Poslední večeře
(na Rainbow Beach - díl III.)

Ještě pár obrázků z minulé Duny, kdy jsme prase tak nějak zbaběle opustili skoro uprostřed věty. Pohodička při vaření na australských veřejně a zdarma přístupných grilech je již pověstná. Nejen, že to je zadara, ale dokonce to je vždycky čisté a uklizené a vydrbané.

Chystáme si barevně krásný jídlo. Voní to, a barevní se to na nerezovým plechu.


Bea - hlavní hygienička

Všichni se nějak podílíme.

Dvě volský voka..

Tři volský voka...

Pět volských vok. Samá prvočísla.

Kdyby se na to ten předchozí grilař vysral, určitě by se odněkud vynořil pracovník, který na hezký vzhled grilu dohlíží (ač není nikde vidět) a vydrhnul by ho vlastnoručně. Ale není to potřeba, lidi tu nejsou prasata a grily po sobě krásně uklidí. Jídlo voní a vůně se line po dětských atrakcích, všem nám při vaření kanou sliny a děti přestávají lítat po prolejzačkách a pozorně sledují, jak Helča, Olina a Jirka a Honza klohní ty dobroty.

Úchylný Jirka v růžovém budí obdiv, ale Australani jsou prudérní, tak se otáčí stranou.

Ladí barevně s maminkou.

Australský pták.

Žádný zdravý věci, slanina, vajíčka, já vím, kdekdo tvrdí, že jsou vajíčka šíleně zdravá, ale jsem již dost stár, tak vím, jak jsou doktoři a dietologové v tomhle ohledu proradní, kolikrát už za můj život změnili názor na to, jestli jsou nebo nejsou vajíčka pro lidský organizmus zdravá, snad dokonce nezbytná, až po názor, že vejce je čiré zlo. Já osobně se k vajíčku stavím ze zdravotního hlediska nesmírně neutrálně, je mi to naprosto jedno, jeslti vejce škodí nebo právě naopak, Vajíčka mi jen chutnají a proto je rád žeru.

Dřevěný zvířátka hlídají vstupy do jeskyněk.

Smajlík z Rainbow Beach.

Jdeme na pláž. Den je jako vymalovaný, vlny řádí, ale nijak nebezpečně. Je to lákavé a všichni zalézáme do vln. Středoevropská sekce tvrdí, že je to docela teplé. Irská sekce tvrdí, že to je jako kafe, australská sekce - já - tvrdím, že asimilace je pěkná mrcha a drkotám zubama. Vždyť jsme v půlce kruté australské zimy. Voda je azurová a dokonce se za příbojem dá i plavat. Když se dostatečně nabažíme, vydávám se na průzkum sesypané duny. Běžím po pláži až k místu, kde jsme toho dne dopoledne stáli nahoře a koukali směrem dolů. Pak se najedou otočím a chci běžet nazpět, ale koukám, že jsem téměř narazila do červené vozu. Koukám stejně překvapeně jako řidič. Auto mě chtělo objet, a jelo tak potichu, že jsem ho vůbec neslyšela.

Při odlivu se tu prohání auta. Někdy je potřeba být ve střehu. Ale obecně tu jsou řidiči velmi ohleduplní. A to nejen na plážích.

Písek tu teče jako voda.

Honza blbne z písku.

Jirka nakukuje.

Je to tu hodně barevné. Ne nadarmo to tu pojmenovali Rainbow Beach.

Chudák řidič nečekal, že běžec (běžkyně) udělá najednou kličku a vyskočí mu téměř na kapotu. Jsme v Austrálii, kde vyskakování klokanů na kapotu auta je jaksi skoro národním zvykem, jsou řidiči celkem pohotoví. Řešíme to po australsku - úsměvem a každý si jdeme-jedeme svou vlastní cestou. Pak se na stejnou výpravu vydává další skupinka, zatímco děti se vzájemně masí. Jirka jde omotán růžovým ručníčkem a vypadá jak vyhublé sele. Honza jde normálně, ale když vidí oba tu krásu a všelijaký lákátka v podobě prapodivných pískovcových tvarů lítají všude jako malí, skáčou z kamenů do písku a pak na konci, pod dunou si ten krpál cvičně vyběhnou nahoru.

Písečná řeka.

Někdy je to všecko jako zlaté.

Je tu krásně. Den se nějak rychle nachýlil a tak se vydáváme zpět do tábořiště, po cestě ještě kupujeme dvě kila australských krevetek a těšíme se, jak si je na našem nalezeném vařiči uklohníme k večeři. Po zkušenostech ze včerejška se už nenecháme nachytat a víme, že mnoho táborníků ohýnkova smrt, necháváme rozdělání ohně jen na Jirkovi. A proto za chvilku už vesele to nehořlavé tvrdé dřevo plápolá. Australské próny (prawn) neboli krevetky vypadají růžově a lákavě.

Honza se vrátil do věku Bobíka.

Jsem z toho u vytržení, fotím si to, ale stejně mně nebude nikdo věřit.

Pán růžových ručníků.

Když jsmety mořské růžové dary kupovali, radil nám prodavač, že nejlíp je je udělat jen tak ve slané vodě, dokonce když prý přímo v mořské, tak budou i správně slané, že to bude lahůdka. Byla, vyrobili jsme držáček na hrnec, potmě jsme si došli k moři pro slanou vodu přímo od pramene, je pravda, že je taky s trochou písku, protože bez písku prostě mořskou vodu nezískáte, to byste pro ni museli plana daleko od břehu a k tomu nás nemůže nikdo nutit, co kdyby žralok, nebo tak? Jirka sice encyklopedicky tvrdí, že žralok potřebuje k zaútočení nejméně 6 metrů hloubky, aby mohl ponořit tlamu do břicha. Napadá mě, že když budu plavat na znak, tak je útočný žralok v prdeli, protože budu mít břicho na hladině, ale pak si musím přiznat, že je to teorie blbá a smíříme se s vodou s pískem. Sesedáme se v rodinném kruhu kolem našeho krbu, voda mořská bublá, vhazujeme do vody prvních 16 krevetek, jsou hotové brzo a jsou neuvěřitelné dobré.

Borísek se nemůže dočkat prvních krevetek.

Sliny kanou nejen jemu. I Olině se sbíhají a musí dávat pozor, aby nenaslintala do porce, to by jí Boris hnal.

Po večeři si z bakelitovhejch hrníčků užíváme dobrého portského. Všichni víme, že je to poslední noc na Rainbow beach. A že zítra už jedeme domů. Malý děcka musí do školy a Jirka s Honzíkem taky za chvilku odlítají do Irska.

Ani nemluvíme, chrochtáme blahem, jen z Borýska opět vypadávají mlaskavá slovíčka "absolůtly delišíž". Svítí měsíc, je vlaho, ruce nám smrdí od darů z moře. Hážeme dalších 16 potvůrek do vroucí vody. Máme jich kilo, je jich hodně, ale jsou tak dobré, že jich je vlastně málo. Jdeme spát. Ráno neseme zbytky krevetek na pláž.

Sbohem potvůrko, my už musíme jet do Evans Head.

Prý je dobré ty zbytky krevetí zahrabat při do písku v místech, kam při přílivu dosáhne voda, tak se stanou krmí pro jiné mořské potvory a všecko je krásně zacyklené. Ráno balíme, auto, které jsme si půjčili a které tak krásně na začátku cesty vonělo teď smrdí rybama, mokrejma hadrama a všude jsou nějaké drobky a bláto a písek. Ani si nedovedeme představit, že půjde auto vrátit bez pokuty za znečištění. Olina ale tvrdí, že ho klidně po příjezdu odderatizuje a navoní. Čeká nás dlouhá cesta domů, skoro 600 kilometrů. Školní prázdniny končí, rodinný výlet taky. Bylo to krásné.

A jedem domů. Krásnej výlet fakt skončil. Všem je nám to líto. Boris má svou pandu pod paží, tak mu to zas tak líto není.

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném
přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Honza Amerika Kurka - Americké národní parky (2011): (1) (2) (3) (4) (5)
Hell&Dr - Austrálie (2011): (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10)
Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru (2010): (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie (2010):
(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23) (24) (25)
J
an NZ Kurka - Nový deník Zélandský (2010):(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty:
(1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Zjevný brunet

  • I ruského prezidenta Dmitrije Medveděva rozzlobil skandál ve Vladivostoku. Tamní plynárenský podnik opět uhasil věčný oheň u památníku padlých námořníků, protože flotila zase nezaplatila za plyn...
  • Vědci objevili fosilii brouka z čeledi mandelinkovitých, která je stará přibližně 47 milionů let a přesto doslova hraje všemi barvami. Zachovaná je i struktura a tvar krovek. Tento nález v německém Messelu představují nejčistěji dochované barvy, ve své celistvosti předeženou i slavný objev zachovaného dinosauřího peří. 
  • Začíná druhý ročník projektu Kecejme do toho, který v České republice vytváří prostor pro mladé lidi k tomu, aby mohli odpovídajícím způsobem vyjadřovat své názory na věci, které se jich přímo týkají. Cílem projektu je podpořit participaci mladých lidí na veřejném životě. Názory jsou překládány dotčeným státním institucím. V minulém roce účastníci navrhli např. doporučení, jak zlepšit situaci ohledně šikany a kyberšikany či navrhli svůj model vzdělávání v rámci sexuální výchovy. Účastníci mohou diskutovat také na internetových stránkách www.kecejmedotoho.cz.

  • Byli jsme zas v Brně
  • V Austrálii mají zase školní prázniny
  • A přežrali jsme se u dědy. Je to fakt běs, navštěvota rodiny, které jídlo neodbývají.
  • Asi už začíná být trošku zima

 

australia

australia

Surreálný inspektor Zrzek

V brněnském autobusu zmáčkla cestující knoflík pro zastavení
a nerudný řidič (není jich málo) na svou cestující vystartoval, co ten knoflík mačká a že ho zneužívá.
Paní na to nereagovala. Řidič pokračoval v útoku:
"Paní, slyšíte? S váma mluvím!"
Paní se ani neotočila a jasným znělým hlasem odvětila:
"Ale já s váma ne."


 
BaselitzCzech Photo Gallery, Sport jinak - Tomasz Gudzowaty (7.10.2011 - 27.11.2011)
Fotografická kolekce polského fotografa Tomasze Gudzowatyho ověnčená cenami World Press Photo a letošního porotce soutěže Czech Press Photo, představuje pět desítek záběrů netradičních sportů, které vidí zcela originálním způsobem.
BaselitzGalerie hlavního města Prahy - Dům U kamenného zvonu, ANDREAS FEININGER / That’s Photography (do 23.10.2011)
Andreas Feininger, syn významného malíře, je proslulým světově oceňovaným fotografem. Studoval a působil v Evropě, v roce 1939 Feininger emigroval do Spojených států, kde se proslavil svými dynamickými černobílými fotografiemi New Yorku čtyřicátých let, v nichž zachytil rušný život velkoměsta odehrávající se na pozadí působivých architektonických dominant. Feininger byl nejen výborným fotografem na volné noze, ale stejně tak vynikajícím učitelem. Vedle příruček napsal více než 40 knih o fotografování, které byly přeloženy do 13 jazyků. Andreas Feininger dokončil životní pouť roku 1999 v New Yorku. Rozsáhlá výstava v Domě U Kamenného zvonu představující takřka tři stovky černobílých fotografií je pozoruhodnou sondou do tvorby tohoto slavného tvůrce.

BaselitzDOX, HUGHIE O’DONOGHUE: Cesta (do 12.12.2011)
Velkoformátová plátna zachycující figury při skoku či pádu reflektují tragickou souvislost mezi skokanem, symbolizujícím záměrný přechod do „světa na druhé straně“, s mediálními obrazy lidí zoufale vyskakujících z věží World Trade Centre. 

Baselitz DOX, IVANA ŠRÁMKOVÁ: Nemohu přestat (do 31. 10. 2011)
Výstava s názvem Nemohu přestat je výběrem prací z posledních let české sochařky Ivany Šrámkové. Rozsáhlá instalace obsahuje množství rozměrných barevných plastik z taveného skla. V rámci expozice se české veřejnosti obeznámené s dílem Šrámkové představí i nejnovější soubor drobnějších objektů.   

Rjú Murakami: Nekonečná, téměř průzračná modř
Oceňovaná próza japonské literární hvězdy Rjú Murakamiho popisuje život mládeže v japonském městečku ovlivněném přilehlou americkou základnou. V knize najdete sex, drogy a rokenrol po japonsku. 
Samotný příběh je ponurý, nihilistický, obsahuje řadu násilných scén, popis předávkování drogami i sebevraždy a vyjadřuje celkovou deziluzi mladé generace. Za tuto knihu Murakami obdržel v roce 1976 jak cenu v literární soutěži časopisu Gunzó pro nové autory, tak i prestižní literární cenu Akutagawa šó.

Keb´Mo´vydává novou desku, kterou nezval Reflection. Od vydání jeho poslední desky Suitcase uběhlo již pět let. Na albu je dvanáct písní, včetně duetů s India.Arie a Vincem Gillem, pohybujících se na pomezí různých stylů se základem v soulu, rocku, bluesu, jazzu a r´n´b. K tomu všemu přidává Keb´ Mo´ svůj signifikantní hlas a kytarové umění.



  • Nobelovu cenu za literaturu získal pro tento rok švédský básník a překladatel Tomas Tranströmer. „Skrze své zhuštěné, ale průzračné obrazy nám nabízí čerstvý pohled na realitu,“ stojí v prohlášení akademie.
  • „Je zhola nemožné vnímat objektivně vlastní smrt a ještě přitom udržet melodii.“ (Woody Allen)
  • Kina:
    Roman Polanski
    je považován za jednoho z nejodvážnějších režisérů současnosti. Jeho dílo představuje extrémní vášně lidské duše a zákruty lidské psychiky. Polský institut a Francouzské velvyslanectví se rozhodly vzdát mu společně poctu a představit v od 5. do 12. října v Kině 35 a Ponrepo retrospektivu jeho filmů. Galerie 35 zároveň vystaví výběr z plakátů jeho nejslavnějších filmů. Plakáty poskytlo Muzeum kinematografie v Lodži.   
    10.10. – Aero – Win Win (režie: Tim McCarthy, USA, 2011, 106 min. Komedie) (Život je hra s pravidly. Ale jsou tu i výjimky.) (18:00)
    11.10. – Aero – Alois Nebel (režie: Tomáš Luňák, ČR, 2010, 87 min. Animovaný) (Dlouho očekávaná adaptace kultovního komiksu Alois Nebel autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 přináší temný příběh s atmosférou podobnou filmům jako Scanner Darkly, Sin City nebo Valčík s Bašírem, k jehož realizaci použil režisér Tomáš Luňák poprvé v české kinematografii rotoscoping, unikátní technologii kombinující kreslený a hraný film. Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel. Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha.) (18:00)
    12.10. – Aero - Melancholia (režie: Lars von Trier, Dán./Švé./Fr./Něm./It., 2011, 130 min. Drama) (Začíná to honosnou svatbou, končí zánikem světa. Nový film Larse von Triera vypráví uhrančivý příběh dvou sester, z nichž ta mladší se zrovna vdává a stává se čerstvou matkou.) (18:00)
    11.-13.10. – Evald – Kurz negativního myšlení (režie: Bard Breien, Nor., 2006, 79 min. Dobrodružný) (Partička několika hendikepovaných lidí pod vedením rázné psycholožky vyráží za svým dalším cílem: přesvědčit pětatřicetiletého Geira, který po autonehodě skončil na vozíku, že by se měl přidat k jejich skupině, naučit se společně s nimi pozitivně myslet a zachránit tak své rozpadající se manželství. Psycholožka ale nemá tušení s kým má tu čest. Namísto, aby Geir přijal jejich „učení pozitivního myšlení“ vzbouří se tento sebedestruktivní milovník Johnnyho Cashe a válečných filmů proti nevítané invazi „pozitivní“ energie a za pomoci místy až brutální upřímnosti, alkoholu a marihuany, ovládne celou situaci. Vítejte v „kurzu negativního myšlení“! ) (16:30)
    11.10. – Městská knihovna – Filmový klub – Odcházení (režie: Václav Havel, ČR, 105 min. Drama) (Světově uznávaný dramatik a politik Václav Havel se poprvé stane režisérem, aby převedl na filmové plátno hru, kterou s úspěchem uvedly domácí i zahraniční scény. Setkání Václava Havla s filmovou režií, řečeno jeho slovy – v závěru jeho veřejné kariéry - je poněkud symbolické. Jeho rodina, především v osobě jeho strýce Miloše Havla, je úzce spojena s rozvojem československého filmu a vybudováním domácího filmového průmyslu v období první republiky, sám autor odmalička toužil stát se filmovým režisérem, dobové poměry však mu zmařily jak studium, tak naplnění této dlouholeté touhy.) (16:00, 19:00)
    10.10. – Oko - Kůže, kterou nosím (režie: Pedro Almodóvar, 2011, Šp., 118 min. Drama) (Dvanáct let po smrti manželky, jež zahynula v explodujícím autě, se renomovanému plastickému chirurgovi Robertu Ledgardovi podařilo vyvinout odolný typ kůže, který by byl býval jeho milovanou zachránil. Šarmantní muž posedlý ideou, jež sahá za hranice bioetiky, se nenechá spoutat skrupulemi ani v okamžiku, kdy se rozhodne svůj vynález testovat. V příběhu, v němž hraje zásadní roli chladně vykalkulovaná a precizně provedená pomsta, Almodóvar za scenáristické pomoci bratra Agustína suverénně kombinuje časové roviny, mezi něž rozpíná svá témata vášně, tělesnosti a pohlavní identity. Jeho devatenáctý film je opět sofistikovanou poctou filmu, tentokrát Hitchcockovi, Buñuelovi či hororu Georgese Franjua Oči bez tváře.) (18:00)
    11.10. – Oko – Banksy: Exit Through the Giftshop (režie: Banksy, USA/VB, 2010, 87 min. Dokument) (Dokument, který se objevil v letošních nominacích na Oscary, v sobě nese velkou dávku podvratnosti, ať už tím, že jej stvořila ikona street artu s pseudonymem Banksy, jehož identitu dosud nikdo nezná, či ve způsobu, jakým se opírá do současného „umění“. Hlavní postavou je Francouz Thierry Guetta, který se pokusí s kamerou zmapovat dynamické odvětví street artu, jehož neoficiálním králem je právě Banksy. Thierryho touha se s ním setkat stále roste, až se nakonec rozhodne přiložit ruku k dílu a pod pseudonymem Mr. Brain Wash udělat díru do světa umění.) (18:00)
    15.10. – Kino KC Zahrada – Pásmo pohádek – Anifest 2011 dětem (16:00)
    10.10. – Ponrepo – Nájemník (režie: Roman Polanski, Fr./USA, 1976, 125 min. Thriller) (Legendární režisér Roman Polanski obsadil sebe sama do hlavní úlohy v tajemném thrilleru, v němž se jako nájemník stěhuje do nového bytu, kde se ale velmi záhy začnou dít podivné věci. Jako by si někdo přál, aby co nejrychleji odešel. Jako by někdo chtěl, aby zemřel...) (20:00)
    Filmové festivaly:
    5.-12.10. – Retrospektiva Romana Polanského, Praha, Kino 35 a Ponrepo (info: http://www.ipf.cz/Retrospective-Roman-Polanski)
    10.-11.10. – Dny severu, Praha, Kino Světozor (info: http://www.kinosvetozor.cz/cz/cykly-festivaly/
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    10.10. – Agharta – Ondřej Kabrna trio (21:00)
    11.10. – Agharta – Noční Optika (21:00)
    12.10. – Agharta – Yandim band (21:00)
    13.10. – Agharta – Jazz Efterrätt  (21:00)
    14.10. – Agharta – Lukáš Martínek Private Earthquake (21:00)
    15.10. – Agharta – František Kop Quartet (21:00)
    16.10. – Agharta – Matej Benko Quintet (21:00)
    10.10. – Blues sklep – Hudební sklepy: Phil Shoenfelt (20:00)
    13.10. – Blues sklep – Ľuboš Beňa a Matěj Ptaszek (21:00)
    15.10. – Blues sklep – Tony Viktoria Group (21:00)
    16.10. – Blues sklep – Desperate Women Cabaret Vol. 4 (21:00)
    11.10. – Jazz Dock – Tony Blues Band & Kaia Brown (22:00)
    12.10. – Jazz Dock – Wojtek Mazolewski Quintet (22:00)
    14.10. – Jazz Dock – Jazz dock jamband (01:00)
    14.10. – Jazz Dock – Gospel limited (19:00)
    14.10. – Jazz Dock – František Kop Quartet (22:00)
    15.10. – Jazz Dock – Jiří Šimek Trio (19:00)
    10.10. – Jazz klub Ungelt – Blues Bond (21:15)
    11.10. – Jazz klub Ungelt – Tereza Rajnincová Band (21:15)
    12.10. – Jazz klub Ungelt – Marcel Flemr Blues Band (21:15)
    14.-15.10. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:15)
    10.10. – Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:30)
    11.10. – Jazzboat – Jan Smigmator & Jazz Quartet (20:30)
    13.10. – Jazzboat – Julius Baroš Quartet (20:30)
    14.10. – Jazzboat – Eva Emingerová Quartet (20:30)
    15.10. – Jazzboat – Miriam Bayle Band (20:30)
    16.10. – Lucerna – František Uhlíř Team (20:00)
    10.10. – Reduta – Mocca Malacco (21:30)
    11.10. – Reduta – Josef Vejvoda Trio (21:30)
    12.10. – Reduta – Los quemados (21:30)
    13.10. – Reduta – Jan Smigmator & And Friends (21:30)
    14.10. – Reduta – Marek Novotný Quintet (21:30)
    16.10. – Reduta – Milan Svoboda (21:30)
    12.10. – Stará Pekárna, Brno – MCH Trio (20:00)
    13.10. – Stará Pekárna, Brno – Claire Michael Quartet (20:00)
    11.10. – Salmovská literární kavárna – Jazz Bluffers (19:30)
    12.10. – Salmovská literární kavárna – Pokojové trio (19:30)
  • Hudební festivaly:
    do 10.11. – Struny podzimu, Praha (info: http://www.strunypodzimu.cz/)
    11.10. – Mezinárodní klavírní festival Praha 2011, Praha, Obecní dům
  • Kluby - cizina:
    10.-13.10. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Toots Thielemans (19:00)
    10.10. – Blue Note New York, USA – Francisco Mela´s Cuban Safari Quintet (20:00, 22:30)
    14.10. – Twins Jazz, Washington, USA – Anthony Nelson (21:00, 23:00)
    10.-12.10. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Cedar Walton Quartet (20:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    10.10. – Divadlo Ponec, hostuje Farma v jeskyni – Divadlo / The Theater (režie: Viliam Dočolomanský) (Hra na herce a diváky, která své hráče může přehrát, ale které se nemůžeme nezúčastnit. Společnost komediantů pořád hraje hru o vzkřísení býka. Inscenace Farmy v jeskyni je černá mše, která porušuje hranice mezi těmi, co se dívají a těmi, co se dávají. Scénická kompozice vznikala z výzkumu rytmu a tanečních kroků brazilských otroků. Divadlo je hledáním lidské svobody uvnitř společenského systému. Svoboda se zase stává divadlem. Pro koho a proč to hrajeme?) (20:00)
    12.10. – Divadlo Ponec, hostuje Debris Company – PREMIÉRA MONO (choreografie: Peter Jaško, Stanislava Vlčeková) (Jsou zahledění sami do sebe a vytvářejí svět, ve kterém platí už jen zákony vlastního já. Posedlí vlastním tělem, výkonností, krásou a jinými intimními důvody si staví piedestaly své dokonalosti. Používají triky, aby oklamali sebe sama a ty druhé. Pět novodových narcisů se dívá do imaginárního zrcadla, ve kterém vidí jenom to, co chtějí. Dokáží nalézt sami sebe, anebo se jejich obraz v zrcadle definitivně rozpadne?) (20:00)
    14.10. – Divadlo Ponec, hostuje VerTeDance – Found and Lost (choreografie: Charlotta Öfverholm) (Duet, který vytvořila švédská tanečnice, choreografka a performerka Charlotta Öfverholm pro skupinu VerTeDance. Charlotta Öfverholm ve své tvorbě kombinuje tanec, divadlo, ale nebojí se i dalších experimentů. Její choreografie Found & Lost je fyzické, poetické a humoristické dílo pro silné ženy.) (20:00)
  • Festivaly tance a experimentu:
    7.-11.10. - …PŘÍŠTÍ VLNA / NEXT WAVE…, Praha (info: http://www.nextwave.cz/)
    15.-22.10. – 4+4 dny v pohybu, 16. ročník festivalu současného umění, Praha (info: http://www.ctyridny.cz/)
  • Divadla:
    10.10. – ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (One woman show Simony Stašové. Shirley Valentine je jméno dívky, kterou ta současná, čtyřicetiletá matka rodiny a manželka počestného občana, už dávno není. Odjede na dovolenou do míst, kde se pěstuje vinná réva a tam začíná nový život…) (19:00)
    12.10. – ABC – Jaan Tätte: Tajemné rozcestí aneb Zlatá rybka po estonsku (režie: Lída Engelová) (Hra o zázracích a penězích a také o děravé naději, že by láska a peníze mohly být slučitelné.) (19:00)
    14.10. – ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    14.10. – Činoherní klub – Yasmina Reza: Bůh masakru (režie: Ondřej Sokol) (Jsme lidé kultury, rozumu, anebo jsme jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování: do lehkosti konverzační frašky čím dál víc prosakuje podvědomí aktérů a před námi se odkrývají tajené animozity života v páru, faleš leckterých kulturních a morálních klišé i dravčí podstata existenčního boje.) (19:30)
    14.10. – Divadlo Bez zábradlí – Bernard Slade: Každý rok ve stejnou dobu (režie: Jiří Menzel) (Osudové setkání dvou lidí, on ženatý, ona vdaná. Rozpětí pětadvaceti let, v němž se mění chování, oblečení i názory obou protagonistů, tvoří kalendář událostí a nálad, které zmítaly v rozmezí 1951 až 1975 americkou společností.) (19:00)
    11.10. – Divadlo Na prádle – PREMIÉRANa větrné hůrce (19:30)
    14.10. – Divadlo na Vinohradech – Oscar Wilde: Ideální manžel (režie: Jana Kališová) (Hlavní postavou je Lord Arthr Goring, vtipný a obratný glosátor světa "duchaprázdných krasavců", společenské smetánky, která ho obklopuje a na které je svým společenským postavením víceméně závislý. Přestože on sám je okolím vnímán jako ohromně zábavný a duchaplný společník, velice jasně si uvědomuje přetvářku a omezenost postojů i chování lidí, kteří svět intikánů a intrikaření tvoří.Wilde měl neobyčejný talent a nevšední schopnost obratně rozvíjet komediální situace, které navíc naplňuje osobitým, nezaměnitelným humorem, v případě Ideálního manžela velice ironickým až sarkastickým.) (19:00)
    14.10. – Divadlo Rokoko – Gabriel Dagan: Vražda jako poznaná nutnost (Absurdní hra o světě, který ztratil veškeré zábrany, a pod vlivem všudypřítomných médií se smířil s absurditou jako všední záležitostí, je plná víceméně bizarních, bláznivých situací. V době, kdy je na internetu k dostání cokoli, lze objednat i vraždu. Koneckonců každý, kdo den za dnem sleduje televizní zpravodajství, musí být smířen s tím, že vražda je poměrně běžnou záležitostí, která nás všechny čeká dřív či později. Tak proč protestovat. Lépe si najmout dobře placenou agenturu, která ví, co dělá a zajistí vám profesionální průběh. Bláznivá komedie o vážných věcech, ztrátě hodnot a kritérií, při níž občas zamrazí, nás může prostřednictvím humoru očistit a snad i trochu přibrzdit dřív, než se absurdita, situovaná do blízké budoucnosti, stane realitou.) (19:00)
    13.10. – Divadlo Ungelt – Pierre Palmade, Christophe Duthuron: Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Jevištní roadmovie o útěku dvou žen. Nezdolnou energií a nadějí nabitá komedie o náhodném setkání dvou obyčejných žen vydávajících se na cestu za svobodou, dobrodružstvím a životem prožitým naplno.) (19:00)
    15.10. – Divadlo Ungelt – Richard Alfieri: Šest tanečních hodin v šesti týdnech (režie: Zdeněk Dušek) (Strhující herecký duet o lidské opuštěnosti a nikdy neumírající naději.) (19:00)
    13.10. – Divadlo v Celetné, hostuje Divadlo Kašpar – Igor Bauersima: Norway Today (režie: Jakub Špalek) (Končím se životem. Půjdeš se mnou? Smile. Kam jdeme? Do sněhu.) (19:30)
  • Divadelní festivaly:
    do 31.12. – České divadlo 2011 (info: http://www.ceskedivadlo.cz/)


Raději dopředu dávám na vědomí, že v pátek 21. 10 v 19:00 uvádí divadlo Radost (Bratislavská 32) po dlouhé době komickou operu PRINCEZNA SYLVESTRIE aneb Zápas o nevěstu. Autor J. Kompit, prý violoncellista, ji kdysi dávno napsal k pobavení kolegů muzikantů. Jinak o něm není známo nic,ani celé znění křestního jména. Dílo je to ale věru podařené, na Sylvestrii se baví diváci, herci Radosti i muzikanti (účinkující Moravské kvarteto). Nádherná podívaná je na pana basistu Richarda Nováka. V jeho neuvěřitelných 80 letech si to představení užívá jak malej kluk. A ten hlas....! Nevím, jestli je v plánu ještě nějaká další repríza – pokud jste ještě toto představení neviděli, vůbec neváhejte a objednejte si vstupenky.

NA KORSICE

je barevno, rozmanitě, kopcovitě, krásně.

Ono je pěkně všude, stačí vyjet jen do okolí Brna, to nepopírám. Na tomto ostrově je to všechno ale nějak koncentrovanější. Jako by Stvořitel nevěděl, co dřív a tak dal od všeho. A pěkně to nahustil.

My, co jsme blázni do kytek, tak nevycházíme z údivu. Aloe mně roste doma v květináči, tady roste na plotě.

Bydleli jsme nejdřív na západním pobřeží. Je divočejší, skály tam často končí až v moři.

Bydleli jsme u městečka Cargese, kde jsme objevili hospůdku s parádním rozhledem "Au bon accueil" (Na dobré přivítání).

Vyjet na výlet se dá převážně vzhůru dolů a v podobném duchu se konaly i návraty.

O Calanches jsem do té doby jen četla, je to síla. Dostali jasme se k nim přes městečko Piana - 11 km pozvolného stoupání a stejně tak dlouhý sjezd do Porta...

Z Porta se dá zase vyšplhat nahoru až do městečka Ota a takových výletů by se dalo navymýšlet asi hodně. V Otě měli naštěstí otevřenou hospodu a pivo kyselé, asi ho tam nikdo moc nepije.

Po 4 dnech nás převáželi busem na další ubytovací místo. Na přání většiny jsme objížděli ostrov spodem. Stavili jsme se v městě Sartene, údajně "nejkorsičtějším" ze všech korsických měst.
A ještě Bonifacio...

Před 15 lety jsme tudy projížděli s Petrou, Petrem a Pavlem, pršelo a moc jsme toho neviděli. Tentokrát jsme si to vynahradili.

Město na jihu ostrova, sice plné turistů, ale klidně bych tam strávila pár dní.

Příště dodám ještě něco z východního pobřeží.

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

9. 10. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš