si to můžete přečíst všecko sami.

Žandov nevypadá, že by tepal životem.

Před místní školou čekáme na ostatní členy našeho pelotonu, jde totiž o to, že je možný, že takhle hezký křoviny pár kiláčků nebudou.

Vypadá to na další krásnej, až příliš horkej den.

Ještě jednou pohled shora na kostel Navštívení Panny Marie v Horní Polici.

Jdeme kolem útulku pro stařečky.

Znova přes ten slavnej kamennej most jako včera.

A na pavučiny v podpaždí Ježíše.

Skrz kaštan se derou paprsky slunka, který udělají den žhavej.

Po dusné noci je potřeba vyvětrat peřiny.

Museli jsme projít Horní Policí, pak Prostřední Policí a nakonec, aby to bylo pěkně uzavřený, tak i Dolní Policí. Ve všech Policích bylo celkem uklizeno a docela teplo. Blbý bylo jen to, že jsme museli jít po silnici, protože Ploučnice tu žádnou stezku nevytvořila. Ještě nás po té blbé silnici čeká Malý Šachov a pak konečně Starý Šachov, kde se nám podaří přejít na druhej, přívětivější břeh naší Ploučnice. Tady jsou i "motýle" a kytky. Jen hospody ne. Jo a ten motejl by měl být bělásek řepkový. Běláskům se u nás daří docela dobře a jsou rozmanití. Žije jich tu asi dvacet druhů.

Ploučnice se většinou kroutí nenápadně, ale sem tam si dovolí zapeřejit.

Ploučnice po celou dobu, co se podél ní ploužíme, voní. Což o to, spousta řek umí sem tam vonět, ale jen sem tam. Ploučnice zatím nesmrděla ani jednou.

Je tu i několik jezů a na nich malé vodní elektrárny. Jedna z nich je přímo ve Starém Šachově.

Za Starým Šachovem se naše cesty na chvíli rozdělily. Honza šel travou těsně podél Ploučnice a my po pravé straně železnice po normální cestě. Za necelou půlhodinu jsme se zase sešli.

Starej dobrej stroj s ocasem.

V Šachově má bejt nějakej bufet, či co, ale veselej důchodce, jedinej, co zrovna v to horku vystrčil nos, nám vesele sděloval, že prdlajs, že ta naše hospoda-bufet bude otevřená až někdy za dvě tři hodiny a že v celým Šachově nic nenajdeme, snad jen prej jakejsi Vietnamec na konci vsi na výpadovce, na druhé straně Ploučnice. Byli jsme na takovou nevstřícnou odpověď připraveni, tak jsme vlezli na prázdný dětský hřiště s prolejzačkama a tam jsme si sežrali svoje vlastní natvrdlý housky a nějakou paštičku. Dobře se na ten tvrdej kus pečiva natírala v tom vedru.

Pak jsme zkusili jít chvíli po té druhé, důchodcem doporučené cestě do vietnamskýho krámu, ale odpískali jsme to těsně před cílem. Co kdyby měl zavřeno? Vrátili jsme se na správnou stranu Ploučnice a pokračovali dle plánu.

Suchá studánka byla opravdu suchá. Něco naznačovalo, že by tam nějakej bufet být mohl, možná to byl ten, o kterým mluvil místňák, ale zavřeno a tečka.

Tamhle taky musíme. Ale zatím je to daleko. Máme žízeň, a tak jsme si našli stín na opuštěným fotbalovým hřišti a chlastali si vlastní teplou vodu z bandasek. Z té žízně a vedra jsme měli všichni halucinace. Slyšeli jsme zvonky na bicyklech,Scharfenstein a dokonce i cinkání půllitrů.

A pak se stal zázrak. Normálně otevřenej bufík uprostřed samoty.

S nápisem, ať zazvoníme, že přijde. Byl tu a čepoval nádherně studený pivo. Všichni jsme začali znova žít.

Teď už klidně můžeme na ten zbytek hradu a na Dračí vejce. Na vejce - to je doprava, šel jen Honza s Álou.

Kolem zříceniny hradu Ostrý - Scharfentstein.

Opět jsme se spustili až k vodám Ploučnice. Podél ní nás to dovede až do dnešního cíle.

Tím cílem je městečko Benešov nad Ploučnicí. Bydlíme v penzionu Růže. Velkoryse vedenej.

V Benešově je docela rušno. Dolezli jsme sem zrovna, když tu pořádají slavnosti slunovratu.

Všude plno lidí, někteří i ozbrojení.

Jiní vláčí zamilovaně igelitový srdce. Asi splaskne.

Většina však pije pivo. Ono se totiž skoro nic jinýho dělat nedá. Je tu docela vedro.

Kozel s kolem a šnekem.

Před bufetem číhá Dartaňan.

Vybrali jsme si jedinou přijatelnou a dostupnou hospodu, no on to byl spíš bufet, ale zato tu měli docela dobrý dobroty a obsluha byla vstřícná a milá. Pivo jsme si nosili z rozjuchané hospody vedle. V tý vedlejší hospodě to vřelo jako na představení gladiátorů.

Syn s mamkou na pivu.

Trpělivě svatej čeká, až šrumec utichne.

Ale dneska bude dlouho, dlouho do noci virvál.

Na výlet, na výlet!

Některý děcka jsou hodně šikovný, třeba tahle holčička umí řídit růžovou tříkolku a přitom se líbat s plyšovým oslíkem.

Tata vodu, kluk pivo.

Všechny věkové kategorie tu jsou. A na pódiu se střídají kapely. Šli jsme se s Roušovnou projít po okolí.

Hej, ty tam, slyšíš, co ti říkám?

Pane, neposlouchejte ho, von to tak nemyslí, von jenom kecá.

Probrodili jsme se hnízdem všech možnejch zámků až ke kostelu Narození Panny Marie. No uznejte sami. Dolní zámek, Volfův zámek, zámek Benešov na Ploučnicí, Horní zámek, Morzinovský zámek, Konojedovský zámeček... Asi se sem budu muset ještě jednou vypravit.

Reliéfovej náhrobník.

Kostel Narození Panny Marie. Pozdně gotická trojlodní stavba obdélného tvaru s užším a nižším obdélným pětiboce zakončením presbytářem s dlouhou nízkou sakristií po jižní straně. V severní části kostela vystavěna Salhausenská kaple. Postaven v letech 1483-1557 na místě starší kostelní stavby, později upravován.

Naproti kostelu mají stanoviště taxíků poštovní holubi.

Všichni vypadají z toho vedra zmořeně.

Prošli jsme se s Olinou ještě kolem Ploučnice, vyfotil jsem si západ slunka a šli jsme spát. V noci jsem měli zavřený vokno, protože z náměstí Míru přicházel velmi hurónský řev oslavující ten slunovrat.

Poslední šaukle a na kutě.

A mapička nakonec.