Broumov, Broumov
(je krásnej)
Odjíždíme z Polska. Ta „krásná“ doba celnic je nenávratně v prdeli. Když projíždíme pomyslnou čárkou na jednotné krajině, která náhle změní polskou trávu v českou vzpomenu si, jak jsme s Olinou před mnoha lety jeli na pár dní do Polska. Přes hranice jsme šli pěšky Bíločervená závora spuštěná, prostor opuštěný. Celnice zdánlivě bez obsluhy. Jen hlasy a divné pleskání. Napadlo mě, že někoho fackujou, nějakýho pašeráka, kterej chtěl propašovat buráky nebo pytlíkovej čaj.
A protože jsme potřebovali do pasu razítko, odvážně jsme se vplížili do celnice. Ťukám tu a ťukáme tam, nikdo nereaguje. Až za jedněmi dveřní se jasně ozývají nelidské rány. Zaklepeme, ozve se „Dál!“ Chceme utéct, ale už je pozdě, otevřeme dveře, ruce preventivně před obličejem. Kolem hranatého stolu sedí dva čeští a dva polští celníci, uniformy rozepnuté. Neupravení. Pašerák nikde. Hrajou mariáš a mlátí kartama o stůl. Chceme razítko, oni se smějí a že prej, jestli hrajem taky karty. Olina, že jo, ale že spěcháme. Dali nám razítko, ani závoru nezvedli, obešli jsme ji a šli stopovat polské řidiče.
Dnes je přechod hranic v eurozóně nuda, nuda, šeď. Ludva je místní znalec, dovedou s Táňkou vyprávět zajímavé, často i jímavé příběhy jednotlivých stavení a osudy majitelů bývalých i současných. Kdo bydlí tady a kdo tam, kde je jaká zajímavá trošku opuštěná pískovcová soška. Cesta příjemně utíká. Ludva nám chce ukázat kouzelná zákoutí města Broumova. První zastavení dřevěný kostelík.
Náměstí s barevnými průčelími, kašna, rozdrbaná továrna, kostel kamenný. Rychlá prohlídka města je u konce. Ludva vymyslel, že bychom mohli stihnout vyfotit západ slunka z vyhlídky, jestli nám to časově vyjde. Jedem dlouho do kopce. Slunce nekompromisně klesá k horizontu. Stihneme? Nestihneme? Naštěstí v našich GPS parametrech se slunce nehrne tak rychle za horizont jako poblíž rovníku. Zato my se vyhrnem z auta jako velká voda, vytahujem svoje foťáky.
Teda kromě Oliny, ta si většinou svůj foťák nevozí, prý ho nepotřebuje, má ten nejlepší automat. Používá fotoaparát značky Dymbula. Sama si neříká fotografka, ale motivářka. Kdykoliv objeví něco zajímavýho, zavolá si mě jako psíka a se slovy: „Dušo, toto mi vyfoť.“ A já vyfotím.
No a tak tam stojíme na vyhlídce, foťáky v ruce a číháme na správný západ. Slunce se zoufale loudá. Vystříhánky kopců v protisvětle vypadají jako kulisy v laciným divadle. Je to pěkné. Foťáčky se plní obrázky. Digitální focení je srandovní činnost. Lidi si svý úlovky vzájemně ukazujou, camrají se a jsou do svejch obrázků zamilovaní. Když se fotilo na film, byly obrázky tajemstvím až do hotové fotky. Mnohdy ani pak ty blbosti druzí neviděli.
¨
Teď si ukazujem ještě teplý obrázky. Někdo z nás rozhodl, že focení západu je u konce a všichni jsme šli do hospody. Někdo si dal palačinky, někdo zmrzlinu, Olina a já pivo, ostatní kafíčko. Ale západ za okny byl čím dál zajímavější. Vyběhl jsem ještě dvakrát, abych si do foťáčku skoval ještě několik kýčů.
Jedem domů za Ludvou. Po cestě ještě na večer koupíme pár balení piva v plastovejch flaškách na večer a z Polska v kufru auta vezeme ještě Zubrovku. Doma nás vítá Honza, kterej s náma nejel. Měl tvořivou. Musel si vyzkoušet vyrýpat do kamene nějaké americké motivy. Přivezl si je v letáčcích z jakýchsi Skalistých hor, či jakých. Chlubí se a má proč. Hned první pokus se mu podařil. Sympatickej obrázek na kamení zdobí kuchyňskou linku. Otvíráme zubrovku i první piva. K večeři máme báječný segedín. Celý večer až do hluboké noci kafráme. Táňka využívá toho, že zubrovka a znovu nás ohromuje svojí dřevěnou Kristýnkou. Je pravda, že alkohol otvírá oči a podporuje velkorysost. Přísné posouzení z předchozího dne ztratilo zoubky. Kristýnka se začíná líbit. Zubrovka křiví přísné pohledy a sametuje soudy. Jdeme spát. Ráno bohatě snídáme, opět kafráme, jdeme se bosky projít do zmrzlé trávy. Příjemný prostocvik. A zadarmo. Až na tuhle metodu přijdou všelijaká fitcentra, bude se procházení jinovatkou draze platit. Po snídani jedem v plné sestavě do Ameriky. A o tom bude příští povídání.
|
7.1. 2011 1.1.2007 |
Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:
Honza Amerika Kurka - Americké národní parky (2011): (1) (2) (3) (4) (5)
Hell&Dr - Austrálie (2011): (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10)
Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru (2010): (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie (2010): (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23) (24) (25)
Jan NZ Kurka - Nový deník Zélandský (2010):(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty: (1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)
|
|
|
Surreálný inspektor Zrzek |
Stavil jsem se v neděli za maminkou a ona mi spiklenecky a důvěrně sdělila toto: |
|
|
|
|
|
|
Vážení přátelé, milí kamarádi, Vstupenky na brněnský koncert jsou k mání u Kudrny v podchodu hl. nádraží a v centrálním předprodeji TIC na Běhounské ulici (nebo si je mùžete zarezervovat na e-mailu kacer.mosny@seznam.cz a vyzvednout přímo na místě). PS: A protože jsem zároveň členem sboru Brno Gospel Choir, zvu Vás i na vystoupení tohoto tělesa 6.12. v 19:30 u sv. Augustina nebo 13.12. v 18h na Zelném trhu či 19.12. v 19:15 na náměstí Svobody.
KLENTNICE NEZKLAMALA V sobotu jsme zažili mlhy, v neděli oteplení a výhled do kraje. Obojí mělo něco do sebe, ale nestačila jsem vyfotit nic ani první, ani druhý den.
Doprovázel CKK Band.
Fotil Pavel. Bylo tam hezky. JEŠTĚ TÝDEN a bude tu tradiční vystoupení v kolibě na Zlobici. Většina přátel už ví, že je to kopec u Kuřimi a dá se tam dojet jednak autem (pokud jedete od Brna, odbočíte v Lipůvce doleva) nebo vlakem do Kuřimi a odtud po turistické červené dojdete až na kolibu pěšky. Jako obvykle můžete obdivovat výstavu betlémů, podpořit prodej vánočních ozdob, perníčků, keramiky a podobných výrobků. Během akce funguje výčep i kuchyně s oblíbenými specialitami. Dada a spol. |
4. 12. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete
viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš