 |
||
 |
 |
 |
 |
||
Králíček Zajoch
(nový člen našeho klanu)
No konečně. Po několika-týdenním odkládání a vymlouvání se dostal do světla reflektorů Danin novej kamarád. Den pře štědrým dnem jsem se sešel s kamarády v Burundi a tam na mě z jedné tašky vykukoval roztomilý králíček. Dost vydařenej model. A Jirka Ž. když ho viděl, rozhodl se, že by mohl udělat tak trošku jakoby radost nad rámec dohodnutých dárků podstromečkových. A protože sklad, tedy přesněji hnízdo těch krásných králíčků je na dohled od Burundi, zašli jsem se tam spolu na ně podívat. Jsou v několika velikostech. Válí se tam smutně v krabicích, přidušení igeliťákem přes hlavu a moc by chtěli mezi lidi. Žít a dělat radost. Původně jsem šel jen podívat, ale když jsem viděl jak Jirkovi králíčci pro holčičky jsou šťastní, že jdou do světa. začal jsem úporně přemejšlet, jestli bych v okolí nenašel nějaké dítě mi blízké, kterého bych obdaroval, ale nikdo mě nenapadal. moje děti jsou už velikánské a jedno z nich už má svoje děti, těm bych králíčka koupil hned. Tři králíčky.
Jenže ti jsou až za několika velkejma loužema, až kdesi na východním pobřeží velké Austrálie. A štědrej den je zítra. Balíček s dárkama jsme jim už poslali. Že bych ho koupil Olině? To nemůžu, dali jsme si slib, že letos si žádný dárky nedáme a králíkem bych slib porušil. A najednou mi došlo, že moje sestra Dana je úchylná na plyšový zvířátka, že tam, jak teď bydlí s maminkou je všude, kam se podíváte nějaké plyšové zvíře. Když přijedu do Brna hlídat maminku, vždycky mám od Dany na posteli nějaké zvířátko u polštáře, většinou mi půjčuje krávu, se kterou, když třepnete, začne se chechtat. Podezírám Danu, že když mama spí, povídá si se zvířátkama. Koupím králíčka Daně. Je drahej jako sviňa, ale nádhernej. Jeho tělíčko je šedě hebký a má splihlé uši a unavený pohled. Je sice z Francie, ale vyrobený je, tak jako skoro všecko dnes, v Číně, důkaz je na cedulce u králičí prdele, ale to je u prdele. Je jedno odkud pochází, teď bude bydlet u Dany.
Pár dní po Štědrém dnu jedem na chaloupku, potkáme se tam s Danou. Když ho Dana dostala, okamžitě se do sebe velice zahleděli, strčila si ho za triko a povídala si s ním celej večer. Na druhej den jsme si naplánovali výlet na běžkách, jenže Olina, která má ráda ve všem pořádek a je systematik a píše si různé seznamy toho, co má a nemá udělat si rafinovaně nevezme z domova běžkové boty. Mám veliké štěstí, že jsem v tom neměl pracky, to by bylo dusno. Olina si tedy vzala jen běžky a to nestačí. Udělal jsem ze sebe granda a nabídl jí svoje boty i běžky, že doma něco dodělám a dřeva trošku posekám ať si jednou samy. To tvrdé y je správně, protože letošní Vánoce jsem trávil na chaloupce v silně vychýlené sestavě. Tři baby, fenka psíka, králíček a já. A kdoví, jestli králíček taky není samička, prý se to těžko poznává u plyšáků.
Králíček nám jednou utekl, půjčil si karvový lyže a počmáral celou stráň.
No a tak ráno po snídaní si dámy namazaly běžky voskama, jako odbornice. Modrým SWIXem. Posledních několik let si mažeme běžky jen tímhle voskem a vždycky je to správně. Možná je jedno, čím si to mažeme. To kecám, jedno to není. Mě nikdy běžky nebavily, ale přesto jsem jezdil léta různé závody, jako třeba Krkonošskou sedmdesátku, nebo Jizerskou padesátku. A když jsem měl blbě namazáno, moje neláska k běžkám se prohlubovala. Při jednom ročníku Krkonošského závodu mi zle omrzly palce na nohou a několik let jsem je měl bez citu. Mělo to své výhody, třeba v tramvaji, kdy mi někdo stoupnul na pošahané palce, nevadilo mi to. Jen v zimě to nebylo příjemné, slézal mi z nich někdy nehet a praskala kůže až skoro na kost a blbě se to hojilo. A můj tatínek doktor mi tvrdil, že to mám nadosmrti, že tohle se už nespraví. A jiný můj kamarád doktor mi zase vyhrožoval, že až mi ještě jednou takto omrznou, vlastnoručně mi je bude muset uříznout a hodit do odpadkáče na ortopedii na Bulovce.
Pak se na mě ale usmálo štěstí, kdy jsem se dostal na tři čtvrtě roku do Jemenu a tam jsem po celou dobu poctivě chodil pouští bosky nebo jen v kristuskách. Písek přes den míval přes 50°C. Pro omrzlé palce to byly oživující lázně, netušil jsem, že se to stane, ale asi tak po půl roce mi kamarád omylem dupl na palec a mně vyskočila slza bolesti. Palce se vzpamatovaly, asi si vytvořili nějaké nové vlásečnice či co, co já vím, anatomii nerozumím, ale od té doby jsou oba palce normální, nebolí, nepraskají, nehty neslézají, barva palců normální. jemenská poušť mi po půlroce při každodenní několika hodinové lázni ve žhavém písku vrátila cit a plnou funkčnost. A pak prej nadosmrti.
Jméno růže.
Holky se mrcasily po kuchyni, chystaly si pitíčka a oblečení a baťůžky, jakoby chtěly přejít Jižní pól a pak konečně vypadly. Z Daninýho trika na mě volal nadšený králíček: "Ahój, já se brzo vrátím, tak to tu hlídej." A byl klid.
Odpledne tři dámy, psík a králík dorazili. smrděli pivem a hospodou. Králíček byl nadšený, skoro ani nemohl mluvit, jak byl plný dojetí. Prý objevil krmelec s měkkým senem, prý dostal klobásku i piva se napil, prý mu vyprávěly dámy všelijaké peprné historky. A Dana, která ode mě ještě před nedávnem dostala foťáček to všecko poctivě nafotila, takže skoro všecky fotky s králíčkem pocházejí z její ruky.
Králíček sežral všechno pečivo, aby si mohl v košíčku odpočinout.
NA jeho vkus prý bylo pečivo příliš čerstvé a on je jako na potvoru hlodavec, takže má rád jen starý rohlíky.
A gulášovka, to je úplně jinej život, než v tom skladu.
Králíček byl po výletě dost unavenej, tak šel brzo spát a přemluvil i Danu. Dana mu chvilku četla z depkoidní tlusté knížky, ale králíčkovi se to nelíbilo, protože on má rád jenom pohádky, nejraději prej medvídka Pú, protože je taky vycpanej, nebo knížky veselé. třeba něco jako Saturnina nebo tak. Ale Dana čte jen knížky depresíplné.
Jako křen.
Ahoj, děcka!
Další dny jsem už vylepšili kombinace běžeckých bot a běžek, které jsou na chalupě k dispozici takovou sestavu, že jsme mohli už chodit na výlety všichni. V Ostružné bylo krásně. Tedy jako skoro pokaždé. V Ostružné je krásně, i když je tam hnusně. Je to mystické místečko. Hlavně i proto, že tam na vás klidně padne i depka z počasí. Je to místo přesvědčivé síly. Údolí je dostatečně ostré a hluboké, aby se zde mohly odehrávat různé meteorologické zvláštnosti, jako třeba lokální povodně. Ta se tu odehrála před mnoha lety, to mi mohlo být asi deset let. byli jsem sami na chalupě, jen maminka a děti. Táta byl zase někde ve světě s plavcema a strejda si zajel nakoupit do Jeseníku. To je 15 kilometrů. Najednou začalo jen v Ostružné pršet a pršelo tak, že si voda vzala všecky mostky, cesty a proběhla několika chalupama a vše zase zmizelo. U naší chaloupky se voda zastavila metr od prahu. Strejda navečer přijel z města a čučel jako blázen, co prý jsme tu dělali. Prý, říkal kamarád Pepa, který tu v Ostružné žije, se něco podobného odehrálo před několika týdny na vodopádech, to je takové pěkné místečko, kam jsme se už roky chystali, protože naposledy jsme tam byli před asi 40 lety. Lokální déšť takové intenzity prý strhl stráň i s kameny a celé krásné vodopádní údolí zničil během několika minut. Jak je vidět, příroda je dynamický čertík. A proč ne, vždyť i my jednou za čas pocítíme potřebu přeskládat v celém bytě nábytek. Aby byla změna. Proč by si nemohla takto zařádit i příroda.
V téhle chaloupce
králíček bydlel.
V sobotu jsme jeli domů. My s Olinou do Prahy a králíček s Danou do Brna. Když jsem před týdnem byl v Brně hlídat zase maminku, vypadal králíček velmi spokojeně. Říkal mi, že se mu v Brně u Dany líbí, že si může četovat s kámošema, že mu Dana dovolila používat Skypa, že mu ho dycky zapne a dá mu sluchátka s mikrofonem, a že by si rád založil na fejsbůku profil, ale že neví jak na to a Dana se prý vymlouvá, že to taky neumí. Pak se ke mně naklonil a prozradil mi: "Jo, a víš, že mi Dana dala krásný jméno? Jmenuju se teďka Zajoch. To je dobrý ne?" Tak jsem ho podrbal na hlavě, že je to pěkný jméno a že se mi líbí, že se mu u Dany líbí. Třeba mu jednou s tím profilem pomůžu. Zatím prý si vystačí, králičí exhibicionista, s prostorem na rajčeti, kde se sem tam objeví fotka se Zajochem, jako hlavním hrdinou nějaké potrhlé příhody.
|
7.1. 2011 22.10. 2010 29.8. 2010 3.1. 2010 29.11.2009 20.11.2009 5.1.2009 1.1.2007 |
Redakční novinky
ICP (International Center of Photography) The Mexican Suitcase 
Atrium na Žižkově, (do 4.2.2011)
Galerie Millennium
Novoměstská radnice, František Dostál (do 6.2.2011)
Galerie Vltavín, Jaroslav Klápště - "Vyhnání z ráje" (19.1.2011-18.2.2011)
Nová síň, Alexandr Kozlov "Obrazy a sochy" (do 30.1.2011)
Galerie Divadla Kámen, FOTKY Z LEZCE (do 28. 2. 2011)
Galerie Václava Špály, Petr Pastrňák: "Hořící les" (do 27.2.2011)
Galerie Nostress (do 31.1.)
Cafe galerie Černá Labuť (do 25.2.2011)
Galerie hlavního města Prahy - Staroměstská radnice - MIROSLAV TICHÝ / PODOBY PRAVDY(do 6.3.2011)
