Jedem do Ameriky
(poslední díl cestování po Broumovsku)
Je neděle, včerejší ladění formy pomocí polské zubrovky a piva nás uspalo jak miminka po večerníčku. I když, jistě si vzpomínáte, že když jste byli malí, tak vás žádná pohádka uspat nemohla. Ráno je zase pár stupňů pod nulou. Těším se, jak zase vyběhnu bosky do zahrady, do zmrzlé trávy a oběhnu si je tentokrát celou, ne jako v sobotu, kdy jsem běžel jen tam a zase zpátky. Honza jde se mnou a protože Honza řekl, že je to moc fajn, uvěřila tomu i moje žena a šla s náma. Musím se přiznat, že mě to trochu překvapilo. Kdyby nešel Honza a neřekl to, jen by posupně zafuněla něco v tom smyslu, že přece není žádnej rapl. Ale takhle rapl byla a šla s náma. Vrátila se za chvilku a byla velmi překvapená, jak je to krásnej počin. Nohy to mají rády, jen lidi to nevědí.
Snídaně je rozmanitá, žvaníme a plánujeme. Tedy já ne, já skoro nikdy neplánuji, rád se nechávám překvapit, co bude a kde se ocitnu. Už včera jsme se domluvili, že pojedem, dvěma auty a že na Hvězdu, což je v Americe. Ranní opar slibuje hezké počasí a možná to bude pěkné i na focení, těším se potichoučku. Vyrážíme. Silnice prázdné, nikdo nikam nejede, jen my. No, jo, je neděle, tady určitě všichni pečou a smaží a vyvařujou, aby nedělní oběd prohnul stůl. Projedem pár ladných vesniček a Amerika je za bukem.
Zaparkujem fára a vyrážíme do lesa Všude to voní, je docela kosa. Ale sluníčko se prodírá větvemi a je to tak krásné, že se mi tají dech, foťák sám vyskakuje z ledvinky a fotím a fotím a fotím. Všichni mi utečou. Ale ne, kecám, ještě Táňka a Ála jsou obětí svejch fotoaparátů, tak zdržujeme a brzdíme předáky ve sportovních výkonech. Po pár stovkách metrů narazíme na raketové silo, je to místo, kam se plouhají poutníci, samozřejmě, že silo je zamčené a nepřístupné. JE to prý jedna z metod, jak je dlouhodobě zachovat nepoškozené, ale zase nenavštívitelné. Ke kapli vedou kamenné schody. Ty schody z kamenů tu pak budou všude. Jsou vyrobené s citem a splývají hezky s okolní přírodou. Kličkujeme vzhůru. Nad námi se tyčí Hvězda.
Mechů a lišejníků je tu jako naseto. Prý se tu daří kromě mechů i Sokolu stěhovavýmu a výru velkýmu. Ani jednoho jsem neviděli. Asi jsou plaší a na návštěvníky nasraní, tak jsou zalezlí. Podzim v bukovým lese je i bez jejich viditelné přítomnosti malebný a fotogenický. I když si dovedu představit, jak jsem připravený a v lese vyfotím nádherně ostrýho výra s rozepjatými křídly, naprosto ostrá fotka, každej brk je jako břitva. Nejostřejší je hnědý voko, které se na mě přísně hledí. Fotka jasně ukazuje, že ten, koho napadne, jsem já. Vše ostatní je tak nějak na snímku potlačené. No fotka jako pro World Press Photo do sekce příroda. No nic, tak aspoň ty kulisy nevyfocené fotky.
Čundrání skalním městem je nádherné. Těch fantazijních útvarů, Každej kámen něco připomíná, každá skála se vám v hlavě přeskládá do něčeho hodně konkrétního. Tu jsme náhle mezi zadky tlustokožců, tu na vás spiklenecky mrká krásná egyptská princezna, tu nějaké zvířátko, nebo se na cestičce povalují prsy statné selky kámen, krev a mlíko. Šáhnul bych si, ale bojím se reakce prudérní společnosti.
Toulali jsme se skalisky a pěšinkami a fotili a dejchali voňavej vzduch, nápady nás kraviny. Je to fakt krásně. Já sice sem tam rád někam jedu, ale stále víc si uvědomuju, co všecko krásnýho se tu jen tak halabala povaluje a jak by bylo krásný se všude podívat a ošahat si to teniskama a nosem a Nikonem. Těch míst je tolik, že to nikdo nikdy nestihne nafotit a obejít. Je spousta cestovatelů, kteří jednou podle jakéhosi itineráře a snaží se ulovit co nejvíc, jenže ono je to jako s lovem ryb, když berou, začne to být nuda a nakonec se to ani nedá všecko unést. A když jo, tak se to nestihne sežrat. Je to jako za trest. Hledat zlatou střední cestu, nechlemstat, pít pomalu, ale dost rychle na to, aby pití nezkyslo. Asi to je věda, kterou jsem zatím nepochopil, ale snažím se.
|
7.1. 2011 1.1.2007 |
Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:
Honza Amerika Kurka - Americké národní parky (2011): (1) (2) (3) (4) (5)
Hell&Dr - Austrálie (2011): (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10)
Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru (2010): (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie (2010): (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23) (24) (25)
Jan NZ Kurka - Nový deník Zélandský (2010):(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty: (1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)
|
|
|
Surreálný inspektor Zrzek |
Boris omdlel ve škole a takto to popsal: |
![]() |
![]() |
||||||
![]() |
||||||
![]() |
||||||
![]() |
||||||
![]() |
||||||
|
||||||
|
|
|
|
VÁNOČNÍ SALÁT V CKK vypadá rok co rok stejně. Zdá se, že ho přibývá. Nevím, co s tím a tak se pak vánoční notový salát začne mísit s dalšími notami, jako například teď s notami pro pana Suchého, se kterým hrajeme v pondělí v brněnské kinokavárně. Tak postupně vzniká notový guláš. Další stupeň si zatím nedovedu představit. Dokud mě bude bavit hraní a skládání not dohromady, asi to lepší nebude... V TASOVĚ JE RADOST HRÁT Lidi jsou zvyklí chodit na koncerty a vnímat různé žánry. Měli jsme se studenty 3. ročníku muzikálu 2 koncerty po sobě, pokaždé bylo plno. Přišly děti, rodiče, babičky, ale taky mladí ..náctiletí a toho si vážíme. Prý se na koncerty sjíždí i přespolní a prostě to tam funguje. Je to zásluha několika lidí v Tasově, kteří dělají rádi něco pro ty ostatní – k nim patří Vendula Příhodová. NA ZLOBICI TAKY! V neděli na dopoledním i odpoledním vystoupení byla koliba příjemně zaplněná, přišly rodiny s dětmi od nejmenších po velké, turisti nejrůznějších věkových kategorií, stréci a tetiny pojízdní pocestní. Ve čtvrtek 15. 12. v 16:00 můžete přijít na předvánoční koncert našich studentů (1. a 2. ročník muzikálového herectví JAMU) na Radnici Brno – střed, Dominikánská 2. Dada a spol. |
11. 12. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete
viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš