prase č. 33

Objevil jsem, že mě bolí ruce z dělání dřeva. tento objev a únava k tomu zapříčinily,
že vydání č. 34 napíšu až v pondělí.

Krkonošské kyselo
(Nebojte se, žádný fňukání.)

Jsou to ale fofry. Před chviličkou jsme se vrátili přes Jižní Koreu domů a hned další víkend už jsme si to namířili s naší oblíbenou partičkou na každoroční přechod Krkonoš. Letošní trasu, tedy skoro jako většinu těch předchozích, plánoval a připravoval Honza K. Sraz jsme měli jako obvykle na Černém Mostě a jeli jsme do Vrchlabí. Místo nástupu do hory.

Hospody zavřené, město chrní.

Nevím, jestli se nemám za Blanku trochu stydět. Vybírá tu hned po příjezdu popelnice, ale místním to evidentně nevadí.

Hezkej domeček.

V hospodě nemají vlastní jídlo, ale smlouvu s Číňanem od vedle.

Pivo i klobása dobré.

Slepej koník. Asi má nařízenej klid na lůžku.

Vrchlabí je asi hezké město, ale moc jsme z něho neviděli. Měli jsme chuť na pivo a něco k jídlu, ale většina hospod je zavřená, jen knihkupectví, kde prodávali knížku o jakémsi poseroutkovi, bylo otevřené. I kostel byl zavřený, v předsálí jen letáčkama varovali návštěvníky, že s náma má Bůh nějaké úmysly, ale z letáčku nešlo vyčíst, jestli dobré nebo špatné, či jaké. Našli jsme i hospodu. Neměli sice nic k jídlu, jen klobásky, ale zato byli domluvení s vedlejší čínskou putykou, že si můžeme objednat jídla čínská. Já jsem zůstal věrný hospodské klasice a dal jsem si pálivou klobásku. Většina z nás si dala různá zajímavá čínská jídla. Už si přesně nepamatuju všecky ty dobrůtky. Vím jen, že Ludva si jako jediný dal T7, Olina měla M9, Ála s Blankou M31. Táňka si dala úžasnou a lahodnou M12.

Chčije a chčije.

Toto je okno našeho prvního pokojíčku na Zrcadlovce.

Teta paní domácí opřádá kamínky drátkem a pak je rozdává těm, kdo jsou jí sympatičtí.

Zaplatili jsme a vypadli do hory. Šli jsme furt do kopce, což je v horách překvapivé. Nad Vrchlabím začalo pršet a déšť nás provázel až k chatě Zrcadlovka. Byl jsem klidný, protože na rozdíl od ostatních účastníků výletu jsem v batohu zrcadlovku firmy Nikon měl. Moje servilita mi nakonec nebyla k ničemu, protože do té chajdy měli přístup i lidi bez zrcadlovky. Dokonce vpustili i Honzu K, který měl foťák jen v telefonu, a i Olinu, která neměla foťák vůbec. No jo, to jsou dnes poměry. Paní zrcadlovková byla sympatická a moc hezká. Měla tu na návštěvě i nějaké příbuzné a v chalupě vládla milá atmoška. Pivo sice bylo jen flaškové, ale univerzálně kvalitní. K večeři jsme neměli nic, tak jsme si sežrali nějaké dobrůtky z vlastních zásob. Kafrali jsme kraviny, jako každý rok, nejvíc samozřejmě já.

U rozhledny na Žalý. Orientace kusá.

Mlhu já rád.

Popršenej rozhled.

Gábina po mně chtěla, abych jí vyfotil modré z nebe v kaluži.

Dráček.

Ráno začal den úplňkový a to si dávám hladovku. Je mi celkem jedno, na kdy mi to vyjde. Tu minulou jsem si užil v deštným pralese při celodenním výletu k vodopádům. O tom australském výletě ke queenslandským vodopádům ještě určitě s Helčou napíšeme. Jak je vidět, mám na to letos štěstí. Tahle srpnová mi zase vyšla na celodenní výlet, tentokrát pro změnu v Krkonoších.

Zrcadlovková ozdoba č. 1

Zrcadlovková ozdoba č. 2. Tenhle Krakonoš je verze rachitická.

Ráno se všichni nasnídali. Bylo kde co. Rád se koukám, co lidi žerou a jak jim chutná, když držím hladovku. Je to možná úchylné, ale mě to baví. Teta paní vedoucí se do nás asi zamilovala a všem našim dámám dala opředený kamínky. Ale čas byl neúprosný. Vypadli jsme z chalupy a nastoupili naši sobotní trasu. Pršelo a byla ohromná mlha, to já miluju a jsou to pro mě úplně fotografické orgie. Bylo to nádherné dopoledne. V čerstvě spravené chatě pod rozhlednou na Žalý jsme si dali borůvkové pivo, bylo moc dobré, Ála tu oslavila svůj svátek a od šéfa chajdy dostala ošatku preclíků. V hospodě měli červené piáno a dva psací stroje, venku pršelo naprosto mohutně. Nechtělo se nám od borůvkovýho piva, ale nakonec nám stejně nic jinýho nezbylo.

Déšť se několikrát umoudřil a několikrát vrátil. Ale spíš to bylo příjemné pochodování voňavým lesem. Naším cílem byla chata Anýz. Poznala by se i potmě, protože to tam fakt voní po anýzu. A taky všude kolem chalupy roste. U chalupy je i nádrž s tekoucí vodou, kde pěstují pstruhy, které loví a hostům za slušné peníze upraví a dokonce i oudí. Pro nás paní vedoucí připravila uzené s bramborovejma knedlíkama a zelí. A každému skleničku anýzovky na přivítanou. Recept neprozradila. Svou porci bramborovejch knedlíků s uzeným jsem velkoryse rozdělil mezi ostatní výletníky naší party. Každej dostal o půl knedlíku víc. Některým z toho bylo v noci těžko a jedna z nás se z toho ráno i posrala. Omlouvám se, to jsem fakt nechtěl. Ať žijou hladovky. Ráno jsem si s chutí dal dvě půlky tence ukrojenýho chleba se sýrem a vajíčko s křenem. Rozloučili se s paní vedoucí a jejím malým koťátkem a vyrazili do hory. Čekalo nás 15 kiláčků kopců. Neděle byla slunná a suchá. K obědu jsme si na jedné chajdě dali držkovku a pivo. Odpoledne jsme dorazili do Harrachova a prohlídli si zanedbaný obří skokanský můstek.

Překvapení při činu.

Celý Harrachov vypadá jaksi nijace, pár nových, ne zrovna hezkých budov, spousta uprděných stánků s ponožkama na mobily a laciné, málo odolné baťůžky ušité v Číně. Našli jsme si hospůdku na krásném místě u soutoku dvou říček, ale obsluha byla dost nasraná, že jsme se rozhodli navštívt zrovna jejich podnik a chovali se velmi neprofesionálně a nerozumně, pomlouvali nás zcela bezostyšně a neuvědomili si totiž, že hajzlíky jsou hned vedle kuchyně a kdokoliv z nás, když se šel vyčůrat, slyšet ty jejich blbé kecy o tom, jak jsme nemožní. Pravda, asi jsme byli nemožní, protože Táňka chtěla například z inzerovaného menu jen ten plněnej parpikovej lusk a musela hodně bojovat o to, aby si nemusela dát česnekovou polívku, která je přece součástí menu. A pak ještě drze odmítla moučník!!! Olina zase málem dostala pohlavek za to, že si chtěla dát pivo na ubrousek a neměla připravený tácek. U vedlejšího stolu dostali sprďana Ladys s Honzou, protože nedopili pivo ve stejnou dobu a chtěli to druhé pivo každý jindy. Och, jak nehorázné. A ještě jsme se mezi sebou drze různě přesouvali a ty dva stoly, co jsme obsadili, tak byly nepřehledné a navíc jsme schválně nechtěli platit dohromady, ale každej zvlášť. Vrcholem naší nesnesitelnosti bylo, když jsem při placení vyjmenoval všecky komodity a on mi poslední položku vůbec nezaúčtoval, ptal se, jestli to je všecko, a já že ne a znova jsem připomněl ty jedny halušky a on mi připočítal dvoje.

Pod Čertovou horou je na stromě i čertova holka.

Když jsem viděl, jak dopadl tento psík, či medvídek, přestal jsem provokovat a raději jsem pár minut držel hubu.

Zjednodušené pohledy.

Ohradil jsem se, že jen jedny, ale sprdnul mě, že jsem říkal dvoje. Vypadalo to na přesdržku, tak jsem zbaběle připustil, že jsem vůl a omlouvám se, že teda jsem řekl dvoje, když to říká on, ale že to teď měním jen na jedny. Ale to nestačilo, chtěl se o počtu těch blbejch halušek hádat. Nakonec odešel nasraně k vedlejšímu stolu se dozuřit. Ach, ten si musel oddychnout, kdy jsme odešli. Blbí otravní zákazníci, jeden by se z nich zbláznil.

Šibalka.

Okolí skokanských můstků vypadá zbídačele.

Chystá se, nebo už proběhla, jakási akce. Veřejný hajzlíci. Ten růžovej je asi dámskej, ale dámy prý neví, jak do něho čůrat.

Cesta domů byla rychlá a bez kyslíku. Výlet zdařilý. Už se těším na příští rok. Určitě nepůjdeme stejnou trasu, tak si blbé obsluhy z šenku u soutoku neužijeme, ale já věřím, že v Krkonoších najdeme hodně jiných chat, kde bude obsluha dostatečně protivná a pokusí se nás nasrat. Věřím, že na to Krkonoše mají, že to k nim patří a že to nebylo naposledy, co jsme obsluze po zásluze lezli krkem.

Tuhle připitomělou figurku tu najdete za kdejakým oknem, je mezi suvenýry, je všude.

Ale některé řezbářské kousky jsou dobré. S Krakonošem nemají naštěstí nic společného. Krakonoš se stal děsně profláklej. Je nadužíván.

bazar

Redakční novinky

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.

Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Hell&Dr - Austrálie(2011): (1) (2) (3)
Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru (2010): (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie (2010): (1) (2) (3) (4) (5) (6 ) (7) (8) (9 ) (10) (11 ) (12) (13) (14 ) (15 ) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23) (24) (25) (26) (27)
Jan NZ Kurka - Nový deník Zélandský (2010):(1) (2) (3) (4) (5) (6 ) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty: (1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)

Galerie hlavního města Prahy - Městská knihovna, KONEC AVANTGARDY? / Od mnichovské dohody ke komunistickému převratu (do 25.9.2011)
Výstava představuje české výtvarné umění z let 1938–1948, jak se profilovalo vůči nacistické pseudokultuře a v poválečném období vůči protokomunistickým tlakům. Její koncepce je tedy zaměřena nejen na zatím nedostatečně zpracované období českých dějin umění, na jeho slavné i dosud málo známé umělce, ale i na společenské souvislosti, které autoritativně omezovaly svobodný proces tvorby, přirozenou komunikaci a kontakty se zahraniční scénou. Výstava proto vůbec poprvé prezentuje prostřednictvím fotografické dokumentace monstrózní nacistické výstavy a další aktivity tohoto druhu v Čechách a na Moravě.

Galerie Moderna, Doteky konstruktivismu (do 4.9.2011)
Výstava Doteky konstruktivismu zahrnuje na 80 děl našich nejvýznamnějších představitelů tohoto uměleckého směru, jako jsou Václav Boštík, Václav Cigler, Hugo Demartini, František Gross, Milan Grygar, František Hudeček, Jiří Kolář, Stanislav Kolíbal, Jan Kotík, Radoslav Kratina, Jan Kubíček, Karel Malich, Vladislav Mirvald, Zdeněk Sýkora, Miloš Urbásek, Stanislav Zippe a další.

Czech Photo Gallery, FOTOGRAF ROKU – JOE KLAMAR (do 30.9.2011)
Výstava výjimečné osobnosti současné fotoreportáže, šéfreportéra Agence France Presse pro střední Evropu, držitele titulu Fotografie roku Czech Press Photo 2009 a řady dalších ocenění, který běžné situace fotografuje vždy „trochu jinak“, a tak se stává autorem špičkového obrazového zpravodajství s vysokou estetickou a emoční hodnotou. Výstavou Joe Klamara zahajuje činnost nová pražská fotogalerie CZECH PHOTO GALLERY v partnerství s firmou NIKON.

Cafe galerie Černá Labuť, Jaroslav Malina Post Quantum 2011 (do 10.9.2011)

Galerie hlavního města Prahy - Dům U kamenného zvonu, ANDREAS FEININGER / That’s Photography (do 23.10.2011)
Andreas Feininger, syn významného malíře, je proslulým světově oceňovaným fotografem. Studoval a působil v Evropě, v roce 1939 Feininger emigroval do Spojených států, kde se proslavil svými dynamickými černobílými fotografiemi New Yorku čtyřicátých let, v nichž zachytil rušný život velkoměsta odehrávající se na pozadí působivých architektonických dominant. Feininger byl nejen výborným fotografem na volné noze, ale stejně tak vynikajícím učitelem. Vedle příruček napsal více než 40 knih o fotografování, které byly přeloženy do 13 jazyků. Andreas Feininger dokončil životní pouť roku 1999 v New Yorku. Rozsáhlá výstava v Domě U Kamenného zvonu představující takřka tři stovky černobílých fotografií je pozoruhodnou sondou do tvorby tohoto slavného tvůrce.

Ateliér Josefa Sudka, Josef Sudek (do 28.8.2011)
Výstava ze sbírky fotografií finanční skupiny PPF.

Galerie Václava Špály, OBRAZY Z DĚJIN FOTOGRAFIE ČESKÉ (do 31.8.2011)
Výstava ze sbírky fotografií finanční skupiny PPF.

GAMU, Karel Cudlín - Fotografie 2001-2011 (do 11.9.2011)
Galerie AMU představuje tvorbu osobnosti české fotografie.

Magda Španihelová: Screen Dance, Tělo pro kameru
Pronikavá studie o progresivním žánru tanečního filmu (Screen Dance), která zkoumá jak jeho vývoj a historii, tak i samotné základy spojení obou uměleckých odvětví s odlišnými výrazovými prostředky a roli těla jako zprostředkovatele významů.
Vydává nakladatelství Casablanca.

Přátelství dvou jazzových muzikantů, saxofonisty Branforda Marsalise a pianisty Joeyho Calderazza, trvá už od dob studií na Berklee College of Music, kde spolu dokonce i bydleli. Nyní tito dva vynikající instrumentalisté natočili nové album nazvané Songs of Mirth and Melancholy. Výsledkem jejich třídenního natáčení je devět písní, ze kterých jsou kritiky uneseny.
Vydal Universal.

„Co ještě je něco a co už není nic než ,tvářící se nic´.“ (Jan Zábrana: Celý život)
Kina:
Po celý srpen nabízí pražská kina Oko a Světozor v rámci festivalu Pražské filmové léto 2011 každý den projekci jednoho filmu za vstupné 30 Kč. 16.8. – Aero – Lidice (režie: Petr Nikolaev, ČR/Pol., 2011, 110 min. Válečný) (Příběh obyčejných lidí, kteří se náhodou připletli do cesty dějinám.) (18:00)
17.8. – Aero – Melancholia (režie: Lars von Trier, Dán./Švé./Fr./Něm./It., 2011, 130 min. Drama) (Začíná to honosnou svatbou, končí zánikem světa. Nový film Larse von Triera vypráví uhrančivý příběh dvou sester, z nichž ta mladší se zrovna vdává a stává se čerstvou matkou.) (20:30)
20.8. – Aero – Zvuk hluku (režie: Ola Simonsson, Johannes Stjärne Nilsson, Švéd./Fr., 2010, 102 min. Hudební) (Policista Amadeus se odjakživa cítil odstrčen, protože na rozdíl od všech svých příbuzných nemá hudební nadání, na navíc trpí silným odporem k hudbě. Nyní se dostává na stopu skupinky hudebních teroristů, která se rozhodla ovládnout veřejný prostor svými akustickými útoky.) (18:00)
20.8. – Oko – Odcházení (režie: Václav Havel, ČR, 105 min. Drama) (Světově uznávaný dramatik a politik Václav Havel se poprvé stane režisérem, aby převedl na filmové plátno hru, kterou s úspěchem uvedly domácí i zahraniční scény. Setkání Václava Havla s filmovou režií, řečeno jeho slovy – v závěru jeho veřejné kariéry - je poněkud symbolické. Jeho rodina, především v osobě jeho strýce Miloše Havla, je úzce spojena s rozvojem československého filmu a vybudováním domácího filmového průmyslu v období první republiky, sám autor odmalička toužil stát se filmovým režisérem, dobové poměry však mu zmařily jak studium, tak naplnění této dlouholeté touhy.) (18:00)
15.-17.8. – Evald – Melancholia (režie: Lars von Trier, Dán./Švé./Fr./Něm./It., 2011, 130 min. Drama) (Začíná to honosnou svatbou, končí zánikem světa. Nový film Larse von Triera vypráví uhrančivý příběh dvou sester, z nichž ta mladší se zrovna vdává a stává se čerstvou matkou.) (20:30)
15.8. – Letní kino Střelecký ostrov – Bollywoodské léto 2011 – Den indické nezávislosti (zdarma) (20:00)
15.-17. – Mat – Jmenuji se Oliver Tate (režie: Richard Ayoade, VB/USA, 2010, 97 min, Komedie) (Chytrá britská komedie o ztrátě panictví a záchraně jednoho manželství. Patnáctiletý Oliver Tate má dva cíle: zachránit manželství svých rodičů za pomoci pečlivě promyšleného plánu a přijít o panictví před svými narozeninami.) (20:30)
19.8. – Kino Rock Cafe – Amarcord (režie: Federico Fellini, It./ Fr., 1973, 137 min. Komedie) (Klukovské lumpárny, první sexuální zkušenosti, zoufalá láska k luxusní prostitutce – to vše objektivem špičkového režiséra Federica Felliniho. Film se odehrává v Rimini, režisérově rodišti, ve 30. letech.) (19:00)
15.8. – Světozor – Dokumentární pondělí – Metallica. Some Kind of Monster (režie: Joe Berlinger, Bruce Sinofsky, USA, 2004, 139 min. Dokument) (Fascinující pohled na životy členů nejslavnější heavy metalové skupiny v hudební historii. Kapely, která po dvaceti letech své existence čelí obrovským osobním a profesionálním výzvám v průběhu natáčení jejich alba St. Anger.) (20:45)
Kluby - doma:
15.-16.8. – Agharta – Hot Line (21:00)
17.-18.8. – Agharta – Limited Edition (21:00)
20.8. – Agharta – Balzar Robert Trio (21:00)
21.8. – Agharta – Vít Švec Trio (21:00)
16.8. – Blues sklep – Marek Šmaus Trio (21:00)
17.8. – Blues sklep – Jazz Rabble (21:00)
18.8. – Blues sklep – Eric Stanglin and the Juke Joint Heroes (21:00)
19.8. – Blues sklep – Petr Kalandra Memory Band(21:00)
20.8. – Blues sklep – Tony Viktoria Group (21:00)
16.8. – Jazz Dock – Tues blues (22:00)
17.8. – Jazz Dock – František Kop Quartet (22:00)
19.8. – Jazz Dock – Balzar Robert Trio (22:00)
15.8. – Jazz klub Ungelt – Los quemados (21:00)
16.8. – Jazz klub Ungelt – Petra Studená and Big Fun (21:00)
17.8. – Jazz klub Ungelt – Tereza Rajnincová Band (21:00)
18.-19.8. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:00)
20.8. – Jazz klub Ungelt – Filip Gondolán Band (21:00)
15.8. – Jazzboat – Franta Kop Quartet (20:30)
16.8. – Jazzboat – Jan Smigmator Quartet (20:30)
17.8. – Jazzboat – Vesna Cáceres and Anima (20:30)
19.8. – Jazzboat – Svatobor Macák Quartet (20:30)
20.8. – Jazzboat – Vít Švec Trio (20:30)
15.8. – Reduta – Rostislav Fraš Quartet (21:30)
16.8. – Reduta – Jazz Farma (21:30)
18.8. – Reduta – Los quemados (21:30)
20.8. – Reduta – Martin Kratochvíl, Tony Ackerman, Imram Musa Zangi (21:30)
16.8. – Stará Pekárna, Brno – Kingsfield (20:00)
17.8. – Stará Pekárna, Brno – Mushy Muxx (20:00)
19.8. – Vagon – Gerda Blank + Roadcrash (21:30)
Kluby - cizina:
16.-17.8. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Akyko Yano Trio feat. Will Lee, Chris Parker (19:00, 21:35)
15.8. – Blue Note New York, USA – Jerry Gonzalez, the Fort Apache Band (20:00, 22:30)
19.-20.8. – Twins Jazz, Washington, USA – Michaela Harrison (21:00, 23:00)
16.-20.8. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Wynton Marsalis Quintet (20:00) Hudební festivaly:
16.-20.8. – Iberica 2011, Boskovice (festival španělské kultury) (info: http://www.iberica.cz/)
do 20.8. – Mezinárodní hudební festival Český Krumlov (info: http://www.festivalkrumlov.cz/)
Divadla:
Do Prahy míří desítky profesionálů v oblasti nového cirkusu. Na tři dny zde budou zasedat členové mezinárodní sítě Circostrada network. Cirqueon – Centrum pro nový cirkus ve spolupráci s festivalem Letní Letná při této příležitosti pořádá 26. 8. mezinárodní fórum o stavu nového cirkusu v Evropě – Cirkforum 2011. V rámci Cirkfora proběhnou i prezentace projektů. 16.8. – Divadlo v Celetné, hostuje Divadlo Kašpar – David Ives: To nemá chybu (režie: Jakub Špalek) (Komedie amerického autora. Muž a žena, jeden pokoj, velká postel a vše začíná krásně, ale tak krásně!) (19:30)
19.8. – Divadlo V Celetné, hostuje Divadlo Kašpar – Vladislav Vančura: Rozmarné léto (režie: Jakub Špalek) (Lampy, kouzelný klobouk a strmý provaz… Jak je to krásné býti kadeřavým!) (19:30)
20.8. – Divadlo v Celetné, hostuje Divadlo Kašpar – Rozmarný Bonus (režie: Jakub Špalek) (Dárek pro diváky, kteří Rozmarné léto znají a milují. To, co původní příběh zatajil, vynechal či opomenul – skrytá tajemství, rozhovory šeptané i scény s hvězdičkou.) (18:30)
15.-20.8. – Letní scéna Ungelt – Pierre Palmade, Christophe Duthuron: Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Jevištní roadmovie o útěku dvou žen. Nezdolnou energií a nadějí nabitá komedie o náhodném setkání dvou obyčejných žen vydávajících se na cestu za svobodou, dobrodružstvím a životem prožitým naplno.) (20:00)
Divadelní festivaly:
do 20.8. – Letní shakespearovské slavnosti 2011, Praha, Brno, Ostrava (info: http://www.shakespeare.cz/)
do 31.12. – České divadlo 2011 (info: http://www.ceskedivadlo.cz/)

Omlouvam se timto, prave jsme pricestovali do Berlina pres Hodonin, Trnavu, Svaty Stepan, Stramberk, Benesov nad Ploucnici a Landolfshausen u Göttingenu. Z toho posledniho mista jsme sem privezli i Petru a Janneho. Zatim jsme na cestach od minuleho pondeli... Tady se zdrzime do stredy, takze zpravu do prasete vytvorim az pro pristi cislo. Ted bych nezvladla ani fotky, ponevadz Jirka nekam zalozil kartu. Pokud ji zalozil definitivne, tak nektere fotky nezvladnu ani pristi tyden. A na Janneho klavesnici umim psat jen bez hacku a carek.
Jinak to jsou ale vsechno plane vymluvy, hlavne jsem ospala a kaslu jak tuberak uz cely tyden, takze neni sila.
Priste samozrejme uz s obrovsko silo a nigdy jinak!
Tam Jeneralni

Dada a spol. www.quakvarteto.cz