Předojezdové
(trochu informační)

Moji milí čtenářové. Tak už je to přesně rok. No a my zas odlítám na druhej konec světa, dá-li se to tak vůbec říct, když nás odmalička ve škole všichni učitelé učili, že zeměkoule je kulatá. A kdoví, jak to vůbec je. Třeba letos prej neodmaturovalo nějak moc studentů. To určitě nemůže být tím, že by byli studenti blbí, naopak, jsou sakra chytří, to jen učitelé nutně zblbi a nedokázali studenty nic naučit. Ale o tom jsem nechtěl npasat ani slovo, takže pardon.


Tohle je domeček mé sestry Aleny, kde jsme minule spali, když jsme byli navštívit maminku.

Situace v redakci WWWiditelnýho prasiska je taková. Celé vedení si klidně odlítá za vnoučátkama do Austrálie. Na nástěnku nikdo nenapsal rozpis dovolených. Panička drze tvrdí, že ona s prasetem, kromě korektur nemá nic spolenčýho, Páníčke zase, že on je přece na volné noze, takže se o nějakejch dovolenejch vůbec nedá hovořit. Zvláště pak proto, že mu dovolenou nikdo nikdy nezaplatí, tak co by ji psal na nástěnku. A o dalších redakčních členech se mi ani nechce hovořit. Třeba si taky chtějí vzít dovolenou.
To to ale uteklo. Ještě před chvilkou jsme tam byli a už tam jedeme zase. Já vím, rok je hovno časová jednotka. Z pohledu vesmíru I z pohledu jakýhokoliv jinýho. Jen mě překvapuje, co všecko jsem tu dobu nestihl napsat z té minulé cesty, ale to nevadí, nebojte se, že bych vám to zatajil.

Televizní přenosy z Austrálie nebudou.

Teď odlítáme jen na měsíc, ale po celou dobu našeho výletu za klokanama bude vládnout v redakci nehoráznej bordel a anarchizmus. Jediné, co vám můžu slíbit je tohle číslo. To vyjde ještě normálně. Z neděle na pondělí, však konečně, jestli si to zrovna jako čerstvé vydání čtete, tak sami vidíte, že jsme slovo dodrželi. Další vydání, tedy číslo 28 by mělo vyjít taky normálně a už víme, co v něm bude. A to vám taky prozradíme.

A tohle je prosím náš irskej Jeníček, když ještě nevěděl, že bude za Jirku platit letenku a pobyt v Austrálii. O pár let později.

Tuhle sobotu běžela Helča svůj první polomaraton v životě. Její zážitky jsou tak silné, že jsme se rozhodli její pocity popsat co nejpřesněji. Vydání s půlmaratonem by mělo vyjít klasicky, tedy někdy v pondělí ráno by mohlo být ke čtení. Bordel by v tom mohl udělat je časový posun, ale z toho se podle redakce nikdo z věrných čtenářů prasete nepodělá, že jo.

To je socka Jirka, kterej tady taky ještě tady netuší, že ho brácha vezme do Austrálie.

Ale další čísla už by mohla docela haprovat. Protože Helča zamluvila auťák pro osm lidí a chystáme se na tzv. Roadtrip. Je to takové pitomé slovíčko, ale je hodně přesné, používali ho hodně různí ti Kerouaci a další z beatnické generace. Z roadTripu by mohl vzniknout RoadMovie, ale já nerad filmuju, takže by to spíš mohlo být RoadPhoto. A to osmimístný auto jsme si objednali hlavně proto, že se nám asi letos povedla mohutná rodinná akce. Jirka je tak trochu socka, protože je student. My jsme s vypětím všech sil dokázali finančně ošetřit výlet nás dvou a náš irskej Jeníček se moc chtěl taky podívat do té Austrálie za koalama, za Beou, Borisem a Bobíkem a taky za svou sestrou Helčou. No a protože tím pádem nás tam bude už hodně z naší rodinky, rozhodl se velkoryse zaplatit letenku a pobyt I Jirkovi. Honza je prostě velkorysej!!!! No a tak se tam sejdem všichni. Kluci přijedou o pár dní později a zpátky letí o pár dní dřív. Ale 14 dní tam budeme všichni. A to je paráda. No a tak Helča zamluvila velký auto a pojedeme se podívat kousek po Austrálii, budem bydlet ve stanech a vařit na ohni. Jééé, to se těším.

A tohle je zase Helča. Má tu dva roky, bydlí v Klánovicích a za zády má hadrový nevkusný plakátek, kterej kupodivu způsobil, že se po pár desítkách let najednou ocitla přesně tam, jak to nabízel ten hadrovej plakátek. Člověk nikdy neví, čím způsobí takovéhle rodinné změny. Nikdy by nás nenapadlo, že se to vyplní. Ale hlavně!!!!! že jsou komači v prdeli a my si můžem, cestovat kam chceme a nahlas nadávat na neschopného Nečase a nemít rád zcela veřejně Radka Johna, Ratha a Paroubka a bejt nahlas otrávenej z posledního pana prezidenta. Tohle všecko z dob vzniku téhle fotky teda jasné nebylo ani náznakem. Jen Helča se tu tlemí, protože to určitě věděla už tenkrát. Jo a zrovna pila kakao, to si pamatuju.

Pro vás čtenáře z toho neplyne celkem nic, akorát budete muset zase vydržet další balík australskejch příběhů. Konečně, dobře vám tak. Sami jste si to zavinili.
Už máme i nabaleno. Zase se nám to trošku vymklo z ruky. Máme nadváhu 30 kilo. Je to v ceně letenky. Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohl mít někdy tak těžké zavazadlo. Ale už loni jsem vezl tam asi 27 kilo. Všecko to byly všelijaké dárky a stativ těžký pro Milana a další blbůstky. To byste nevěřili, jak rychle se dostanete na tu povolenou váhu. Zpátky už jsem jel zplihle. A letos je to to samé. Je to o něco složitější jen v tom, že minule jsem vezl Milanovi železo, letos vezu Helči hadry. Dala se v Austrálii do kopy s amatérským divadelním spolkem. Dělal jsem pro ně webovky, ale zatím nejsou dostupné, budeme to muset trošku doladit až na místě. Doména koupená, ale hosting je v luftě. No a tenhle divadelní spolek se chystá nastudovat a hrát slavný britský televizní seriál Halo Halo jako divadelní kousek. No a k tomu potřebujou příslušné uniformy. V Austrálii to není tak jednoduché jako tu v Česku, v centru Evropy. A když tu byla Helča před pár týdny na návštěvě, tak přes jakýsi armyšop objednala i zaplatila několik nevhodných uniforem. Jde o divadelní propriety, ale klidně se může stát, a nechtěl bych to přivolávat, že se někomu z úředníků nebude líbit obsah mýho zavazadla a těžko mu budu vysvětlovat, co tam dělá tolik zlých uniforem a taky podezřelé čepice. Ne, nemaluji čerta na zeď, ale Australani jsou docela ostražití na kdeco, tak proč ne na uniformy. A mně je celkem jasné, že když úředníkovi na letišti po pravdě řeknu o co jde, neuvěří.


Byl jsem si zaběhat a nachytal jsem australskýho Mika Dundeeho, jak obtěžoval našeho pražského krokodýla. Jedu mu to do Austrálie vytmavit.

Vždyť loni mi málem zastřelili Olinu, protože vezla do té srandovní země tři špulky stehovky, kterou v Austrálii neznají. Nakonec ten hodný pán usoudil, že nejde o nebezpečný kontraband a Olinu neodprásknul. Já vezu daleko horší věci, ale s dobrým úmyslem. No tak uvidíme. Samozřejmě, že se snažím to zlo kamuflovat, takže v jedné té divné kšiltové čepici lampasácké mám skovanej foťák pro Boríska, sehnal jsem mu ho v bazárku, je roztomile červený, hezky fotí a umí natáčet i video, což prý Borise hodně baví. V druhé té zlé čepici je pro Beu skované MP3 přehrávátko v podobě šlápoty yetttiho a v něm nahrané české písničky a Beatles. Je to paráda, když i další generace bere Beatles jako jakousi zásadní hudební normu.

Stavila se u nás před odletem Lenka se svým malým talibánkem.

Ve třetí lampasácké čepičce jsou ukryté hodinky pro Borise a korálky a autíčko pro Bobíka. Snad to bude polehčující okolnost.
No, však už to nebude dlouho trvat a my budeme vědět, jak jsme dopadli. Je pravda, že takový kontraband jsem ještě nepřevážel. Je toho skoro čtvrt metráku. Zbytek v té veliké kabeli jsou troje slipy, spacáček o váze 400 gramů a velikosti odulé bagety, jedna košile (v Austrálii je přece právě zima) a bloky na kreslení a od dědy z Brna rakety na badminton. To vám je všelijakejch věcí, ale nebudu to moc natahovat. Nemůžu se už dočkat.


A on se u nás úplně klidně posral.

Helča vzkazuje, že děti už se nemůžou taky dočkat pokračování složité pohádky o BablBiblBabl.
A taky bysme měli zase navštívit Čárlího. Zkontrolovat, jak pokročil s Chrámem.
A proto ještě jednou apeluji na všecky věrné čtenáře prasiska, aby byli tento měsíc shovívaví, kdyby prase mělo nějaké nepravidelné vydávací periody, protože fakt nevíme, co všecko si na sebe za pár dní upleteme. Díky!!!


A pak jsem si byl zaběhat ještě jednou...



7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru (2010): (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie (2010): (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23) (24) (25)
Jan NZ Kurka - Nový deník Zélandský (2010):(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty: (1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Ne, že bych byl zastáncem spikleneckých teorií, ale kampak asi vedou tyhle dráty?

  • Vídeňské hudební těleso Vegetable Orchestra se zaměřilo na pátrání po akustických možnostech zeleniny. Všechny hudební instrumenty, na které hudebníci hrají, jsou vyrobeny výhradně z plodů zahrádek. Ve svém inovátorském zápalu se hudebníci spojili se zemědělským inženýrem Wolfgangem Palmem z Výzkumného zemědělského institutu v Schönbrunnu, který je zase nadšeným tvůrcem nových forem zeleniny.

  • Vědci z univerzity v Urbana-Champaign v americkém státě Illinois nedávno přišli s technologií, díky níž do světa 3D začíná pronikat i obyčejná čára napsaná perem. Inkoust je totiž z velké části tvořen stříbrnými nanočásticemi. Klíč k úspěchu je v tom, že jakmile se stříbrná směs dostane do kontaktu se vzduchem, zatuhne do podoby supertenkého drátku, kterým může být veden proud. Nové pero může být užíváno k vytvoření vodivých obvodů na nejrůznějších nerovných površích všude tam, kde jde o čas.

  • odlítáme do Austrálie, všecko bude měsíc vzhůru nohama
  • a to je pro tentokrát všecko

 

australia

Starší děti jedou do školy

A jeho věrný kůň


Bobík - loňský bojovník.


Tohle je fotka z loňska, letošní nebude příliš jiná

Za chvilku jsem u vás... Hell a spol

australia

 

 

Surreálný inspektor Zrzek

Bobík:
" Já jsem kočička a já mám meč. A budu bojovat s broučkem, co se schovává v ledničce. ”


 
BaselitzGalerie DOX,TIBET - KRAJINA MÝTŮ A LEGEND Fotografie Jaroslava Poncara
BaselitzLanghans galerie Praha,NOW AND WOW: ZNOVUZROZENÍ MÓDNÍ FOTOGRAFIE (do 9. 7. 2011)
 
Textové pole: Jack Kerouac: Vize Codyho Jack Kerouac svůj bezpochyby nejlepší román Vize Codyho psal přibližně ve stejné době jako své nejznámější a nejprodávanější dílo, 'bibli' beat generation Na cestě, to znamená počátkem 50. let. A přestože všichni, nejen jeho přátelé, například Allen Ginsberg, ale i další, stejně jako nakladatelští redaktoři věděli, o jaký klenot se jedná, v úplnosti vyšly Vize Codyho až v roce 1973, čtyři roky po Kerouakově předčasné smrti. Vysvětlení takové prodlevy je prosté: Kerouac zde jednoduše předběhl nejen svou dobu, ale i její literární vkus, a román tak byl po svém napsání příliš 'horkým zbožím', aby si nakladatelé troufli vrhnout jej na trh.

Rjú Murakami: Nekonečná, téměř průhledná modř
Oceňovaná próza japonské literární hvězdy popisuje život mládeže v japonském městečku ovlivněném přilehlou americkou základnou. V knize najdete sex, drogy a rokenrol po japonsku.
Vydává nakladatelství Argo. 

 

 

Textové pole: Jack Kerouac: Vize Codyho Jack Kerouac svůj bezpochyby nejlepší román Vize Codyho psal přibližně ve stejné době jako své nejznámější a nejprodávanější dílo, 'bibli' beat generation Na cestě, to znamená počátkem 50. let. A přestože všichni, nejen jeho přátelé, například Allen Ginsberg, ale i další, stejně jako nakladatelští redaktoři věděli, o jaký klenot se jedná, v úplnosti vyšly Vize Codyho až v roce 1973, čtyři roky po Kerouakově předčasné smrti. Vysvětlení takové prodlevy je prosté: Kerouac zde jednoduše předběhl nejen svou dobu, ale i její literární vkus, a román tak byl po svém napsání příliš 'horkým zbožím', aby si nakladatelé troufli vrhnout jej na trh. Vydavatelství Eagle Rock vydalo na DVD kompilaci z koncertů Milese Davise ve švýcarském Montreaux. Prestižní festival patři k častým Davisovým zastávkám v Evropě. Poprvé to bylo v červenci 1973, od poloviny 80. Let pak v Montreaux vystupoval skoro každý rok. Naposledy se na festivalu objevil v létě 1991, jen dva měsíce před svým úmrtím, aby se poohlédnul zpět za svou spoluprací s Gilem Evansem. V DVD nazvaném Live at Montreaux – Highlights 973-1991 najdeme záznam toho nejlepšího, co na festivalu zaznělo, s hlavním akcentem na tvorbu 80 let.

  • „Nekonečná knihovna je zbytečná. Stačil by jediný svazek běžné formátu. Tento svazek by měl nekonečný počet stran nekonečně tenkého papíru.“ (Jorge Luis Borge)

  • Kina:
    4.7. – Aero – Poznáš muže svých snů (režie: Woody Allen, USA/Šp., 2010, 94 min. Komedie) (Poté, co Alfie opustí Helenu, aby dohnal své mládí a věnoval se svobodomyslné dívce na telefonu, se Helena odvrací od racionálního přístupu v životu a řídí se praštěnými radami kartářky. Jejich dcera Sally se nudí v manželství s neúspěšným spisovatelem Royem, zatímco Roy pokoutně šmíruje krásnou ženu z domu přes ulici. Woody Allen v klasickém tragickovtipném střihu.) (18:00)
    5.7. – Aero – Biutiful (režie: Alejandro González Inárritu, Šp./Mex., 2010, 148 min. Drama) (Příběh ukazuje životní cestu Uxbala, konfliktního bývalého narkomana, který hledá smíření se svým otcovstvím, láskou, duševnem, zločinem, vinou a smrtelností, obklopený nebezpečným podsvětím moderní Barcelony. Jeho obživa stojí mimo zákon a oběti, které je ochoten položit pro své děti, neznají hranic.) (20:30)
    6.7. – Aero – Habermannův mlýn (režie: Juraj Herz, Něm./ČR, 104 min. Drama) (Poválečný odsun Němců mapuje ve svém dramatu Juraj Herz, který se inspiroval osudy německého průmyslníka Habermanna žijícího se svou rodinou na severu Moravy v pohraničí. Bohatý podnikatel dával práci Čechům a Němcům i v čase války, přesto ho neminula šílená doba poválečného zúčtování. Samozvaným soudcům tzv. českým vlastencům, jeho bývalým zaměstnancům, nešlo o spravedlnost, ale spíše o majetek.) (18:00)
    8.7. – Aero – Melancholia (režie: Lars von Trier, Dán./Švé./Fr./Něm./It., 2011, 130 min. Drama) (Začíná to honosnou svatbou, končí zánikem světa. Nový film Larse von Triera vypráví uhrančivý příběh dvou sester, z nichž ta mladší se zrovna vdává a stává se čerstvou matkou.) (20:30)
    7.-10.7. – Evald – Odcházení (režie: Václav Havel, ČR, 105 min. Drama) (Světově uznávaný dramatik a politik Václav Havel se poprvé stane režisérem, aby převedl na filmové plátno hru, kterou s úspěchem uvedly domácí i zahraniční scény. Setkání Václava Havla s filmovou režií, řečeno jeho slovy – v závěru jeho veřejné kariéry - je poněkud symbolické. Jeho rodina, především v osobě jeho strýce Miloše Havla, je úzce spojena s rozvojem československého filmu a vybudováním domácího filmového průmyslu v období první republiky, sám autor odmalička toužil stát se filmovým režisérem, dobové poměry však mu zmařily jak studium, tak naplnění této dlouholeté touhy.) (16:00)
    4.7. – Oko – Banksy: Exit Through the Giftshop (režie: Banksy, USA/VB, 2010, 87 min. Dokument) (Dokument, který se objevil v letošních nominacích na Oscary, v sobě nese velkou dávku podvratnosti, ať už tím, že jej stvořila ikona street artu s pseudonymem Banksy, jehož identitu dosud nikdo nezná, či ve způsobu, jakým se opírá do současného „umění“. Hlavní postavou je Francouz Thierry Guetta, který se pokusí s kamerou zmapovat dynamické odvětví street artu, jehož neoficiálním králem je právě Banksy. Thierryho touha se s ním setkat stále roste, až se nakonec rozhodne přiložit ruku k dílu a pod pseudonymem Mr. Brain Wash udělat díru do světa umění.) (20:30)
    10.7. – Oko – Odcházení (režie: Václav Havel, ČR, 105 min. Drama) (Světově uznávaný dramatik a politik Václav Havel se poprvé stane režisérem, aby převedl na filmové plátno hru, kterou s úspěchem uvedly domácí i zahraniční scény. Setkání Václava Havla s filmovou režií, řečeno jeho slovy – v závěru jeho veřejné kariéry - je poněkud symbolické. Jeho rodina, především v osobě jeho strýce Miloše Havla, je úzce spojena s rozvojem československého filmu a vybudováním domácího filmového průmyslu v období první republiky, sám autor odmalička toužil stát se filmovým režisérem, dobové poměry však mu zmařily jak studium, tak naplnění této dlouholeté touhy.) (18:00)
    7.7. – Ponrepo – Opuštěná dívka Orin (režie: Masahiro Shinoda, Jap., 109 min. Drama) (Baladický příběh o nenaplněné lásce slepé potulné zpěvačky Orin a vojenského zběha, odehrávající se v Japonsku v období první světová války. Zvláštní filmová báseň, založená na kontrastech mezi slepotou hrdinky a krásou filmových obrazů, mezi láskou a sexem, mezi sexem a vírou, mezi válkou a životem, mezi životem a smrtí.) (17:30)
    4.7. – Světozor – Dokumentární pondělí – Divadlo Svoboda (režie: Jakub Hejna, ČR, 2010, 95 min. Dokument) (Dokument o životě a díle světoznámého scénografa Josefa Svobody.) (20:45)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    4.7. – Agharta – Jiří Hála Jazz Project (21:00)
    5.7. – Agharta – František Kop Quartet (21:00)
    6.7. – Agharta – Martin Brunner Trio (21:00)
    7.7. – Agharta – Tereza Rajnincová & Groove Inn (21:00)
    8.7. – Agharta – Inner Spaces (21:00)
    4.7. – Blues sklep – Vilém Čok & By Pass (21:00)
    5.7. – Blues sklep – Deaf Citrus Horticultural Band (21:00)
    6.7. – Blues sklep – Umg Blues Jam Session (21:00)
    8.7. – Blues sklep – Jack Cannon Blues Band (21:00)
    9.7. – Blues sklep – Bluesberry (21:00)
    10.7. – Blues sklep – Trio Romano (21:00)
    4.7. – Jazz Dock – Sato San To (22:00)
    5.7. – Jazz Dock – Marcel Flemr Blues Band (22:00)
    6.7. – Jazz Dock – Inner Spaces (22:00)
    10.7. – Jazz Dock – Emil Viklický Trio (22:00)
    5.-6.7. – Jazz klub Ungelt – Petra Studená and Big Fun (21:00)
    7.-8.7. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:00)
    9.7. – Jazz klub Ungelt – Filip Gondolán Band (21:00)
    10.7. – Jazz klub Ungelt – Marcel Flemr Band (21:00)
    4.7. – Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:30)
    5.7. – Jazzboat – Petr Kroutil Quartet (20:30)
    6.7. – Jazzboat – Petr Ernyei Quartet (20:30)
    7.7. – Jazzboat – Jan Kořínek & Groove (20:30)
    7.7. – Reduta – Jan Smigmator Trio (21:30)
    8.7. – Reduta – Milan Svoboda Quartet (21:30)
    9.7. – Reduta – Dixieland messengers (21:30)
    7.7. – Stará Pekárna, Brno – The Waveman (20:00)
    7.7. – U malého Glena – St. Johny & Sinners (21:30)
    8.7. – U malého Glena – Karel Růžička Trio (21:30)
    9.7. – U malého Glena – Ondej Štveráček Quartet (21:30)
    10.7. – U malého Glena – UMG Jazz Jam Session (21:30)
  • Kluby - cizina:
    7.7. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Makoto Ozone (16:00, 19:30)
    7.7. – Blue Note New York, USA – Samanthe Ronson & The Undertakers (20:00, 22:30)
    7.7. – Twins Jazz, Washington, USA – Keith Wesby Project (20:00, 22:00)
    7.-5.7. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Hiromi Uehara  (20:00)
  • Hudební festivaly:
    do 5.7. – Rock for People, Hradec Králové (info: http://www.rockforpeople.cz/)
    7.-10.7. – Boskovice 2011, 19. Ročník festivalu pro židovskou čtvrť (info: http://www.boskovice-festival.cz/)  
    9.7. – Festival Proti proudu, Moravské Budějovice (info: http://www.protiproudu.cz/)
    9.-24.7. – Hudební festival Znojmo 11 (info: http://www.hudbaznojmo.cz/)
    do 23.7. – Prague City Festival 2011 (info: http://www.cityfestival.cz/)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    8.-9.7. – Nová scéna, hostuje Laterna magika – Kouzelný cirkus (režie: Evald Schorm) (Vstupte do zázračného cirkusu, v němž můžete spolu se dvěma klauny putovat za tajemnou krásou Venuše….) (20:00)
  • Divadla:
    4.-10.7. – Pražský hrad – William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy (režie: Daniel Špinar) (Jiskřivá komedie o věčném souboji mužů a žen s Tatianou Vilhelmovou a Romanem Zachem.) (20:30) Divadelní festivaly:
    do 4.9. – Letní shakespearovské slavnosti, Praha, Brno, Ostrava, Bratislava (info: http://www.shakespeare.cz/)  
    do 31.12. – České divadlo 2011 (info: http://www.ceskedivadlo.cz/)


Pod podezřelým názvem LSD pořádá v Lomnici tetina Bára Pavlišová spolu s dalšími úžasnými lidmi 4. ročník Letní sborové dílny. Těším se!!!

Naši studenti muzikálu (druháci z atelieru Jany Janěkové) účinkovali v Mahenově divadle na absolventském koncertu brněnské Taneční konzervatoře spolu se čtyřmi baletkami-absolventkami. Hana Litterová vymyslela krásnou choreografii na moje písně (vznikly na texty Jana Skácela a Jiřího Suchého). Živě doprovázelo Dadatrio.
Díky Pavlovi máme fotoreportáž.

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

26. 6. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš